Článek
Příběh Kurta Degermana, známého pod přezdívkou Burk-Kurt (Plechovkový Kurt), se stal celosvětovou senzací. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že by měl skončit na ulici sbíráním plechovek a lahví. Jako chlapec vykazoval mimořádné intelektuální schopnosti. Ve škole vynikal zejména v matematice a logickém myšlení a učitelé mu předpovídali zářnou budoucnost. Příbuzní ho popisovali jako tichého, ale nesmírně nadaného mladíka s neobvykle bystrým úsudkem.
Vše se však změnilo během dospívání. Kurt prošel těžkou osobní i psychickou krizí, ke které se přidaly neshody v rodině a narůstající pocit odcizení. Okolo šestnáctého roku odešel ze školy. Zatímco jeho vrstevníci nastupovali na vysoké školy a budovali kariéry, Kurt si zvolil úplně jiný směr. Zřekl se konvenčního života, odstřihl se od lidí a dobrovolně se vydal na periferii společnosti.
Skromné bydlení i strava
Nebyl vyloženě bezdomovec, jak o něm referují sociální sítě. Žil ve starším dřevěném domě na ulici Storgatan v centru města Skellefteå. Dům se však časem dostal do značně zchátralého stavu, protože Kurt do jeho údržby po smrti rodičů vůbec neinvestoval a prostory využíval v podstatě jen k přespání a ke skladování nasbíraných věcí.
Jeho živobytím se stal sběr vratných plechovek a lahví. Ve Švédsku už léta mají zálohováné i některé plechovky. Degerman objížděl město na starém bicyklu a denně sběrem strávil několik hodin. Vyhýbal se jakýmkoliv návykovým látkám a nikdy nežebral. Mnohdy jedl i zbytky z popelnic.
Jednoho dne začal pravidelně navštěvovat městskou knihovnu ve Skellefteå. Pro nezasvěceného vypadal jako člověk, který se přišel pouze ohřát do veřejné budovy, ve skutečnosti však trávil dlouhé hodiny čtením předních švédských hospodářských novin, především deníku Dagens Industri.
„Chodil každý den do knihovny číst noviny s obchodní tematikou. Neměl na to, aby si je koupil. Nebo za to nechtěl utrácet,“ uvedl bratranec Kurta Degermana.
Kurt neměl přístup k počítači ani internetu. Veškeré informace o hospodaření firem, dividendových výnosech, makroekonomických ukazatelích a cenách komodit čerpal z tištěných médií. Vytvořil si vlastní analytický systém a do detailu studoval švédský akciový trh. Hledal pouze stabilní, ziskové společnosti s dlouhou historií a silným tržním postavením. Za veškeré příjmy nakupoval akcie a podíly v investičních fondech. Investoval do tradičních švédských průmyslových a finančních gigantů, např. bank nebo strojírenských firem. Pravidelně přikupoval podíly v akciových fondech zaměřených na švédský i globální trh. Část finančních prostředků uložil do zlatých prutů a mincí, které uchovával v bezpečnostní schránce ve švédské bance. Původně zanedbatelné vklady se v průběhu 40 let díky neustálému reinvestování proměnily v multimilionové jmění.
Park a řeka v Kurtově městě Skellefteå
Kurt Degerman zemřel na zástavu srdce v roce 2008, bylo mu 60 let. Teprve po jeho úmrtí, když úřady a správce pozůstalosti začali zjišťovat stav jeho majetku, vyšla pravda najevo. Oficiální soupis majetku odhalil jmění v hodnotě cca 8 až 9 milionů švédských korun v akciích a podílových fondech, zlaté pruty v hodnotě přibližně 1 milionu a hotovostní zůstatek na běžných účtech kolem 300 000. Celková hodnota pozůstalosti činila přes 12 milionů švédských korun, což v tehdejším kurzu odpovídalo přibližně 1,4 až 1,5 milionu dolarů nebo více než 30 milionům českých korun.
Absence závěti a dědický spor
Kurt žil celý život jako samotář a nezanechal po sobě závěť. Podle švédského zákona tak veškeré jmění připadlo příbuzným. Jenže ti se začli hádat. Nejblíže měl ke Kurtovi bratranec, který ho pravidelně navštěvoval a pomáhal mu i vyřizovat některé věci na úřadech. Bratranec tvrdil, že věděl, že Kurt je inteligentní, ale ani ve snu ho nenapadlo, že je i bohatý. Proti stál Kurtův strýc, který s ním dlouhá léta neudržoval žádný kontakt. Ze zákona měl nárok na velký podíl právě on, což bratranec považoval za nespravedlivé vzhledem k tomu, že se o Kurta nikdo jiný nezajímal.
Případ strhl obrovskou pozornost švédských médií. Hrozilo, že se dědické řízení protáhne na několik let, což by vedlo k vysokým nákladům na právníky. V roce 2010 zúčastněné strany oznámily, že dosáhly mimosoudní dohody. Rozdělení majetku zůstalo v tajnosti, avšak právní zástupci obou stran potvrdili, že byl rozdělen k oboustranné spokojenosti. Spor byl definitivně uzavřen.
Jak to doopravdy s Kurtem bylo? Proč byl takový podivín a stranil se lidí? Patrně za tím vězela nějaká duševní porucha. Možná autismus či nějaká fobie. To už se ale nedozvíme. Oficiální média k tomu mlčí. Jedno je ale téměř jisté - svého bohatství si s největší pravděpodobností skoro vůbec neužil.
Zdroje:
https://www.telegraph.co.uk/news/worldnews/europe/sweden/7538261/Family-feud-over-fortune-of-Swedish-tramp-who-made-millions-from-tin-cans.html
https://www.novinky.cz/clanek/koktejl-svedsky-bezdomovec-vydelal-sberem-starych-plechovek-desitky-milionu-30943
https://nypost.com/2010/03/31/vagabond-died-with-1-5m-forture-in-sweden/
https://www.maxdividends.com/p/curt-degerman-the-man-who-turned
https://www.morningstar.in/posts/50902/lessons-millionaire-tramp.aspx
