Článek
V prosinci roku 1904 u Bismarckova souostroví na palubě parníku neoslavovali. Posádka lodi Herzog Johan Albrecht složená z evropských mořských vlků sledovala, jak se nebe na horizontu zbarvuje do fialového odstínu. Zkušení námořníci věděli, co to znamená: tlak rychle klesal.
Mezi muži na palubě vyčníval devětadvacetiletý Švéd Carl Emil Pettersson. Rodák ze skromných poměrů ze Skänninge byl postavou, kterou šlo jen stěží přehlédnout. Měřil téměř dva metry, měl široká ramena zvyklá na těžkou práci s lany a dřevěnými sudy, výrazné modré oči a hustý knír. Námořníkem byl od svých čtrnácti let a prošel si bouřemi od Atlantiku po Indický oceán. Nic ho však nemohlo připravit na to, co mělo přijít na Boží hod vánoční.
Cyklon zaútočil bez varování. Vlny vysoko nad stožáry smetly z paluby vše, co nebylo přivázáno. Kormidlo selhalo a parník byl zanechán napospas dravému proudu, který jej vrhl přímo na korálové útesy obklopující skupinu ostrovů Tabar. Zmatení, výkřiky v několika jazycích a tma plná stříkající vody. Pettersson se zachytil jednoho z dřevěných nosníků a skočil do moře.
Když se probudil, cítil pod sebou jemný, vyhřátý písek a v ústech pachuť soli a krve. Oceán se utišil, jako by k žádné tragédii nedošlo. Carl byl vysílený, poškrábaný od korálů, ale žil. Zbytek posádky zmizel v hlubinách. Sám, bez zásob, beze zbraně a tisíce mil od domova stál švédský námořník na pláži neznámého ostrova. Netušil, že tento nedobrovolný výsadkový manévr spustí řetězec událostí, o kterých si jednou bude číst celý svět.
Bílé zjevení mezi kmenem Tabar
Ostrov Tabar nebyl pustý. V husté džungli, která se zvedala hned za pásem písku, žil kmen Tabarů. V Evropě měly tyto oblasti Melanésie děsivou pověst, novinové titulky varovaly před obávanými kanibaly a lovci hlav. Pro místní obyvatele byl bílý muž naopak velkou neznámou. Evropané se na jejich ostrovech téměř neobjevovali a pokud ano, končívalo to většinou ozbrojeným konfliktem.
Carl se pomalu zvedl z písku a udělal první kroky směrem k pralesu. Netrvalo dlouho a z hustého porostu se vynořili první válečníci s bambusovými kopími a kamennými sekerami. Napětí by se dalo krájet. Pettersson věděl, že jakýkoliv náznak strachu nebo agrese by znamenal jeho okamžitý konec. Zůstal stát, zvedl prázdné ruce a podíval se válečníkům přímo do očí.
Domorodé kmeny kanibalů z oblasti Papua Nová Guinea
Sluneční paprsek proťal koruny stromů a osvítil Petterssonovu tvář. Místní obyvatelé užasli. Námořníkovy oči nebyly tmavé jako oči všech lidí, které kdy viděli, ale jasně modré jako samotný oceán za klidného dne. Pro kmen, jehož mytologie byla úzce spjata s duchy moře a nebe, působil tento vyčerpaný obr jako bytost z jiného světa.
Namísto zvuku úderu kopím se ozvaly tiché hlasy. Válečníci obklíčili Švéda a zavedli ho do své vesnice k náčelníkovi jménem Lamy. Carl, který disponoval neobyčejným charismatem a přirozenou schopností leccos vypozorovat, rychle pochopil základní gesta a projevil náčelníkovi hlubokou úctu. Místní lidé ho neusmrtili. Místo toho mu nabídli čerstvou vodu, kokosové mléko a jídlo. Trosečník si pak získal první respekt svou fyzickou silou, když bez námahy dokázal zvedat těžké kmeny a pomáhat při stavbě obydlí, za což si brzy vysloužil přezdívku „Silný Charlie“.
Satelitní snímek Tabarských ostrovů
Svatba s princeznou a královský titul
Carl neplánoval na ostrově zůstat natrvalo, ale dny se proměnily v měsíce a měsíce v roky. Rychle se naučil místnímu jazyku a zvykům. Stal se nepostradatelným členem komunity. Učil místní efektivnějším metodám zpracování dřeva a pomáhal jim urovnávat spory se sousedními kmeny.
Největší změna v jeho životě však přišla v podobě Singdo, dcery náčelníka Lamyho. Mladá princezna byla fascinována cizincovým laskavým chováním a neobvyklou vizáží. Mezi ní a švédským námořníkem vzplála hluboká náklonnost. Náčelník Lamy v tomto spojení viděl záruku prosperity pro svůj lid.
V roce 1907 se Carl a Singdo vzali při tradičním ostrovním obřadu, který kombinoval místní rituály s úctou k novému členovi kmene.
Pettersson brzy rozpoznal obrovský potenciál ostrova a založil kokosovou plantáž. Obchod s koprou (sušeným dužinatým vnitřkem kokosových ořechů) byl v té době v Tichomoří vysoce výnosný. Carl začal obchodovat s proplouvajícími německými a australskými loděmi a na ostrov dodával nástroje, látky a léky.
Když náčelník Lamy o několik let později zemřel, kmenoví starší měli jasno. Carl Emil Pettersson byl oficiálně uznán vůdcem a faktickým králem ostrova Tabar. Z chudého Švéda se stal panovník tropického ráje. Manželství se Singdo bylo velmi šťastné a postupně se jim narodilo devět dětí, které vyrůstaly v unikátním spojení švédské kultury a tichomořských tradic.
Carl s rodinkou
Zlatá horečka na ostrově Simberi
Carlovo království vzkvétalo, ale osud si pro něj připravil další překvapivé zvraty. Jako správný muž činu se neomezoval pouze na správu plantáže na Tabaru. Prozkoumával také okolní neobydlené nebo méně prozkoumané ostrovy.
Během jedné z výprav na sousední ostrov Simberi si všiml neobvyklého zbarvení hornin v korytech potoků. Jako člověk s přehledem tušil, co by to mohlo znamenat. Odebíral vzorky a po jejich prozkoumání zjistil, že na ostrově se nachází bohatá naleziště zlata.
Nejednal zbrkle a objev utajil před spekulanty až do doby, než si zajistil potřebná těžební práva. Zlato přineslo na ostrovy značné bohatství, které Carl využíval nejen pro svou rozrůstající se rodinu, ale i pro zlepšení životních podmínek všech obyvatel.
Zprávy o „králi námořníkovi“, který v jižních mořích vládne ostrovu a našel zlato, se pomalu začaly šířit přes australské přístavy dál do světa. V očích západního světa se Pettersson stal téměř mýtickou postavou a živoucím důkazem toho, že dobrodružství z románů Julese Verna mohou být skutečná.
Rány osudu
Rok 1921 zasadil Petterssonovi velkou ránu. Jeho milovaná manželka, princezna Singdo, onemocněla po porodu jednoho z dětí těžkou horečkou omladnic. V podmínkách, kde chyběla lékařská péče, byla nemoc nemilosrdná. Singdo zemřela, což Carla uvrhlo do hlubokého žalu. Ocitl se sám s devíti dětmi na izolovaném ostrově.
Vědom si toho, že jeho děti potřebují matku i vzdělání, se Carl po mnoha letech poprvé rozhodl navštívit rodné Švédsko. Cesta přes půl světa s devíti dětmi byla sama o sobě logistickou operací. Po příjezdu do vlasti způsobil senzaci. Noviny přinášely rozhovory s „králem z Tabaru“ a lidé s úžasem sledovali jeho snědé děti hovořící exotickým jazykem.
Během pobytu ve Švédsku se Carl seznámil s ženou jménem Jessie Simpson. Jessie byla okouzlena Petterssonovým příběhem i jeho dobrou povahou a souhlasila, že se s ním vrátí do Tichomoří jako jeho nová manželka a náhradní matka jeho dětí.
Návrat na ostrov však nepřinesl štěstí. Tropické prostředí bylo pro Evropanku neúnosné. Jessie brzy po příjezdu onemocněla těžkou formou malárie a přes veškerou péči a snahu o záchranu v roce 1930 zemřela. Carl ztratil druhou ženu a jeho vlastní zdraví se pod náporem psychického vyčerpání začalo rychle zhoršovat.
Zastávka v Sydney a zrod legendy
Po smrti Jessie Carl s postupujícím věkem pochopil, že jeho čas na ostrově Tabar se naplňuje. Trpěl závažným onemocněním srdce a těžká práce v tropickém klimatu už pro něj nebyla možná. V roce 1935 předal správu plantáží a těžebních projektů svým dospívajícím dětem a obchodním partnerům a odcestoval do australského Sydney, kde vyhledal odbornou lékařskou péči.
Srdce švédského obra, které přežilo ztroskotání, kanibaly, bouře i ztrátu milovaných osob, však bylo příliš vyčerpané. Carl Emil Pettersson zemřel 12. května 1937 v nemocnici v Sydney na srdeční zástavu ve věku 61 let.
Jeho příběh by možná zapadl, kdyby nebyl předmětem nesčetných novinových článků, které ve Švédsku vycházely během 20. a 30. let. Švédská veřejnost byla osudem námořníka, který se stal králem, doslova fascinována.
Reportáže popisovaly jeho neobyčejnou postavu, obří sílu, dobrodružné ztroskotání i pohádkový život na ostrově plném kokosů a zlata a dostaly se do švédského lidového povědomí.
Nesmrtelný Efraim Dlouhá Punčocha
Na počátku 40. let 20. století vymýšlela švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová příběhy pro svou nemocnou dceru Karin. Hledala postavu, která by byla ztělesněním svobody, síly a nezávislosti. Tak se zrodila Pipi Dlouhá Punčocha.
Švédská spisovatelka Astrid Lindgrenová
Když Lindgrenová přemýšlela o původu neobyčejné síly Pipy a o tom, kde se asi tak může toulat její otec, sáhla po vzpomínkách na novinové titulky svého mládí. Příběh Carla Emila Petterssona se stal dokonalou předlohou.
Tak se ze švédského námořníka z ostrova Tabar stal kapitán Efraim Dlouhá Punčocha. Bývalý mořský vlk, který ztroskotal v Jižním moři, stal se králem na Ostrově Krokodýlů a shromáždil obrovské truhly plné zlaťáků.
Kdykoliv děti po celém světě čtou o Efraimovi, čtou ve skutečnosti příběh odvážného Švéda s modrýma očima, který v roce 1904 doplaval na neznámý ostrov a dokázal si získat srdce jeho obyvatel.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Carl_Emil_Pettersson?hl=cs-CZ
https://allthatsinteresting.com/carl-emil-pettersson?hl=cs-CZ
https://www.thevintagenews.com/2016/08/22/priority-meet-carl-pettersson-swedish-sailor-became-king-island-papua-new-guinea-shipwrecked-1904/
https://www.koktejl.cz/zajimavosti/carl-emil-pettersson-svedsky-trosecnik-ktery-se-stal-kralem-kanibalu-na-ostrove-tabar/
