Článek
Robert Fico je znám svojí útočnou, populistickou a nenávistnou politikou. Teď se mu tato politika jaksi vrátila v podobě z pistole vystřelených kulek do dutiny břišní. Jak se zachová dále, je otázka. Nikdo ale nečeká jakési prozření a omluvu za předchozí polarizaci společnosti a útočnou politiku.
Samozřejmě hlavně střelec, ale i každý politický subjekt či společnost má svůj kus viny. Ale je třeba uznat, že Fico v tomto kolotoči nenávisti hraje hlavní roli.
Kdo je viník?
Když odhlédneme od samotného činu, tak za současnou situaci na Slovensku může především Robert Fico, strana SMER a jejich vládní partneři… Není to tak dávno, kdy místopředseda vládního SMERu Ľuboš Blaha na demonstraci spolu s publikem skandoval na adresu prezidentky Zuzany Čaputové cituji: „Americká k*rva“. Sám Fico na této SMERem pořádané akci byl. Všemu v poklidu přihlížel, a také byl v projevech sám vulgární.
Takovýchto vulgárních výpadů a projevů nenávisti najdete na internetu ze strany vládních politiků tolik, že byste několik dní nemuseli číst nic jiného. Pokud chce tamní vláda někoho vinit z polarizace a radikalizace společnosti, měli by se především podívat do zrcadla…
Co dál…
Slovenská ale i česká společnost by měla jasně odsoudit čin. Zároveň ale vždy dodat, že to, co k němu vedlo, je jasně zapříčiněno z velké míry politikou Roberta Fica. I když je to čin hodný odsouzení, tak bychom se neměli schovávat za nějaké neplatné floskule o vině celé společnosti a nazývat pravými jmény ty, kteří za tuto situaci doopravdy mohou.
Někteří slovenští vládní politici samozřejmě na nic nečekali a prakticky od chvíle, co se čin stal, tak z něj pokrytecky viní opozici a média. Šéf vládní strany SNS Andrej Danko média nazval „odporná prasata“, a tímto prý pro něj začíná „politická válka“. Ministr vnitra Eštok dokonce řekl, že je Slovensko na „prahu občanské války“. Takto asi nějak vypadá vládní uklidnění situace po atentátu na premiéra…
Komunikace vlády
Velmi zvláštní byly a jsou samotné tiskovky po atentátu. Na nich nepromluvil jediný lékař a veškeré zdravotní informace o stavu nejvýše postaveného činitele v zemi byly laicky komunikovány ministrem vnitra a obrany. Takové praktiky, kdy veškeré informace o atentátu na vládní činitele vypouští pouze ministr obrany či vnitra, známe z vojenských režimů či států orientu.
Na Západě i u nás v Evropě je běžné, že v takových situacích informují společnost ať už policejní složky, lékařské týmy, či generální inspekce nebo jiné státní subjekty.
Uvidíme, kam se tedy Slovensko a tamní politika vydá. Dle vyjádření vládních představitelů to i po atentátu na premiéra vypadá na tu stále stejnou nenávistnou notu, na kterou hrají už dobrých pár let.
Zbývá jen doufat, že v příštích volbách bude více lidí, u kterých zvítězí rozum nad laciným apelem na emoce.
