Článek
Potkal jsem ji před mnoha léty v Rádžvanapí. Prožívala svoje první nesmělé meditace, probíhala výuka u indického mistra převtělování Boghártra. Zvolila si jméno vhodné pro sádhu, který se vzdal se světských radovánek, aby tím dosáhla vyšších duchovních cílů. Její nové jméno znělo Jana Ráma. Našla v něm svoji touhu po lásce a poznání.
Jana byla tichá, milá, skromná, taková nenápadná dívka, a přitom nebylo možné si ji nevšimnout. Letmé pohledy, podání ruky a jinak přísná askeze. Její obraz, blonďatý vánek, který zpívá v korunách posvátných stromů, mě provázel během chvil odpočinku, rozjímání a roztoužených snů.
Potom jsem ji delší dobu neviděl. Až jednou, po dlouhé cestě, v tisíce kilometrů vzdáleném městě uprostřed Evropy jsme se znovu jakoby náhodou, potkali. Opět se na mě usmála a s ní přišlo štěstí. Začali jsme se občas vídat. Jen tak, pro zábavu, nic vážného. Měla pěkný kukuč, Sarasvatí v jarním rozmaru. V mysli mi utkvěl obrázek: jednu dlouhou nožku měla složenou pod sebou, druhou pokrčenou v koleně, na něm složené ruce, na které položila svoji tvář, hlavu měla natočenou ke mně a šibalsky se na mě usmívala. Nyní vím, že jen čekala na vhodnou chvíli.
Jednoho letního podvečera mě pozvala na její oblíbené tajné místo, které bylo výhradně určené k mistrovským meditacím. Seděla tam, v šeru parného letního podvečeru v lotosovém květu. Lehce pravidelně dýchala a člověk mohl pozorovat tu jemnou zajímavou linii okolo nosu a očí, která vynikla na její tváři, když se soustředila. Seděl jsem naproti ní. Já jsem naopak vzrušením skoro nedýchal. Připadal jsem si jako poustevník rši, který během následujících chvil dosáhne magické moudrosti. A pak se to stalo. Přede mnou se na chvíli objevila tvář strážce nebes, boha Višnu. Usmál se na mě, přivřel šibalsky jedno oko a jeho tvář opět zmizela. Okolo kontur štíhlého a pružného těla Jany se rozlila jemná zlatavá záře. Najednou jsem spatřil, že se vznáší bez jakéhokoliv zjevného úsilí asi půl metru nad zemí. V jedné ruce držela rozečtenou knihu, ve druhé vínu, na kterou překrásně hrála. Po celé místnosti, zvláště po jejím obvodu, proudila energie, jakou jsem nikdy předtím nepocítil. Díval jsem několik minut na Janu s překvapením a zároveň s hlubokým mírem v duši. Přijímal jsem oddaně pocit a její představu, jako kdybych byl v příjemném útulném pokojíčku, který vám poskytuje úkryt a zároveň výhled na celý ten krásný a barevný svět.
Po čase jsem se probral z omámení a zjistil, že jsem v místnosti zcela sám. Dívka, moje krásná Jana, zmizela. Procházel jsem se ještě dlouho jejím tajuplným letním městem, skoro až do rána, ale s Janou jsem se již nepotkal. V místě jejího přechodného bydliště se na ni už nikdo nepamatoval a ani nejbližší sousedé si nevzpomínají, že by ji tu poslední dobou vídali. Její byt je dodnes prázdný a opuštěný. Prý se do něj už nikdo jiný nechtěl nastěhovat. Má zvláštní tajuplnou pověst. Kdo v něm pobývá delší dobu, pociťuje takový zvláštní smutek a stesk, že se radši odstěhuje jinam.
Nadchází další léto. Za parných letních dní, kdy se na obzoru kupí tmavé bouřkové mraky a vítr začíná burácet v korunách stromů, divoženky přestávají tančit na lesních loukách a z úkrytu lesních houštin a studánek poděšeně vykukují a pozorují příval tmavých dešťových mraků, okolo kterých se různí Rákšasové, za pekelného ryku, divoce projíždějí oblohou a mávají svými zakrvácenými meči. Z nedalekého hřbitova jim nelidským chroptěním přizvukují Vétálové, kteří slastně ukusují zahnívající maso na polomrtvých zdechlinách prokletých duší. Tak v tomto nečase, poblíž Vojtěchova, se prý někdy prochází Jana. Sama, opuštěná, hledá v samotě lék na odpuštění. Je to její volba - Bůh jí na té cestě provázej.
P.S. - Vysvobození: Kdo by chtěl Janu vysvobodit z osidel čarodějných kouzel, musí, podle prastaré indické tradice, zahnat na útěk skřehotavého páva, který ji hlídá. S vějířem roztažených per se prochází neustále okolo ní a brání ji v širším osobním rozhledu. Pak je potřeba Janu pevně chytit do náruče, něžně jí políbit a dát jí na zadek, co se do ní vejde. Zlý démon nad ní přestane mít moc, Jana se rozpomene na svoji minulost, vrátí se zpět mezi normální lidi a Temný věk pomine.
Současné ctnosti Jany, ke kterým dospěla svým celoživotním duchovním růstem: káma, kródha, lóbha, móha, mada, matsarja.
Zapsal:
Venpočtena Dévatí
Ašram v Kaubile
Hárá Pradesh
