Článek
Jedna křižovatka, jedna změna dopravního značení, dvě auta, dva řidiči, jeden politik, jedna nehoda.
To, co tento týden plní stránky médií, je situace, ke které dochází často.
Proč se ale nehoda stala, a proč se stala právě Filipu Turkovi? Je to proto, že nějaký novinářský bůh se rozhodl dát svým chráněncům pěkný materiál i v době jinak okurkové? Nejspíš ne, protože ač je léto - doba dovolených, o zajímavé zprávy není nouze. Máme dvojhlavý (za ČR) summit NATO, máme dvě války, jednu blíž a jednu dál od nás. A to zůstávám jen u těch nejsledovanějších věcí.
Takže novinářského boha můžeme nejspíš vyloučit.
A co třeba karma? Ta sice není v našem prostředí úplně domácím prvkem, ovšem snad každý zná úsloví o tom, že je (nebo není?) zdarma. Podle mého názoru je karma docela dobrým vysvětlením, proč se zrovna našemu tak trochu kontroverznímu zmocněnci stala taková nepříjemná věc.
Nejsem si jistý, kdo, nebo co řídí karmu. Ale mám tušení. Když si totiž místo slova „karma“ dáte slovo „pravděpodobnost“, začnou věci postupně dávat smysl.
Já si karmu vykládám tak, že pokud se budu chovat správně, řádně, slušně tak mi to karma bude vracet minimem problémů, nepříjemností či vyloženě neštěstí. Ve většině případů tím řádným chováním myslíme (a karma také) dodržování společenských norem. Přičemž společenská norma není to, že v restauraci jíme příborem nebo hůlkami. Společenské normy jsou soubor pravidel, která jsou společností definována a vyžadována, ať už v psané nebo nepsané formě. Od trestního zákona až po fakt, že si při kýchání zakrýváme ústa.
Většina lidí nemá s pravidly problém. Jsme koneckonců společenští tvorové, kterým je dobře, když je dobře našemu okolí. Tedy většina lidí nemá problém ani s karmou. Pak je tu ovšem menšina, která z nějakého důvodu v menší nebo větší míře na pravidla kašle a dělá si co chce. Prostým pozorováním můžeme dospět k závěru, že tito lidé nějakým způsobem přitahují to nepěkné v životě. A ano, je to pravda. A právě tady je na místě zamyslet se nad pravděpodobností. Pojďme si to ukázat na té pondělní nehodě ze 13.(!) července.
Křižovatka na I.P. Pavlova je složitá a nebezpečná. Statistiky vědí své. Už to samo o sobě zvyšuje pravděpodobnost, že se komukoli při jejím průjezdu stane nehoda. Ale bude hůř. Pokud komplikovanou křižovatku ještě více zkomplikujeme dopravním omezením a změnou zažitého způsobu průjezdu, pravděpodobnost nehody výrazně vzroste. Bohužel nehledě na dopravní značení, které změnu správně a zřetelně ukazuje. A pojďme dál. Stále se ještě pohybujeme, řekněme, v objektivních faktorech. V centru města a na tak klíčové komunikaci se pohybují sanitky, to je známá věc. V létě se k nim častěji přidávají i vozy, převážející krev a její deriváty. Logicky, je více nehod a je méně krve od dárců. Roste tedy potřeba převozu. Opět mírný nárůst pravděpodobnosti, že se stane to, co se stalo.
Teď je správná chvíle na subjektivní - tedy lidské - faktory. Pan Turek se nijak netají nedodržováním dopravních předpisů. To je všeobecně známo. Dalo by se říci, že například rychlá jízda nad povoleným limitem je jeho hobby. Pan Turek o sobě má vysoké mínění. Také známý fakt, který nepotřebuje vysvětlení. Spojením se snadno dostaneme do momentu, kdy pan Turek, postavený před volbu, zda „potupně“ čekat v řadě s ostatními řidiči, nebo zda je předjet sice způsobem, který není podle pravidel, ale je rychlý a tak trochu cool (navíc je to jen drobnost) volí variantu, která je mu vlastní. Což o to. Jenže, nárůst rizika, které je v tu chvíli i tak výrazně nad průměrnou hodnotou je v tomto případě enormní. To Filip neví. Je příliš zaměstnán tím, aby ostatní nechal za sebou a jako král silnic jim ukázal brzdová světla svého vozu…
A dál to znáte, z videí, článků a diskuzí na sítích. Ale zpět ke karmě.
Pravidla tu nejsou jen tak pro nic za nic. Pravidla a pravděpodobnost spolu velmi těsně souvisí. Je to tak, že kdo porušuje pravidla, zvyšuje pravděpodobnost negativního dopadu. Pravidla nás všechny před neúprosnou matematikou pravděpodobnosti chrání. Ne všichni lidé (ani Filip Turek) si uvědomují, jak funguje pravděpodobnost, co ji zvyšuje a naopak. A proto je tu karma. Jedno slovo, celkem krátké a libozvučné, každý ví o co jde.
Proto je docela dobré na karmu věřit, chovat se podle toho a nevydávat se tak napospas brutálním zákonům pravděpodobnosti. A je dobré věřit, že podobně se chovají všichni. Protože karma… znáte to.
