Článek
V české zahraniční politice se rodí nový, vskutku revoluční cestovní řád. Zatímco dosud bylo nezpochybnitelnou zvyklostí, že na klíčové summity NATO létala hlava státu – nehledě na to, zda na Hradě seděl Havel, Klaus nebo Zeman –, premiér Andrej Babiš se rozhodl, že letos do Ankary „hodí laso“ a vyrazí tam sám. Doprovod mu má dělat ministr zahraničí Petr Macinka, čímž se z prestižní bezpečnostní akce stává spíše výjezdní zasedání vládní koalice.
Premiér a prezident spolu sice stráví dlouhé hodiny na Hradě při osobním jednání, ale o takové „drobnosti“, jako je obsazení vládního speciálu na nejdůležitější bezpečnostní akci roku, nepadne ani slovo. Andrej Babiš to prý „nestihl“, protože mu zrovna volal šéf Evropské rady. Že to pak „tak nějak spontánně vyhrkl“ v televizi pár hodin poté, co opustil brány Hradu, už k jeho politickému stylu patří. Prezident Pavel se tak o své „stopce“ dozvídá z médií, což v diplomatickém protokolu odpovídá zhruba tomu, jako byste partnerovi oznámili rozchod přes status na Facebooku.
Jádrem pudla však nejsou jen osobní nesympatie nebo uražené ego ministra Macinky, který prezidentovi nemůže zapomenout lednový spor o nejmenování Filipa Turka. Jde o peníze, a to o peníze, které v rozpočtu prostě nejsou. Vláda se totiž pokouší o vskutku kreativní účetnictví. Snaží se spojence v NATO i domácí veřejnost přesvědčit, že dálnice, obchvaty a kruhové objezdy jsou vlastně strategické obranné valy, které je nutné započítat do povinného dvouprocentního závazku vůči Alianci. Podle této logiky by se možná brzy mohly do obranných výdajů započítat i dotace na hnojení polí, protože „armáda přece musí jíst“.
Petr Pavel, generál ve výslužbě, který o strukturách NATO ví víc než zbytek kabinetu dohromady, na tuto hru odmítá přistoupit. Na summitu v Turecku, kde se bude lámat chléb pod přísným a nevyzpytatelným dohledem Donalda Trumpa, by ale prezident s rovnými zády a jasnými čísly působil pro premiéra jako rušivý element. Babiš s Macinkou sázejí na jinou kartu – na ideologické spříznění s hnutím MAGA a na specifické české „švejkování“, které má zakrýt fakt, že armádní rozpočet je spíše přehlídkou kreativních zápočtů než reálnou investicí do bezpečnosti.
Jenže co kdyby se pan prezident přesto rozhodl, že tradici dodrží a do Turecka poletí „na vlastní pěst“? I na to má Strakova akademie čerstvý recept. Vláda totiž schválila novinku, podle které může premiér prezidentovi a šéfům parlamentních komor jednoduše zatrhnout používání vládní letky. Pokud si tedy Petr Pavel postaví hlavu, může se mu snadno stát, že místo pohodlného Airbusu s českým znakem na ocase skončí ve frontě na nízkonákladový spoj s nadváhou zavazadel. Představa hlavy státu, jak se snaží v tranzitu na istanbulském letišti vysvětlit ochrance, že ta uniforma v kufru není maškarní kostým, ale propriety pro jednání o budoucnosti svobodného světa, je sice humorná, ale pro prestiž země naprosto zdrcující.
Argumentace premiéra, že on to Trumpovi „vysvětlí lépe“, je kouzelná ve své prostotě. Znamená totiž jediné: budeme se spoléhat na osobní šarm a politické lichotky namísto plnění podepsaných smluv. Zatímco americký velvyslanec už teď jasně vzkazuje „žádné výmluvy, žádné výjimky“ a české výdaje vidí na reálných 1,7 %, česká vládní delegace se chystá do Ankary s vírou, že pár úsměvů přebije tvrdá data.
Pokud tato „výměna stráží“ skutečně proběhne, Česko do Ankary nepošle sebevědomého státníka, ale vysvětlující delegaci. Delegaci, která bude muset obhájit neobhajitelné před spojenci, kteří už teď nad naším plněním závazků kroutí hlavou. Možná by nebylo od věci, kdyby si pánové Babiš a Macinka přibalili do letadla i mapy těch nových dálnic – třeba se jimi osazenstvo nechá uchvátit natolik, že zapomene na své požadavky zvýšit výdaje na pět procent. Pokud ale šarm selže, zůstane nám jen pachuť z toho, že osud naší bezpečnosti visí na vrtoších dvou mužů, kteří si pletou diplomacii s marketingovou kampaní a vládní letadlo s taxíkem.
