Článek
Příběh Yvetty Kornové patří k těm nejpohnutějším, jaké český showbyznys za posledních několik desetiletí zažil. Narodila se jako nejmladší ze čtyř sourozenců do uměleckého prostředí, kde to všichni zkoušeli před publikem nebo na jevišti, ale nejvýraznější stopu zanechali ona a její starší bratr Jiří Korn. Zatímco bratr budoval kariéru výrazného zpěváka, tanečníka a baviče, malá Yvetta se před kameru dostala už v deseti letech. První velkou filmovou zkušeností pro ni byla komedie Šest medvědů s Cibulkou.
Brzy poté přišla další role, která z ní udělala skutečnou dětskou hvězdu. Ve dvanácti letech ji režisérka Věra Plívová-Šimková obsadila do muzikálu Přijela k nám pouť a v následujících letech se Yvetta objevovala v řadě oblíbených snímků i televizních projektů. Diváci ji znali z filmů Můj brácha má prima bráchu, Co je to s tebou, Lenko?, Housata, Pozor, vizita! nebo Matěji, proč tě holky nechtějí?. Vystupovala také v seriálech My z konce světa, Bakaláři či My všichni školou povinní. Zvenčí vypadala její dráha jako pohádka, ve které se talent přirozeně mění v úspěch.
Jenže realita v jejím nitru byla mnohem složitější. Přestože ji filmaři objevili náhodou ve škole a musela projít běžným konkurzem jako ostatní děti, v okolí se neustále šeptalo, že za každou příležitostí stojí její slavný bratr. V pubertě, kolem patnáctého roku, se tento tlak stal neúnosným. Yvetta později přiznala, že ji představa cizí protekce sžírala a snažila se proti ní vzepřít po svém. Chodila schválně špinavá a v roztrhaných kalhotách, aby bratrovi dělala ostudu a dokázala světu, že není jeho loutkou.
Tato vnitřní vzpoura a pocit nepochopení se promítly i do jejího studia. Na konzervatoř se dostala až napodruhé, ale už mezi prvním a druhým ročníkem školu opustila. Místo aby plynule navázala na slibné začátky dospělou hereckou kariérou, začala se uzavírat do sebe. Z dětské tváře, které tleskaly celé rodiny, se postupně stávala mladá žena, která hledala únik z vlastního napětí a nejistoty.
Pád do závislostí a ztráta dětí
Když se Yvetta ocitla mimo běžný rytmus natáčení a školy, začala sahat po alkoholu. Sama popsala, že když zrovna netočila, zavírala se doma, pletla si dlouhé svetry, dívala se na televizi a pila. Alkohol pro ni nebyl společenskou zábavou, ale prostředkem k otupění, aby vůbec přežila další den. Postupně se k němu přidaly i tvrdé drogy a životní situace se zhoršovala.
Zlom přišel v době, kdy už byla matkou tří malých dětí – Kateřiny, Terezy a Jana. Kvůli jejímu boji se závislostmi zasáhly úřady a děti jí odebraly. Do péče je tehdy převzala její sestra Tamara. Pro každou matku jde o zdrcující ránu, ale právě děti se staly klíčovým důvodem, proč Yvetta vůbec našla sílu postavit se svým démonům. Sama otevřeně řekla, že nebýt jich, už by tu pravděpodobně nebyla, protože by se sama zničila.
Závislost se ale neporáží jedním rozhodnutím. Yvetta procházela opakovanými boji, vystřídala různá zaměstnání a v jednom období dokonce žila jako člověk bez domova. Na řadu let zmizela z hlavního proudu české kinematografie, a pokud se její jméno objevilo ve veřejném prostoru, bylo to spíše v souvislosti s jejími osobními dramaty než s novými hereckými rolemi.
Přesto v sobě nosila zkušenost, jakou má málokdo. Znala pocity strachu, odloučení i společenského odsunutí na okraj. Právě tato hluboká osobní zkušenost se později stala paradoxním zdrojem síly ve chvíli, kdy dostala nečekanou nabídku vrátit se před kameru.
Legendární vtípek: v převleku ji nepoznali ani kolegové
Důležitý zlom v jejím profesním životě nastal na podzim roku 2022, kdy režisér Tomáš Magnusek představoval chystaný seriál Společně sami. Právě on dal Yvettě Kornové po téměř třiceti letech výraznou hereckou příležitost, když ji obsadil do role ženy bez domova. A uvedení seriálu tehdy doprovázela scéna, na kterou přítomní jen tak nezapomenou.
Během představování herců se do sálu vloudila žena v přesvědčivém kostýmu bezdomovkyně, nedala se vykázat a zamířila rovnou k židli Zlaty Adamovské. Herečka se zpočátku ohradila, že jde o její místo a že tam žena sedět nebude. Když ale zahlédla úsměv režiséra Tomáše Magnuska, okamžitě jí došlo, že může jít o promyšlenou recesi, a vyzvala ostatní, aby si to zorganizovali, pokud jde o nějaký vtípek.
Režisér vzápětí odhalil, že ženou v převleku nebyl žádný náhodný nezvaný host, ale Yvetta Kornová. V sále ji v masce údajně poznal jediný člověk – herec Jiří Krampol. Ostatní kolegové zůstali zaskočeni tím, jak dokonale splynula se svou rolí.
Sama herečka brala celou situaci s nadhledem. Prozradila tehdy, že když v utajení čekala před budovou na přicházející hosty a herce, jeden z kolemjdoucích pánů jí dokonce věnoval stravenku.
Návrat do světa filmu
Spolupráce s Tomášem Magnuskem se neomezila jen na jednorázovou akci. Kromě filmu Stáří není pro sraby z roku 2022 se objevila právě v seriálu Společně sami (uvedeném v roce 2024) a její filmografie zahrnuje i další připravované projekty jako Z města na venkov. V seriálu Společně sami vytvořila dvojici bezdomovců společně s Martinem Dejdarem – podle režiséra spolu při natáčení v Hradci lezli do popelnic a byli naprosto přesvědčiví.
Seriál ze školního prostředí napsali Tomáš Magnusek, Nikola Krejčová a Kateřina Hyršlová podle skutečných příběhů, které režisérovi poslali spolužáci jednotlivých aktérů. Magnusek projekt popsal jako syrový vhled do toho, co všechno se může mladým lidem přihodit, a přirovnal jeho dramatický tón ke svým dřívějším dílům jako Kluci z hor nebo Bastardi.
Klid u Náchoda, vykání v manželství a nová životní kapitola
Zatímco v minulosti plnila Yvetta Kornová titulky novin především svými pády, v posledních letech její život nabral podstatně klidnější směr. Usadila se nedaleko Náchoda, kde se stará o zvířata – společnost jí dělá osm koček a ovce – a v minulosti také vypomáhala jako uklízečka a pokojská v penzionu Viktorka, který dříve patřil Tomáši Magnuskovi. Právě návrat k obyčejné práci a pevnému dennímu řádu jí pomohl znovu najít pevnou půdu pod nohama.
Významný obrat nastal i v jejím soukromí. V létě roku 2023 se vdala za novináře a spisovatele Josefa Petrů. Tomáš Magnusek jejich vztah popsal jako splněný sen: Josef byl do Yvetty platonicky zamilovaný už téměř před třiceti lety, kdy byl ještě ženatý, a tehdy jí řekl, že si ji jednou vezme. Yvetta mu na to odvětila, že je ošklivý a že k tomu nikdy nedojde. Po desetiletích se však jejich cesty znovu protnuly a skončily svatbou.
Zajímavým detailem jejich manželství je, že si i po svatbě vykají. Po bouřlivých letech, kdy Yvetta Kornová bojovala s tlakem slavného příjmení, závislostmi i ztrátou nejbližších, tak působí její dnešní život vyrovnaně.
Zdroje: idnes, Wikiepdia, ženy iprima, 2. idnes





