Plaga je černou ovcí Babišovy vlády, kéž by takových bylo víc

Když se řekne výraz „vládní disident“ nebo „černá ovce“, málokomu se na prvním místě vybaví ministr nominovaný hnutím ANO. V prostředí, kde se hraje na populistickou strunu a kde se celospolečenské otázky redukují na líbivá hesla, působí ministr školství Robert Plaga doslova jako zjevení z jiného světa.

Plaga si po celou dobu svého působení v politice zachovává překvapivě pevné hodnotové ukotvení. Může být vnímán jako černá ovce současné vlády – ovšem v tom nejlepším možném slova smyslu.

Plagovo myšlení je dlouhodobě čistě prozápadní, proevropské a do značné míry liberální. Na rozdíl od celé řady svých vládních kolegů nestaví svou politickou existenci ani komunikaci na vyvolávání strachu, nebo hledání vnitřních či vnějších nepřátel. Naopak: jeho rozhodnutí, legislativní kroky i veřejná vystoupení stabilně ukazují na politika, který se úzkostlivě snaží držet ověřených faktů, tvrdých dat, odborných konsenzů a dlouhodobého strategického zájmu České republiky i jejích občanů.

Tento přístup vytváří mezi Plagou a zbytkem koaličního spektra nepřehlédnutelnou dělicí čáru. Zatímco zástupci radikálnějších proudů koalice vidí ve správě státu nástroj pro kulturní inženýrství nebo rozpočtové škrty podle zjednodušených pouček, Plaga představuje klidnou, racionální sílu. Jeho vizí není destruovat zavedené západní standardy, ale naopak české školství vytáhnout z průměrnosti a napojit ho na špičkové evropské Trendy. V prostředí, kde se z inkluze nebo koncesionářských poplatků stávají strašáci pro voliče, je tjeho věcný a vědecky podložený přístup extrémně vzácný.

Jeden z nejvýraznějších momentů, který dokonale ilustruje Plagův postoj, nastal v reakci na usnesení Poslanecké sněmovny k plánovanému sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně. Když sněmovní většina pod tlakem vládní SPD odhlasovala nesouhlas s konáním této historické akce na území České republiky, převážná část koalice se poslušně zařadila do šiku. Robert Plaga však zvolil zcela odlišný postoj a veřejně prohlásil, že by pro takové usnesení nikdy ruku nezvedl.

Plaga svůj postoj opřel o hluboké osobní přesvědčení a zkušenosti z komunální politiky. Připomněl, že v minulosti jako zastupitel města Brna hlasoval pro Deklaraci smíření a společné budoucnosti, která byla reakcí na tragický brněnský pochod smrti. „Deklarace byla reakcí na brněnský pochod smrti a za jejím poselstvím si stále stojím. Stojím jak za poselstvím smíření k těm, kdo byli násilným vyhnáním postiženi, tak za poselstvím společné budoucnosti,“ vysvětlil ministr školství.

Tento krok jasně ukázal, v čem se Plaga odlišuje od zbytku kolaice. V situaci, kdy většina politiků počítá, jaké body u voličů ztratí či získá podporou historického usmíření, se ministr školství neváhal přihlásit k prozápadním hodnotám a lidské slušnosti.

Podobně nekompromisní postoj zaujal Robert Plaga i v momentě, kdy se vládní koalice rozhodla bleskovým tempem a v nočních hodinách protlačit prvním čtením rušení rozhlasových a televizních poplatků.

Ministr školství se kvůli tomu dostal do tvrdé konfrontace se šéfkou poslanců ANO Taťánou Malou. Postup koalice otevřeně označil za „prasárnu“ a hlasitě kritizoval skutečnost, že se takto zásadní téma projednává v utajovaném režimu a pod tlakem nočního hlasování. Když se nepodařilo proces vrátit ke standardní věcné debatě, Plaga odmítl hlasovat, omluvil se a o půlnoci Sněmovnu opustil.

Následně svůj postoj ještě veřejně vysvětlil na sociálních sítích i v médiích. „Debata o změně i výši financování veřejnoprávních médií je naprosto legitimní. Ovšem pouze pokud bude oboustranně věcná. Způsob projednání, i to co se ze strany koalice a opozice ve Sněmovně dělo nad ránem, takový nebyl,“ konstatoval Plaga.

Plagovo působení v rezortu školství z velké části připomíná permanentní obranou zákopovou válku. Ministr musí vynakládat obrovské množství energie na to, aby čelil destruktivním nápadům menších koaličních partnerů i poslanců z vlastní strany.

Jedním z hlavních bojišť se stala otázka inkluzivního vzdělávání. Zatímco SPD i Motoristé sobě přišli do vlády se silným volebním slibem inkluzi kompletně zrušit a vrátit české školství o několik desetiletí zpět, Plaga se postavil na stranu odborníků, pedagogů a dětských psychologů. Odmítl populistické zkratky a místo rušení nabídl kultivovanou, daty podloženou revizi systému tak, aby byla podpora dětí se speciálními potřebami efektivnější a finančně udržitelná.

Podobný střet vzplanul i v debatě o financování vysokého školství a vědy. Když motoristický poslanec Vladimír Pikora na půdě Sněmovny hovořil ve prospěch škrtů v rozpočtu vysokých škol a varoval před tím, že se z České republiky stane „troubystan“, v němž titul získá každý, Plaga neudržel emoce a přešel do protiútoku.

„Chtěl bych ubezpečit kolegu Pikoru, který říkal, že nejsem jejich ministr, že má pravdu. Nejsem ministr za Motoristy a nehodlám jím být,“ vmetl Pikorovi do tváře. Plaga připomněl, že Česká republika v podílu vysokoškolsky vzdělaných lidí naopak za Evropou zaostává a bez investic do vzdělání a výzkumu nelze budovat ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou. Podobně se musel vymezovat i proti útokům předsedy Motoristů Petra Macinky, který se snažil dehonestovat humanitní obory jako „zbytečná studia“.

Schopnost Roberta Plagy stát si za svým odborným názorem i tváří v tvář nejvyšším tlakům však není žádnou novinkou. Veřejnost si jistě pamatuje jeho působení během pandemie covid-19 na jaře roku 2021. V době, kdy premiér Andrej Babiš podléhal náladám veřejnosti a prosazoval plošnou „úřední maturitu“ nebo okamžité plošné otevírání škol bez návaznosti na epidemiologická data, byl to právě Plaga, kdo se premiérovi postavil.

Plaga tehdy odmítl devalvovat maturitní vysvědčení a prosadil odborné zjednodušení zkoušek místo jejich rušení. Stejně tak stál za rotačním modelem výuky, který byl sice náročnější, ale bezpečnější. Přestože média spekulovala o jeho odvolání, Plaga dokázal své postoje obhájit, získal masivní podporu učitelské i odborné veřejnosti, rektorů a nakonec si své křeslo uchránil.

Současná situace se v mnohém opakuje. Plaga se znovu ocitá v defenzivě, znovu čelí rozpočtovým tlakům ze strany ministryně financí Aleny Schillerové i zpochybňování ze strany koaličních partnerů. Přesto se zdá, že jeho schopnosti mu umožňují resort nadále držet v rozumných kolejích.

Plaga také ukazuje značný rozpočtový pragmatismus. Příkladem může být jeho vyjednávání o rozpočtu na rok 2027, kde se mu přes počáteční odpor ministerstva financí podařilo přiblížit celkovou částku pro resort k hranici 300 miliard korun.

Plaga si uvědomuje, že učitelské platy za minulé vlády poklesly z garantovaných 130 % průměrné mzdy až na hranici 108 %, a systematicky vyjednává jejich postupný růst. Stejně tak dokázal prosadit zdvojnásobení finančních prostředků na primární prevenci na školách a navýšení kapacit v dětských domovech.

Z pohledu premiéra Babiše i kolaičních stran je Robert Plaga nepochybně komplikovaným partnerem. Není tvárnou figurkou, nenechá si diktovat nesmyslné škrty a odmítá se podílet na ideologických taženích proti zranitelným skupinám obyvatel nebo nezávislým institucím.

Z pohledu širší veřejnosti a dlouhodobých zájmů České republiky je však přítomnost Roberta Plagy v kabinetu naprosto klíčová. Je pojistkou, že rezort s obrovským rozpočtem a dopadem na budoucí generace nepodlehne vlně populistického amatérismu.

Robert Plaga je v současné vládě skutečnou černou ovcí. Je to ministr, který vybočuje z šedivého průměru, ale odmítá skákat tak, jak ostatní pískají. Nezbývá než si přát, aby takových černých ovcí bylo v české politice podstatně více.