Rok od smrti hvězdy Harryho Pottera. Maggie Smith budila respekt, přesto jí milovali

Dame Margaret Natalie Smith, známá jednoduše jako Maggie Smith, byla mnohem víc než jen herečka. Byla ztělesněním britské elegance, nezaměnitelného suchého humoru a neuvěřitelného hereckého talentu, který jí vynesl Trojkorunu herectví – prestižní ocenění, které zahrnuje Oscara, Emmy a Tony Award.

Maggie Smith se narodila 28. prosince 1934 a její život byl od raného věku zasvěcen herectví. Své první kroky udělala na prknech Oxford Playhouse v roce 1952, a brzy se stala jednou z nejvýznamnějších divadelních hereček své generace, po boku takových ikon, jako je Judi Dench. Její divadelní působení v National Theatre pod vedením Laurence Oliviera je dodnes legendární. I přes údajné profesní rivalství se ukázalo, že si Olivier uvědomoval její jedinečné nadání pro komedii i tragédii.

Zatímco divadlo bylo její první láskou, filmový svět si ji brzy podmanil. Svého prvního Oscara za nejlepší herečku získala za roli ve filmu Nejlepší léta slečny Brodieově (1969), kde ztělesnila excentrickou a kontroverzní učitelku. Druhého Oscara jí vynesla role ve filmu Apartmán v Kalifornii (1978), kde si zahrála nešťastnou nominantku na Oscara – což je ironie, protože jej sama získala!

Pro miliony fanoušků po celém světě se však Maggie Smith stala nezapomenutelnou jako profesorka Minerva McGonagallová ze série o Harrym Potterovi. Její přísná, ale spravedlivá role učitelky z Bradavic s charakteristickým britským akcentem a suchým humorem si okamžitě získala srdce diváků. Sama autorka J. K. Rowlingová si ji do role přála, což jen potvrzuje, že pro ni byla ideální volbou.

Stejnou měrou si ji oblíbili i fanoušci seriálu Panství Downton, kde ztvárnila hraběnku z Granthamu. Její rychlé a vtipné repliky se staly ikonickými a zajistily jí tři ceny Emmy a Zlatý glóbus. Díky této roli se stala známou i pro mladší generaci a její hvězda opět naplno zazářila.

Její filmografie však skrývá mnoho dalších nezapomenutelných postav. V devadesátých letech okouzlila diváky jako přísná, ale nakonec dobrosrdečná Matka představená v úspěšné komedii Sestra v akci (1992) a jejím pokračování. Její herecký výkon v duetu s Whoopi Goldbergovou je dodnes považován za jeden z vrcholů žánru. Ukázala se také jako vynikající charakterová herečka ve filmu Tajemná zahrada (1993) v roli přísné hospodyně. V pozdějších letech dokázala, že umí mistrně přecházet mezi žánry. Zazářila v komediích jako Báječný hotel Marigold (2012) a v dramatech jako Dáma v dodávce (2015), kde ztělesnila excentrickou bezdomovkyni. Každá z těchto rolí jen potvrzuje, že Maggie Smith byla herečkou tisíce tváří, která dokázala svým postavám vdechnout jedinečnou hloubku a lidskost.

Kromě své herecké práce byla Dame Maggie Smith také oceněna za své služby dramatu. V roce 1990 jí královna Alžběta II. udělila titul Dame, a v roce 2014 byla jmenována členkou Řádu společníků cti. Ačkoliv byla vtipná a ostrá na plátně, její kolegové tvrdili, že je radost s ní pracovat.

Na plátně byla stejně jedinečná jako v reálném životě. Její kolegové a přátelé ji popisují jako ženu, která si nebrala servítky, s břitkým jazykem a smyslem pro suchý humor. Spisovatel Ol Parker, který pro ni napsal roli ve filmu Báječný hotel Marigold, s láskou vzpomíná na její „urážky, naprostou bezstarostnost a upřímnost“, které byly stejně zábavné a silné jako jakékoli repliky, které pro ni napsal. Ve skutečnosti se Parker přiznal, že když jí psal roli, jedinou věc, o kterou se staral, bylo, zda se Velká dáma bude smát jeho vtipům. A když jí nabídl roli ve filmovém pokračování Mamma Mia! jako „vše zpívající a vše tančící učitelku“, její typicky strohá odpověď zněla: „Ani pro tebe, drahý.“

Pokud si vás oblíbila, její přátelství bylo „vášnivé, její moudrost bezkonkurenční a její loajalita silná jako slunce“. Její dva druhy smíchu, suché hihňání a upřímný, hlavu zakloněný řev, byly pro ty, kteří je mohli slyšet, největším potěšením. Parker vzpomíná na ranní plavání v Indii s Judi Dench, kdy obě plavaly ve svých staromódních plavkách, zatímco se štáb se jim každé ráno od plic smál. Byla to právě její autentická povaha, která přitahovala lidi. Buď jste jí schvalovali, nebo se vám dostalo nemilosrdného teroru. Neexistovala žádná střední cesta, ale její přátelé by ji neměnili za nic na světě.

Její životní pouť skončila 27. září 2024 ve věku 89 let, avšak její umělecký odkaz je nesmrtelný. Role, které ztělesnila, od matky představené až po temperamentní profesorku, ukazují rozmanitost a hloubku jejího talentu. Maggie Smith nebyla jen herečka, byla vypravěčka, která dokázala vdechnout život každé postavě, a zanechala za sebou díla, která nás budou inspirovat a bavit po mnoho dalších generací.

Zpráva o smrti herečky vyvolala vlnu emocí a poct od kolegů, přátel i prominentních osobností. Král Karel ji označil za národní poklad a premiér Sir Keir Starmer poznamenal, že Maggie Smith „nás seznámila s novými světy prostřednictvím nespočetných příběhů, ve kterých hrála během své dlouhé kariéry“.

Její filmový syn z Downton Abbey, herec Hugh Bonneville, řekl, že „každý, kdo s Maggie kdy sdílel scénu, potvrdí její bystrý postřeh, vtip a ohromný talent“. Její kolegové z Harryho Pottera, Daniel Radcliffe, Emma Watson a Rupert Grint, si ji pamatují jako ženu se silným intelektem, která dokázala okouzlit i zastrašit v jediném okamžiku. Radcliffe dodal, že se vždy cítil „neuvěřitelně šťastný, když s ní mohl pracovat a trávit čas na place“.

Herečka Whoopi Goldberg, která s ní hrála v komedii Sestra v akci, ji nazvala „skvělou ženou a skvělou herečkou“. Dokonce i herec Rob Lowe z filmu Suddenly, Last Summer připomněl, že sdílet s ní záběr bylo jako být ve dvojici se lvicí, která „dokáže sežrat kohokoliv zaživa, a často to i dělala. Byla také zábavná a skvělá společnice, avšak nestrpěla hlupáky.“ Mnozí ji považovali za „strašidelnou“, ale jak vysvětlila herečka Miriam Margolyes, její hrůza byla kombinací „zuřivosti, jiskry darebáctví, radosti a něhy“.

Navzdory své slávě a ikonickému statusu si Maggie Smith vždy zachovala nadhled a sebekritiku. V jednom rozhovoru v show Grahama Nortona s humorem poznamenala, jak ji role profesorky McGonagallové změnila život, a že ji od té doby poznávala „spousta mladých lidí“. S úsměvem vyprávěla příběh o chlapci v obchodě, který si nemohl vzpomenout, odkud ji zná. Poté, co mu řekla, že je to v pořádku, ať se rozmyslí, dodal: „Nebojte, za chvilku na to přijdu.“

Její synové Toby Stephens a Chris Larkin ve svém prohlášeníkrátce po její smrti poděkovali za podporu a zdůraznili, že jejich matka byla „mimořádná“ a „intenzivně soukromá osoba“, která strávila své poslední dny se svou rodinou a přáteli.

Zdroje:The Guardian, Daily Mail, BBC, Wikipedia