Článek
Sociální sítě nás už od svého vzniku učí jediné: ukázat se v tom nejlepším světle. Odjakživa si vybíráme ty nejhezčí úhly, chytáme dobré světlo a posledních par let vyhlazujeme vrásky digitálními filtry. Jenže co se stane, když do tohohle vyhlazování reality opře opře plnou silou umělá inteligence?
Nedávný příspěvek europoslance Tomáše Zdechovského na Facebooku je skvělým příkladem toho, jak tenká je dneska hranice mezi milou vzpomínkou, lehce vylepšenou fotkou a úplným výmyslem.
Český politik, kterému je dnes 46 let, si chtěl zjevně trochu zavzpomínat a přidal fotografii z doby, kdy mu bylo čerstvých 24. K fotce připsal zamyšlení o tom, jak se člověk s věkem mění, jak sbírá zkušenosti a jak ho tvarují výhry i prohry. Mělo to jediný háček – samotný obrázek.
Romantický Jihoevropan z obálky knihy pro ženy
Fotka totiž ani vzdáleně nepřipomínala běžného českého studenta nebo začínajícího pracanta z roku 2004. Ze zdi na čtenáře místo toho koukal dokonale vysekaný model, který jako by si jen odskočil z obálky romantického románu.
Mladík na fotce se pyšní bezchybně opálenou pletí, ostře řezanou čelistí, ukázkovým strništěm a účesem podle poslední módy. Styling podtrhuje ležérně rozepnutá černá košile a elegantní řetízek s křížkem. A to pozadí? Místnost vypadá jako z katalogu moderního bydlení, ne jako typický český interiér ze začátku tisíciletí.
Jasně, všichni se s věkem měníme. Jenže lidská anatomie má své hranice. Stačí se podívat do archivu profilovek politika, na záznam z pořadu Den D, nebo fotografie akcí TOP09, starčí články na serverech Scéna, nebo idnes z let 2010 až 2013 – místo ostře řezaného modela s exotickým nádechem na nich uvidíte sympatického, ale úplně normálně vyhlížejícího chlapíka.
Marketingový tah, nebo jen slepá fascinace AI?
Člověka napadne: Proč má zkušený a úspěšný politik potřebu schovávat se za obrázek vygenerovaný počítačem?
Generátory fotek dneska dokážou z jedné jediné fotky udělat neuvěřitelně přesvědčivý portrét v jakémkoliv věku. Jenže mají tendenci sklouzávat k jednomu a tomu samému ideálu krásy – všechno vyhladit, přidat svaly a dát člověku vizáž hollywoodského herce. Pokud si na to člověk nedá pozor, snadno spadne do pasti digitálního narcismu. A u politiků jde navíc o důvěru. Politika je přece hlavně o autenticitě a schopnosti zůstat sám sebou.
Fyzika zkrátka nepustí
Je jasné, že mezi dvacítkou a čtyřicítkou dospějeme, změníme účes, narostou nám vousy nebo shodíme pár kilo. Ale nikdo z nás ze dne na den nepromění svou kostru a rysy. Tvrdit, že vygenerovaný Jihoevropan je naše věrná podoba ve 24 letech, je asi jako vydávat sci-fi film za historický dokument.
Facebookový příspěvek Tomáše Zdechovského ukazuje výzvu, se kterou se budeme potkávat čím dál častěji. Umělá inteligence nám dává do rukou nástroje, které umí ohýbat minulost, přikrášlovat přítomnost a vyrábět falešné vzpomínky. Je jen na nás, jestli je brát s nadhledem a humorem, nebo jestli začneme věřit vlastnímu dokonalému „avatarovi“.
Lidé mají pořád raději opravdovou a poctivou realitu než nablýskanou digitální pohádku. Je tedy na uvážení každého, zda je lepší být autentickým člověkem i s chybami, nebo fiktivním modelem, kterého spíchl algoritmus.
