Článek
Noční silnice z novozélandského Hamiltonu směrem k severnímu Aucklandu bývají v brzkých ranních hodinách klidné a poloprázdné. Přesto se jedné srpnové noci proměnily v dějiště události, nad kterou zůstává rozum stát. Žena, jejíž identitu policie z bezpečnostních důvodů nezveřejnila, usedla do svého stříbrného hatchbacku značky Toyota a vydala se na více než třísetkilometrovou dráhu. Byla přitom v hlubokém spánku.
Alarmující situaci nahlásila na tísňovou linku její přítelkyně krátce po půlnoci. Věděla totiž, že si žena vzala silné léky na spaní a odjela autem z domu. Nebylo to navíc poprvé. O deset měsíců dříve proběhla téměř identická situace, kdy spící řidička přes noc dojela ke svému bývalému domu na východním pobřeží a ráno vůbec nevěděla, jak se tam dostala.
Policejní hlídky napříč Severním ostrovem dostaly hlášení, aby pátraly po konkrétním vozidle. Policie se pokoušela auto zaměřit pomocí lokace mobilního telefonu, ale protože vozidlo bylo neustále v pohybu, záchytné body rychle mizely. Kolem druhé hodiny ranní lokalizovali signál na předměstí Aucklandu, avšak než na místo dorazila první hlídka, auto už bylo pryč.
Stříbrná Toyota byla nakonec objevena až za svítání, krátce před pátou hodinou ranní, na příjezdové cestě bývalého bydliště nešťastné ženy v pobřežním městečku Mount Maunganui u Taurangy. Ženu našel její bratr, jak spí na volantu. Za pět hodin nepřetržité jízdy ujela téměř 300 kilometrů. Když ji přivolaní policisté vzbudili, byla zcela dezorientovaná a ze své noční cesty si nevzpomínala ani na jediný detail.
Nesrozumitelné zprávy ze spánku
Celý případ získal ještě bizarnější rozměr ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že žena během spánku nejen řídila, ale také aktivně používala mobilní telefon. Několik jejích známých a příbuzných dostalo v průběhu noci sérii SMS zpráv, které zpočátku považovali za pouhé blábolení člověka, který usíná u televize.
Zprávy byly převážně nesrozumitelné, plné překlepů a chybějících slov. Nikdo z příjemců v danou chvíli netušil, že odesílatelka sedí za volantem jedoucího automobilu na dálnici. Teprve po zásahu policie si všichni uvědomili, v jakém nebezpečí se nacházela.
Odborníci na spánkovou medicínu označili tento případ za extrémní úkaz, který testuje samotné hranice lidských možností. Zatímco takzvané „řízení ve spánku“ je v lékařské literatuře popsaným, i když vzácným jevem, současné psaní textových zpráv představuje naprosto výjimečnou kombinaci.
Podle lékařských expertů je fascinující, jak hluboce zautomatizované činnosti dokáže lidské tělo vykonávat bez zapojení vědomí. Pokud má člověk řízení auta i psaní na klávesnici mobilu pevně vštípené do svalové paměti, mozek dokáže tyto pohyby koordinovat na základě reflexů, aniž by si uvědomoval reálná rizika a okolní svět.
Nebezpečná past jménem prášky na spaní
Co přesně způsobuje, že se ze spícího člověka stane nekontrolovaný řidič? Hlavním spouštěčem podobně extrémních stavů bývají určité typy léků na spánek ze skupiny hypnotik, zejména pokud si je vezme extrémně nevyspalý člověk s nahromaděným stresem.
Tyto léky mají za úkol utlumit vědomou část mozku a navodit rychlý spánek. U některých pacientů však dochází k nebezpečnému vedlejšímu účinku: utlumí se centra odpovídající za paměť, úsudek a vědomou kontrolu, ale motorická centra zůstanou aktivní. Člověk pak vstane z postele a začne vykonávat komplexní činnosti, přičemž se nachází v jakési tranzu.
Obrovským rizikem je v těchto případech ztráta schopnosti vyhodnocovat nebezpečí. Spící řidič nereaguje na dopravní značky ani světelné signály na základě logické úvahy, ale pouze na základě vizuálních reflexů. To, že Novozélanďanka ujela stovky kilometrů po dálnicích i městských ulicích bez jediné nehody, považují policisté i lékaři za zázrak.
Policie v Hamiltonu ihned po incidentu podala neodkladný návrh na odebrání řidičského průkazu a nařídila ženě povinné lékařské vyšetření. Úřady zároveň vydaly důrazné varování pro veřejnost: pacienti užívající hypnotika a léky na poruchy spánku musejí být absolutně otevření ke svým lékařům a při prvních známkách neobvyklého nočního chování léky okamžitě vysadit.
Když se zautomatizované návyky vymknou kontrole
Případ novozélandské řidičky mrazivě ukazuje, jak obrovskou sílu mají lidské podvědomé návyky. Řízení automobilu se po letech praxe stává téměř automatickou činností, kterou mozek řídí z hlubších struktur bez nutnosti vědomého rozhodování. Zrovna tak cesta k bývalému domovu byla pro ženu hluboce vtištěnou trasou, kterou její podvědomí v noci zvolilo. Podobné chování spadá pod somnambulismus, tedy poruchu spánku ze skupiny parasomnií, při níž je mozek dostatečně bdělý na chůzi, řeč či složitější úkony, ale člověk zůstává v hlubokém Non-REM spánku, jedná zcela nevědomky a na okolí téměř nereaguje.
Pokud se takové chování objevuje opakovaně, je nezbytné bezodkladně navštívit lékaře. Diagnostika začíná podrobnou anamnézou a vedením spánkového deníku, přičemž v závažnějších případech pacient podstoupí vyšetření ve spánkové laboratoři pomocí polysomnografie, aby se potvrdila diagnóza a vyloučila jiná onemocnění nervové soustavy, jako je epilepsie nebo porucha chování v REM spánku.
Základem prevence tragédií je úprava spánkového prostředí a přísné zabezpečení domácnosti. Lékaři důrazně doporučují pečlivě zamykat dveře i okna, nainstalovat zvonek na dveře ložnice nebo alarm pod matraci a především ukládat klíče na bezpečné a těžko dostupné místo. Nezbytná je také úprava spánkové hygieny, omezení stresu za pomoci relaxačních technik a konzultace předepsané medikace s odborníkem. V indikovaných případech mohou lékaři nasadit i farmakoterapii, například selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Pokud pak v noci potkáte blízkého při noční výpravě, nikdy se ho nesnažte hrubě budit. Nejlepším řešením je klidně na něj mluvit a jemně ho doprovodit zpět do postele.
Zdroje: DailyMail, BBC, Independent, nzip
