Zrovna když lékaři slavili Heydrichovu smrt, byli povoláni k jeho záchraně

Dopoledne 27. května 1942 se Prahou rozšířila zpráva o atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, provedeného československými výsadkáři Jozefem Gabčíkem a Janem Kubišem v rámci operace Anthropoid. Tato diverzní akce, pečlivě připravovaná ve Velké Británii a podporovaná desítkami českých rodin, měla zásadní dopad na vnímání Československa Spojenci a následnou poválečnou obnovu státu.

Rozhodnutí o likvidaci Reinharda Heydricha padlo v říjnu 1941 v Londýně, a to v reakci na sílící tlak britských úřadů na zvýšení aktivity domácího odboje a po příchodu Heydricha do Prahy, který s sebou přinesl popravy předních členů odboje. K výcviku byli povoláni Josef Gabčík a Jan Kubiš, kteří prodělali náročný výcvik ve Skotsku. Původní plán útoku poblíž Heydrichova sídla v Panenských Břežanech byl zamítnut kvůli zvýšené ochraně. Náhradní místo bylo vybráno na Kirchmayerově třídě (dnes spojnice Zenklovy ulice a V Holešovičkách), kde ostrá zatáčka nutila Heydrichův automobil značně zpomalit. Navíc se lokalita nacházela daleko od policejních posádek a gestapa. V den atentátu, 27. května 1942, kolem 10:30 hodin, Heydrichův neopancéřovaný automobil bez doprovodu přijel na místo. Gabčíkův samopal Sten selhal, ale Kubišova speciálně upravená bomba explodovala vně vozidla před pravým zadním kolem. Heydricha zasáhly střepiny a nečistoty. Navzdory zranění Heydrich i jeho řidič Johannes Klein vystoupili z vozu a pokusili se pronásledovat útočníky. Gabčík se schoval v řeznictví, kde postřelil pronásledujícího Kleina a následně zmizel v postranních uličkách. Kubišovi se podařilo uniknout na kole, daleko ale kvůli svým zraněním nedojel. Kolo zanechal poblíž obchodu Baťa na rohu Slavatovy a Primátorské ulice a ukryl se u nedaleko žijící rodiny Novákovy.

Mezi širokou veřejností se během krátké chvíle rozšířila mylná zpráva o smrti zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Šok, ale hlavně radost propukly mezi většinou obyvatel. K oslavujícím patřili i lékaři v nemocnici na Bulovce. jejich radost ale netrvala dlouho, záhy se ukázalo, že Heydrich není mrtvý. Těžce zraněného ho přivezli právě na Bulovku, kde se ho ujal lékař Vladimír Šnajdr. V týmu chirurgů se na operaci podílel i doktor Alois Honěk, jak vyprávěl Paměti národa jeho syn MUDr. Tomáš Honěk. Operace se ujal německý šéf nemocnice Walter Dick, který v Praze působil už před válkou, uměl česky a nebyl přesvědčeným nacistou. Dick se obával vážného poranění bránice, sleziny a slinivky. Heydrich však operaci zpočátku odmítl a požadoval specialistu z Říše, čímž projevil nedůvěru vůči Němcům usazeným v Čechách. Nakonec souhlasil s přivoláním profesora Hohlbauma, který řídil německou chirurgickou kliniku na Karlově náměstí. Hohlbaum dorazil s asistenty, ale nemohl operovat, protože si zapomněl brýle. Vzhledem k riziku nebezpečí z prodlení se skalpelu chopil Walter Dick. Na operaci se podíleli i dva čeští lékaři: již zmíněný doktor Alois Honěk jako anesteziolog a sálový sluha Miller, kteří se starali o uspání pacienta. Další český lékař zajišťoval transfúzi krve a doktor Slanina asistoval. Alois Honěk se dokonce zeptal Heydricha česky, zda má vlastní zuby, a omylem foneticky zapsal jeho jméno do operační knihy, což bylo později přepisováno.

Operace, která trvala asi hodinu, dopadla podle chirurga Prokopa Málka „šťastně“. Heydrich měl poraněnou a roztrženou pouze slezinu, která byla odstraněna i s úlomkem granátu. Ostatní orgány jako pankreas, ledviny, játra a střeva, byly nepoškozené. Rána, dlouhá asi osm centimetrů, obsahovala mnoho nečistot a úlomků. Všichni lékaři si uvědomovali tíhu situace a pracovali pod obrovským tlakem, neboť jakékoli pochybení by pro ně mohlo mít fatální následky. Na Bulovku dorazil i státní tajemník K. H. Frank s doprovodem SS. Němci vyklidili celé patro a zakázali přístup Čechům. Z Berlína byl povolán i osobní lékař Heinricha Himmlera, vysoký důstojník SS profesor Karl Gebhart, který odpovídal za Heydrichovu léčbu a přizval na pomoc slavného chirurga profesora Ferdinanda Sauerbrucha.

Zpočátku se Heydrichův stav zlepšoval. Gebhart dokonce hlásil do Berlína pozitivní zprávy a odmítl konzultace Hitlerova osobního lékaře profesora Theodora Morella. Týden po atentátu Heydrich dokonce vsedě poobědval. Avšak několik hodin poté se jeho stav dramaticky zhoršil a 4. června 1942 časně ráno Reinhard Heydrich zemřel. Pitva, kterou následující den vedl profesor Herwig Hamperl, šéf anatomického ústavu, za přítomnosti řady kolegů a důstojníků SS, nenašla v břišní dutině žádné známky zánětu pobřišnice, krvácení, ani poškození jater či ledvin. Steh na bránici byl perfektní a rána čistá. Hamperl v protokolu uvedl jako příčinu smrti „pravděpodobně anemický šok“, který byl mohl být způsoben otravou krve v důsledku vnesení nečistot střepinou a sníženou imunitou po odstranění sleziny. Podle některých spekulací mohl jeho konec urychlit i výdej velkých dávek opiátů. Profesor Antonín Fingerland později navrhl teorii, že příčinou mohla být arteriální vzduchová embolie z trhliny v plíci, jejíž znalost nebyla ve 40. letech běžná. Himmler však těmto závěrům nevěřil a přesvědčen Morellom, že smrt způsobil zánět mezihrudí (mediastinita), obvinil Gebharta z pochybení. Karl Gebhart pak dostal za úkol otestovat účinnost Morellovyhó léku Marfanil na vězních v koncentračním táboře Ravensbrück. Za tyto nelidské pokusy byl po válce spojeneckým soudem poslán na popraviště. Přesná příčina Heydrichovy smrti tak dodnes není zcela jasná, i když se nejedná o konspirační teorii, nýbrž o spekulace nad různými hypotézami.

Atentát na Reinharda Heydricha měl pro český národ dalekosáhlé následky. Nacistický teror zesílil a následovaly brutální odvetné represe, které vešly do dějin jako Heydrichiáda. Již 27. května 1942 byl státním tajemníkem K. H. Frankem vyhlášen výjimečný stav nad celým protektorátem a zákaz nočního vycházení. Byly zahájeny hromadné popravy pro schvalování atentátu, přičemž stanné soudy odsoudily stovky lidí – do 29. září bylo zaznamenáno 252 rozsudků smrti. Jedním z nejznámějších míst poprav se stala Kobyliská střelnice. Odhaduje se, že v rámci heydrichiády nacisté zabili na 2 tisíce lidí. K nejotřesnějším činům patřilo vyhlazení obcí Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942), dále pak poprava 23 obyvatel Bernartic a 73 lidí ve Spáleném lese u Klatov. Lidé byli popravováni i za sebemenší projevy nesouhlasu, například 22letý holič Jan Heřman za poznámku „Ten kat si nic jiného nezasloužil,“ nebo 20letý Ladislav Císař a 19letý Rudolf Šebesta za to, že tuto poznámku „vyslechli se smíchem“.

Přestože tyto události přinesly obrovské lidské ztráty, atentát vzbudil ve světě pozitivní ohlas. Někteří historikové dokonce odhadují, že pokud by Heydrich nebyl zabit, ztráty na životech by mohly být ještě vyšší. Na základě atentátu byla Brity 5. srpna 1942 odvolána Mnichovská dohoda a prohlášena za neplatnou od samého počátku. Zároveň byla přislíbena poválečná obnova Československa v jeho předmnichovských hranicích, což byl jeden z hlavních politických cílů celé operace. Jméno Lidice se rozletělo do celého světa, stalo se symbolem nutnosti boje proti nacismu a synonymem německého teroru i československého odboje. Několik obcí v USA a Mexiku se dokonce na Lidice přejmenovalo.

Zdroje: Wikipedia, idnes, magazín paměť národa