Leonardo da Vinci - jeho osobnost a odpověď na otázku, proč je nebe modré

Vinci, to je malebné městečko v Toskánsku a dnes velmi oblíbená turistická destinace, která žije svým mistrem Leonardem. V nedaleké vesnici Anchiano se dne 15. dubna 1452 Leonardo di ser Piero da Vinci narodil. Toto místo narození, zalité toskánským sluncem a oplývající nádhernou přírodou, Leonarda ovlivnilo víc, než by se na první pohled mohlo zdát. A ačkoliv se narodil jako nemanželský syn, velkou újmu v jeho příštím živote mu to nikterak nezpůsobilo.

Jeho matkou bylo prosté venkovské děvče, jeho otcem vyhlášený notář z Florencie. Otec Piero uznal Leonarda za svého a i když měl Leonardo asi za rok po svém narození otčíma (matka Catarina se provdala za rolníka), Piero na něj vždy vzdáleně dohlížel a zajistil mu základní vzdělání. Hlavně v době dospívání, kdy Leonardův život nasměroval do Florencie a dal ho do učení v dílně malíře a sochaře Andrey del Verrocchio. Zde byl Leonardův život úspěšně nastartován a bylo to to nejlepší, co se mohlo nemanželskému synovi z italské vesnice stát.

Rodné kopce a údolí řeky Arno, kde Leonardo se zájmem a dětskou zvídavostí pozoroval přírodu, živočichy a hlavně let ptáků, vystřídala Florencie - samotné srdce renesance, umění, inspirace a tvořivosti tehdejší doby. Právě tam, kousek od notářské kanceláře Leonardova otce, měl Verrocchio svou dílnu, kde zaměstnával řadu tovaryšů a kde vedl svůj výukový program, při němž se studovala povrchová anatomie, malířské techniky a vlivy světla a stínu na materiály. Sem Leonardo nastoupil, když mu bylo 14 let. Byl jako houba, vše nasával, svým pečlivým pozorováním, zvídavostí a smyslem pro bádání se postupně rozvíjel jeho talent a nadání. A z učedníka se tak postupně stával mistr. Leonardův dvorní životopisec Giorgio Vasari dokonce napsal, že když Verrocchio dokončoval obraz Kristův křest, určil Leonarda, aby domaloval jednoho z klečících andělů. Jeho andělem prý byl potom tak ohromen, že se rozhodl už nikdy nevzít do rukou štětec. Žák tak předčil svého mistra.

Leonardo byl v podstatě autodidaktik, samouk. Vše se snažil naučit a pochopit sám. A po svém k tomu dojít, probádat se k tomu. Svým vlastním způsobem a přístupem, metodou pokus - omyl a hlavně pozorováním. V dílně Verrocchia vypiloval jednu ze svých malířských předností, dokonalý um pracovat se světlem a stínem a správně ho potom přenést na obraz. A to tak, aby vytvořil dokonalou iluzi trojrozměrného prostoru na dvourozměrné ploše. Tato technika se nazývá chiaroscuro, tj. šerosvit. Leonardo tuto techniku zdokonalil, respektive vytvořil specifickou metodu této techniky. Barvy ztmavoval přidáváním černého barviva, místo aby se snažil dosáhnout jejich sytějších odstínů. Dokládá to napříkla obraz Madona s kvítkem, kde namaloval modré šaty Panny Marie v odstínech bílé po téměř černou.

Poprvé také použil malířskou techniku sfumato, což je odvozenina z italského slova pro kouř. Při této technice se rozmazávají obrysy a okraje, čímž se zachytí předměty tak, jak se jeví našemu oku, bez ostrých barevných přechodů. Je to jakési rozplývání a postupné mizení kouře ve vzduchu, rozmazané kontury, nechávající prostor pro naši představivost. Takový je přesně obraz Mona Lisa a jakýsi opar na tomto slavném obraze, tak to je přesně sfumato, Leonardův jasný rukopis.

Když Leonardo zakončil svá učňovská léta v dílně svého mistra Verrocchia, jeho následný život nabral víc než rozmanitý směr. Další kroky ho zavedly do Milána, Říma, potom zpět do Florencie a koncem jeho života do Francie. V každém městě, kraji, zkrátka tam, kde Leonardo byl, byl vším, respektive stával se postupně malířem, sochařem, architektem, vynálezcem, ale také  anatomem, biologem, fyzikem, zeměpiscem nebo i návrhářem divadelních kostýmů a scén. Mimo jiné byl také vegetarián a všechno, co si zapisoval nebo maloval, tak jako levák.

Uvádí se, že za svůj život Leonardo ve svých denících popsal více než 7 000 stran. Snad aby pochopil svět kolem sebe, snad aby na něco nezapomněl a později se k tomu vrátil, deníky obsahují kromě nadčasových vědeckých postupů a myšlenek také tisíce stran nákresů, popisků, krátké bajky i osobní poznámky či jenom strohé konstatování. Slova jsou psaná zrcadlově, písmena jsou obrácená zády k sobě a kříží stránku zprava doleva. Důvodem tohoto neobvyklého záznamu do jeho deníků mohl být prostý důvod - aby si jako levák ulevil a vyhnul se rozmazávání písmen při psaní. Anebo aby zkrátka vše zůstalo skryto zvědavým očím. Vzhledem k vysoké ceně papíru v 15. století, snažil se být Leonardo úsporný, proto využil a popsal každý centimetr papírů. Co mu přistálo na mysl, to si zapsal.

Většina dochovaných Leonardových deníků je dnes uložena ve sbírkách renomovaných knihoven a muzeích po celé Evropě, tedy až na několik výjimek. Ve své soukromé sbírce má tzv. Leicesterský kodex americký podnikatel a investor, softwarový tvůrce Bill Gates, který jej zakoupil v roce 1994. Přes 550 původních Leonardových kreseb vlastní britská královská rodina (pouze milánská Biblioteca Ambrosiana jich má víc). Dochovaných obrazů je přibližně 20 a pouze jeden jediný obraz je v soukromé sbírce - nejdražší obraz světa Salvator Mundi (Spasitel světa). Vydražil se v New Yorku v roce 2017 za 450 miliónů dolarů. Takové štěstí, že ho může vlastnit, má nyní saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán.

Dnes, ve 21. století, je velmi jednoduché použít internetový vyhledávač a dohledat si cokoliv. Jako například i odpověď na otázku: Proč je nebe modré? Po stisknutí tlačítka Enter vyběhne nespočet článků, videí či odkazů na dokumentární pořady. Rychle, takřka bez práce, se vše dozvíme. Proto je z dnešního pohledu obdivuhodné, že v 15. století, kdy Leonardo žil, si dokázal podobné otázky zodpovědět sám. Respektive probádat se k nim- a to pozorováním a detailním zaznamenáváním, z čehož potom vznikaly jeho deníky. Otázku, proč je obloha modrá, si Leonardo zodpověděl mnoha vysvětleními. Nakonec se spokojil s jedním, které je mezi geologickými a astronomickými poznámkami v Leicesterském kodexu: „Vzduch se zbarví do azurova díky částicím vlhkosti, které zachycují záři paprsků slunce“. [1]

Tuto teorii, kterou sice poprvé nastínil Aristoteles, Leonardo zdokonalil.

Po zdolání vrcholu Monte Rosa v italských alpách a potom co si Leonardo všiml, že obloha je modřejší, si Leonardo poznamenal:

„Když vyšplháš na vrchol vysoké hory, obloha nad tebou bude úměrně tomu vypadat tmavší, protože zřídne vzduch mezi tebou a vnější temnotou. A to bude tím viditelnější, čím výše vystoupáš, až nakonec najdeš temnotu.“ [1]

Leonardo da Vinci byl v mnoha směrech a z dnešního pohledu nadčasový a je právem nazýván géniem. Ovšem, svou genialitu neměl danou do vínku jen tak zadarmo, ale troufám si tvrdit, že se k ní dopracoval. A v tom je pro mě Leonardo tak unikátní a nevnímám ho jen jako malíře a  autora nejslavnějšího nebo nejdražšího obrazu světa.

Literatura a zdroje:

[1] ISAACSON, W. Leonardo da Vinci. 1 vyd. Praha: Práh, 2018. ISBN 978-80-7252-761-8

iDNES [on-line] Dostupný z WWW: <https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/leonardo-da-vinci-salvator-mundi-jachta-serena-saudska-arabie-princ-abdallah-salman.A190611_122113_zahranicni_remy>

iDNES [on-line] Dostupný z WWW: <https://www.denik.cz/ostatni_kultura/britska-kralovna-slavi-leonarduv-rok-20190219.html>

NATIONAL GEOGRAPHIC [on-line] Dostupný z WWW: <https://www.nationalgeographic.cz/historie/leonardo-da-vinci-tajemstvi-rukopisu/>