Článek
Po rozvodu mi zbyl rozestavěný rodinný domek a žádné peníze na dostavbu. Peníze měním za materiál a pomoc mám na konci svých paží. To není stížnost, jsem zvyklý.
Pro sousedy je i to důvod k závisti. Dojíždět do Prahy za prací je taky těžko pro ně pochopitelné. Soused si dodatečně udělá vrata do garáže 1,5 m od vašeho vjezdu na pozemek a starosta vám řekne, že to je v pořádku, že i on se nikoho neptal, i když cesta patří obci. To znamená, že nemůžete nechat auto před vraty, protože bráníte sousedovi, který hned volá starostovi. Pokud ale brání ve výjezdu on i přes to, že ho požádáte, aby vás pustil, vám řekne, že teď nemá čas. Zavoláte policii, ta přijede k hospodě a telefonicky sousedovi domluví, protože by mu musela dát pokutu. Takhle v rukavičkách s ním jednají, protože je to místní papaláš, na místní poměry vysoký státní úředník. Nakonec místo hlavní stavby postavíte 2,5 m vysoký betonový plot, ale ani potom žádný klid od souseda mít nebudete. Pomocí žebříku vás budou šmírovat, aby mohli informovat Stavební úřad, starostu a vůbec aby bylo veselo, protože vy jste tady od toho, aby se sousedi nenudili. A nevěřte, že jsem od koupě nemovitosti dělal všechno pro současnou situaci. Pokud byla příležitost, na kus řeči nosil jsem pivko se zlatým límečkem, bez odezvy a marně, špatný jsem já.
