Článek
Nevím, kolik je panu Císaři let, ale myslím, že jeho názor nevychází ze znalosti doby, ve které výše zmíněné příběhy vznikly. Nechci reagovat na jednotlivé ukázky vašeho článku, ale opravdu si myslím, že zasadit příběhy Rychlých šípů do dnešní doby, porovnávat je, je velice nešťastné. Nemám literární, ani pedagogické vzdělání, ale dovolím si nesouhlasit. Zkusím takové přirovnání.
Když jsem se jako dítě s někým popral, tak jsme se poprali a život šel dál. Dnes se děti neperou, ale šikanují. Pan Foglar psal o chlapcích, a ne o dívkách. Já jsem se v roce 1974 taky kamarádil s klukama, protože holky se s klukama prostě nekamarádily. :-) A byl jsem také trochu otylý. Říkali mi „bůčku“. Nebylo mi to příjemné, ale vyrostl jsem z toho a je to jen vzpomínka. Jak asi sám víte, dnešní děti jsou obézní, čím dál tím víc, a je jim to poměrně jedno. (vlastní zkušenosti)
Každá doba je svým způsobem jedinečná. Co bylo dobré před lety, dnes dobré není. Nechte pana Foglara. Psal o době, ve které žil, a psal, jak to cítil. Určitě nelze se vším, co dělal a psal, souhlasit, ale já na něm vyrůstal a nemyslím si o sobě, že jsem špatný člověk. Nechme na každém, ať posoudí „toxicitu“ a vychovává své děti, jak si myslí, že je to správné. Nic jiného nám totiž stejně nezbývá.
P.S. Nevím, jestli vás to uklidní, ale dnešní děti stejně knihy nečtou, tak proč je nevydávat nedej bože ještě zakazovat. :-)
Milan Bouček
