Článek
Debata o stavebním zákoně se v Česku často vede ve zkratkách – rychle, politicky a bez ohledu na to, jak systém funguje v praxi. Tento text se nesnaží hodnotit jednotlivé návrhy, ale pojmenovat, na čem se rozhodne, zda bude nová úprava skutečně fungovat dlouhodobě.
Nová vláda, rychlá novela
Česká republika má novou vládu vedenou Andrejem Babišem. Jedním z prvních výrazných kroků je souhlasné stanovisko kabinetu k novele stavebního zákona, která teď míří do Poslanecké sněmovny.
Jde o poslanecký návrh, počítá se se zrychleným projednáním a s účinností od 1. července 2026. Časový plán je ambiciózní. A právě proto je teď potřeba mluvit o tom, co novela skutečně přináší – nejen v rovině cílů, ale i v rovině provedení.
Nejde jen o změnu paragrafů. Jde o přestavbu systému
Při podrobnějším čtení návrhu je zřejmé, že nejde o kosmetickou úpravu. Novela zásadně mění architekturu stavební správy.
Vzniká nová soustava Úřadů rozvoje území, které mají:
- soustředit rozhodovací pravomoci,
- přebírat roli dotčených orgánů,
- metodicky řídit územní plánování i stavební řízení,
- a stát se klíčovým uzlem celého procesu.
To je změna, která může – pokud se povede – odstranit dlouhodobé rozpory a zdržení.
Pokud se ale nepovede, zablokuje systém v celostátním měřítku.
Rychlost je lákavá. Zkušenost velí opatrnosti
Politická vůle věci rozhýbat je srozumitelná. Česká výstavba je pomalá, nepředvídatelná a zatížená konflikty mezi orgány.
Zároveň ale máme čerstvou zkušenost s tím, co se stane, když se systémová změna spustí bez dostatečného testování. Poslední pokus o digitalizaci stavebního řízení ukázal, že:
- bez jasných metodik,
- bez připravených lidí,
- a bez reálného provozního ověření
se i dobrý záměr může během týdne proměnit v krizovou situaci.
Zákon se nebude používat ve Sněmovně
Stavební zákon nebude fungovat podle toho, jak hladce projde legislativním procesem. Bude fungovat – nebo selže – podle toho, jak se s ním bude pracovat:
- na úřadech,
- v projekčních kancelářích,
- v architektonických ateliérech,
- u investorů a stavebních firem.
A právě tam se ukáže, zda koncentrace pravomocí skutečně zjednoduší rozhodování, nebo zda vytvoří nový úzký profil, na kterém se systém začne hromadit.
Kapacity a metodiky rozhodnou víc než politické heslo
Novela předpokládá výrazné posílení role nových úřadů. To s sebou nutně nese otázky, které zatím zůstávají v pozadí:
- budou tyto úřady personálně obsazené včas?
- budou mít jednotné a srozumitelné metodiky?
- bude přechod kompetencí řízený, nebo skokový?
Bez jasných odpovědí na tyto otázky nelze očekávat, že se systém od 1. července 2026 skutečně rozběhne hladce.
Tři kontrolní otázky pro zrychlené projednání
Pokud má novela projít zrychleným řízením, o to důležitější je soustředit se na podstatu:
1) Je nový systém srozumitelný pro lidi, kteří v něm budou denně rozhodovat a pracovat?
Bez srozumitelnosti se koncentrace pravomocí míjí účinkem.
2) Jsou procesy mezi novými úřady, obcemi a kraji jasně nastavené?
Nejasné rozhraní kompetencí je jistá cesta ke zpomalení.
3) Proběhne přechod na nový model postupně a kontrolovaně?
U systémové změny tohoto rozsahu neexistuje „bezbolestný skok“.
Rozhodující fáze přijde v prvních měsících roku 2026
V závěru roku se samozřejmě žádná zásadní rozhodnutí nedějí. Legislativní proces je před Vánoci fakticky utlumený a skutečná debata začne až v prvních měsících roku 2026, kdy novela vstoupí do projednávání v Poslanecké sněmovně.
Právě proto je ale důležité mluvit o jejích dopadech s předstihem. Ne ve chvíli, kdy už poběží zrychlené řízení naplno, ale v momentu, kdy je ještě možné korigovat směr, klást správné otázky a připravit se na praktické dopady změn.
Rychlost je politické rozhodnutí. Funkčnost je odborná odpovědnost.
Schválení novely vládou je jasným signálem, že se stát chce pohnout. Stavební sektor se k navrhovaným změnám už vyjadřuje – především prostřednictvím velkých hráčů, kteří mají kapacitu být slyšet v legislativním procesu.
Vedle nich tu ale existuje mnohem širší část trhu: architekti, projektanti, menší a střední developeři, investoři a stavební firmy, kteří netvoří titulky, ale tvoří většinu skutečné výstavby. Právě tito aktéři ponesou důsledky každého detailu zákona – jak při jeho schvalování, tak zejména při jeho každodenním používání po nabytí účinnosti. Pokud má novela dlouhodobě obstát, je nezbytné, aby stavební sektor v celé své šíři průběžně sledoval její vývoj, upozorňoval na problémy z praxe a podílel se na tom, aby se systém dokázal realisticky upravovat a zpřesňovat podle skutečného fungování v terénu.
