Článek
Česko před covidovou krizí zažilo ekonomický boom spojený s velmi nízkou nezaměstnaností a růstem životní úrovně. Postupně se začaly kumulovat rizika a výzvy pro evropskou i českou ekonomiku a stále více také vyplouvaly na povrch slabší stránky naší ekonomiky (nižší přidaná hodnota na pracovníka ve srovnání se západními zeměmi, omezená výroba finálních produktů či vysoká dovozní náročnost surovin) či překážky pro další investice (například pomalé povolovací procesy, nedostupnost kvalifikované pracovní síly, rostoucí regulace, absence eura, ceny energie atd.).
Nové výzvy a potřeba změn se zvýraznily během negativních šoků v podobě koronavirových „lockdownů“ či po vypuknutí války na Ukrajině. Narušení dodavatelských řetězců a vysoká inflace – zejména ceny energie nebo některých komodit, přísnější měnová politika nebo obecně vyšší míra nejistoty tvrdě zasáhly tuzemské hospodářství. Ačkoliv české podniky ukázaly svojí flexibilitu a schopnost překonávat problémy, nedávné krize si stále vybírají svou daň.
Konkurenceschopnost sráží vysoké ceny energie
Z dat ČSÚ je patrné, že náš ekonomický růst za posledních pět let výrazně zpomalil (kromě roku 2021 v důsledku nízké srovnávací základny z předešlého pandemického období) a i odhady výsledků pro rok 2024 bylo třeba v průběhu roku revidovat (např. zde a zde) směrem dolů na hodnoty kolem 1 %. Situace je o to závažnější, že v podobném stavu je celý region eurozóny, resp. EU, se kterým jsme značně obchodně propojení.
Vyššímu růstu nepomáhá ani stav průmyslu, u kterého produkce v předloňském roce poklesla o 0,8 % a loni za období leden – listopad zakončila poklesem o 1,2 %.
Firmy se potýkají v prvé řadě s nízkou domácí i zahraniční poptávkou, vysokými nejistotami či globálními riziky, překážky v jiných oblastech však nabírají strukturální podobu. Jedná se především o vysoké ceny energie v mezinárodním porovnání, které výrazně sráží naší konkurenceschopnost. Například ceny elektřiny pro průmyslové výrobce jsou nyní v Evropě více než dvakrát dražší oproti USA, čímž se řada energeticky náročnějších sektorů ocitá v zásadní nevýhodě. Dalším příkladem překážky je neustále narůstající regulační zátěž. Ta je uvedena mj. i v průzkumu evropských podniků BusinessEurope jako jedna z limitů konkurenceschopnosti napříč celým kontinentem. V tuzemských podmínkách se jedná např. o pomalé povolovací procesy.
Úspěch tuzemského hospodářství byl v minulých letech založen i na levnější výrobě subdodávek našim zahraničním partnerům. Uvedený model se však do jisté míry vyčerpal mj. i z důvodu skokového nárůstu cen energie, ale také např. zvyšováním mezd poháněných nedostatkem pracovní síly. V ekonomické teorii se tento jev nazývá pastí středních příjmů. Dané hospodářství již není schopné efektivně konkurovat nízkou cenou, musí tedy zvýšit kvalitu, exkluzivitu a zejména pak posílit produkci finálních výrobků, kde má dodávající firma obecně větší prostor pro své marže. Současně řada sektorů čelí nelehkým výzvám zelené a digitální transformace. Pro další nadechnutí českého ekonomického růstu je tedy potřebné upravit dosavadní paradigma.
Nekonečná byrokracie stopkou růstu
Prosperující hospodářství je z velké části založeno na vytvoření podmínek pro podnikatelskou aktivitu, osobní iniciativu a ochotu zavádět inovace a investovat. V dané oblasti však Česko pokulhává a je nutné snížit byrokratickou a kontrolní zátěž. Jedná se v této souvislosti například o dotažení legislativních změn v povolovacích procesech, snížení a racionalizace náročných kontrol, zjednodušení daňového systému, digitalizace atd. Právě nové inovativní firmy či startupy si často stěžují na vysokou administrativu například při založení podniku nebo při zavádění programu zaměstnaneckých akcií jako stěžejní součásti náboru kvalifikovaných pracovníků. Úpravu zmíněných akcií by bylo prospěšné zatraktivnit, aby se daňová zátěž přiblížila konceptu kapitálových příjmů (nižší zdanění) kam reálně patří, namísto aby se na ní primárně nahlíželo jakožto na příjem ze zaměstnání s odpovídajícím daňovým břemenem. V řadě států v EU je ostatně daná úprava výrazně přívětivější, což jim dává konkurenční výhodu při zakládání startupů.
Daňové odpočty na výzkum a vývoj by se firmy neměly bát využívat
Samostatnou kapitolou je také nevyhovující situace pro uplatňování odpočtů na výzkum a vývoj (VaV). Daňová motivace k VaV je jedna z nejúčinnějších podpor výzkumných aktivit, nicméně přísný pohled české státní správy k uplatňování odpočtů a často velmi dlouhé a složité kontroly vedou v mnoha případech k zamítnutí daňové podpory. Toto již řadu let demotivuje podniky k využívání tohoto nástroje a omezuje realizaci řady projektů VaV. Cesta k vyšší konkurenceschopnosti přitom vede právě skrz VaV, což by ČR měla zohlednit, ať již právě v přístupu k daňovým odpočtům tak při nastavování podpory aplikovanému průmyslovému výzkumu.
Dalším předpokladem hospodářského růstu tuzemské ekonomiky jsou dostupné ceny energie. Jak již bylo uvedeno, platby za elektřinu či zemní plyn jsou v mnohých případech násobkem plateb v jiných regionech a dokonce často dražší oproti jiným zemím EU, což je zásadní překážka energeticky náročnější výroby. Vysokou spotřebu energie však nemá jen těžký průmysl, ale i moderní inovativní technologie, např. umělá inteligence. O to více je zarážející, že ze strany státu zatím nebyla patrná výraznější snaha tento nedostatek koncepčně řešit například snížením poplatků na podporu obnovitelných zdrojů energie (nedávné zastropování cen bylo pouze mimořádné, krátkodobé opatření).
Školství je potřeba více provázat s trhem práce
V neposlední řadě je poměrně zásadním faktorem již zmíněné koncepční řešení nedostatku kvalifikovaných pracovních sil. To znamená například snížení administrativní zátěže při přijímání zahraničních pracovníků (pozn. nový cizinecký zákon je před prvním čtením v poslanecké sněmovně – ten by měl zjednodušit imigrační proces, zvýšit transparentnost v oblasti zaměstnávání cizinců a vytvořit základ pro digitalizaci cizinecké agendy) nebo efektivnější mobilizaci a využití tuzemské pracovní síly. Je nutno zdůraznit, že téměř každý čtvrtý zaměstnanec pracuje pro veřejnou správu a jen mezi roky 2010-2021 došlo k navýšení počtu míst ve vládním sektoru o 238 000 (z 641 000 na 879 000). Bohužel se nedá konstatovat, že by se státní správa za danou dobu zefektivnila a bylo by namístě spíše uvažovat o určité optimalizaci těchto pracovních míst.
V tuzemské ekonomice je palčivý nedostatek pracovníků zejména v případě vysoce kvalifikovaných, technických sil např. ve výrobě, stavebnictví či IT. Zde je nutno se zasadit zejména o zvýšení počtu absolventů technických oborů na vysokých školách, jejichž řady – pro někoho možná paradoxně – v dnešní moderní společnosti každoročně ubývají na úkor jiných, ne vždy tak dobře uplatnitelných oborů. Zde se ale jedná o dlouhodobou práci a vhodnou motivaci studentů již od základních škol. Možnou cestou je zavedení duálního vzdělávání, tj. lepší provázání vzdělávacího systému s trhem práce a poptávkou ze strany firem, kdy by některé podniky dobrovolně přebíraly odpovědnost za část výuky žáka.
České hospodářství má vysoký potenciál k rozvoji. Je třeba jej ale využít, jasně si stanovit směr, konkrétní cíle a tím se řídit, zejména realizovat opatření vedoucí k dosažení stanovených cílů. Kromě strategií ze strany státu se dlouhodobými prioritami české hospodářské politiky zabývá i soukromý sektor. Svaz průmyslu a dopravy ČR například zpracoval Vizi hospodářské politiky do roku 2029. Dokumentem se již inspirovali i někteří představitelé státní správy. Je ale potřeba konkrétních kroků a výsledků, o ty se musí snažit všechny strany a nezůstávat u obecných slov.
