Článek
Začátkem února se v nizozemských novinách de Volkskrant, které jsou spíše progresivistické, objevil článek s titulkem: „KNMI ‚znovunalezla‘ sedm vln veder z doby před rokem 1950, kritici klimatické propagandy zaznamenali vítězství.“ Článek byl pro Clintel obrovským zadostiučiněním.
O co šlo? Nezávislým odborníkům sdruženým v Clintelu bylo delší dobu podezřelé, že vlny veder z první poloviny minulého století nějak záhadně zmizely. Po důkladném zkoumání zveřejnili v březnu 2019 pánové Rob de Vos, Frans Dijkstra, Jan Ruis a Marcel Crok v Nizozemsku zprávu „Záhada zmizelých vln veder“. Zpráva z března 2019 začínala takto: „Nizozemský královský meteorologický ústav (KNMI) před třemi lety neoprávněně vymazal z evidence velkou část historických vln veder v období 1901–1951. Výzkumníci považují extrémní teplotní korekce o 1,9 °C, kterými KNMI snižoval teploty při teplých až velmi teplých dnech (28 stupňů Celsia nebo vyšší), za neobhajitelné“. Byla to obsáhlá stostránková a velmi dobře podložená zpráva.
Reakce meteorologického ústavu a médií byla očekávatelná: Nizozemský královský meteorologický ústav se rozhodl tuto záležitost v podstatě ignorovat a odpověď deníku Volkskrant zněla: „Necítíme vůbec žádnou potřebu na tuto záležitost věcně reagovat“. Meteorologický ústav uvedl, že „kritici se uchylují do role popíračů“.
Výzkumníci Clintelu se ale nevzdali, v roce 2021 svoje poznatky publikovali v recenzovaném časopise Theoretical and Applied Climatology a jejich trpělivost nakonec přinesla ovoce. Meteorologický ústav (KNMI) po dlouhých letech konečně revidoval svou korekci z roku 2016 (odborně se takové korekce nazývají „homogenizace“) a kritika členů Clintelu byla nakonec plně uznána. Ne všechny, ale sedm vln veder z doby před rokem 1950 bylo znovuzavedeno do záznamů a rok 1947 má nyní v Nizozemí opět čtyři vlny veder a stále zůstává rekordním rokem. Po všechny ty roky výzkumníci Clintelu argumentovali: malé korekce se zdají být oprávněné, ale KNMI zašla příliš daleko a neodůvodněně vymazala ze svých záznamů příliš mnoho tropických dnů a tím i vln veder.
Samozřejmě to neznamená, že mírné oteplení klimatu v Nizozemí neexistuje, ale není tak dramatické, jak se udávalo před uvedenou korekcí, a navíc je podle další studie přinejmenším z nezanedbatelné části způsobené změnou charakteru planetární cirkulace. Další podrobnosti jsou zde.
Je to rozsahem možná malé, ale významné vítězství. Po dlouhá desetiletí jsou oficiální poznatky o klimatických změnách v rudozelených polických kruzích a ve většině médií propagandisticky nafouknuté směrem ke klimatické hysterii, a přitom jsou považovány za svatou pravdu, která se nesmí ani náznakem kritizovat. Případní kritici jsou často nálepkováni jako popírači a nepřátelé vědy. A přitom mohou mít nezávislí dobrovolníci z řad občanské společnosti někdy více pravdy než vládami štědře sponzorované vědecké (někdy spíše „vědecké“) ústavy a instituce, které, často motivované zajištěním lepšího financování, mohou být v pokušení nahýbat své výstupy a jejich interpretace jedním směrem.
Byl to v podstatě boj Davida s Goliášem. Rozpočet organizace Clintel, která je živená pouze z darů od dobrovolníků, je pětsetkrát nižší, než má nizozemský meteorologický ústav, i když je potřeba uznat, že ústav má v gesci mnoho odborných činností jako je např. nákladná údržba a správa staniční sítě. Média ale téměř vždy nekriticky papouškují oficiální klimatology, ačkoliv ani vědci se často nemohou vyhnout pokušení poněkud nahnout (jinak často i odůvodněné) homogenizace dat a jejich interpretace politicky „správným“ směrem. Jakákoliv kritika vyjádření „oficiálních“ klimatologů je okamžitě nálepkována jako „nevědecké popíračství vědy“.
Přitom by výrok Karla Kryla „Politikům se nevěří, politikové se kontrolují“ měl platit i pro „nedotknutelné“ vědce. Zejména když někteří vědci zavětří, že politicky „správně“ nahnuté či interpretované výsledky zajistí další financování, jsou to koneckonců také jenom lidé.
Výše uvedenou analýzu provedli dobrovolníci většinou ve svém volném čase, tři ze čtyř autorů jsou již v důchodu a nemusejí se ohlížet na svoji budoucí kariéru či granty a mají v sobě i odvahu čelit častému osočování z „popíračství vědy“ ze strany různých aktivistů i aktivistických vědců (často spíše propagandistů). Však také u mnoha odborníků v oblasti klimatické vědy i mimo ni vidíme daleko střídmější a rezervovanější vyjádření až v době, kdy jsou starší, většinou již v důchodu, a mohou se tedy vyjadřovat zcela svobodně, což v době, kdy se téměř každý rok bojuje o granty, není často v dostatečné míře možné. „Vzpouru“ proti jednostranným interpretacím klimatologie proto často organizují hlavně vědečtí „důchodci“.
Možná by tento fakt mohl vést pár lidí k zamyšlení, zda financování vědy je skutečně organizované tak, aby přinášelo co možná nejméně zkreslené poznatky.
Na závěr uveďme, že petici organizace Clintel „Nemáme žádnou klimatickou nouzi“ podepsalo přes 2000 odborníků včetně nositele Nobelovy ceny. Viz zde.
