Boj Evropské unie proti oxidu uhličitému nemá smysl

Jak se nenápadně objevuje i ve více zdrojích (např. zde nebo zde), na oteplování přinejmenším v tomto století má výrazný vliv změna albeda, tady odrazivosti zemského povrchu, přesněji celého klimatického systému včetně oblačnosti či aerosolů.

Poslední naměřené hodnoty to jenom potvrzují. Na obrázku níže je uveden graf dvanáctiměsíčních klouzavých globálních průměrů hlavních složek radiační bilance podle měření družicového projektu CERES. Shora dolů je to odražená složka slunečního záření (tedy v krátkovlnné oblasti, modře), dlouhovlnné vyzařování Země do vesmíru (červeně), celková bilance záření (černě) společně s globálními průměry teplotní odchylky (červeně) a příkon záření od Slunce. Všechny složky záření mají stejné měřítko, takže je zřejmé, že zatímco příkon záření od Slunce vykazuje jen nepatrný nárůst (zejména v posledních 3-4 letech), významným činitelem se stala odražená složka záření neboli planetární albedo. Zároveň se nenechte zmýlit zvýšeným vyzařováním Země do vesmíru, které by mohlo vést k mylnému názoru, že skleníkový efekt se zmenšuje; tato složka radiační bilance závisí hlavně na teplotě klimatického systému, což je vidět i na červené křivce teplotní odchylky níže. Tato červená křivka vyzařování nicméně zcela popírá tvrzení nedávno vydaného propagandistického článku, že množství infračerveného vyzařování klesá, což má být důkazem zesíleného skleníkového efektu, samozřejmě vlivem člověka.

Z uvedených složek záření lze vykreslit vývoj tzv. absorbované složky krátkovlnného záření, která se dostane odečtením odraženého záření od přijaté sluneční radiace. Tato složka spolu s vývojem globální odchylky teploty jsou na úvodním obrázku i na obrázku níže. Je nanejvýš zjevné, že absorpce slunečního záření, která nemá přímou souvislost se skleníkovým jevem, je zejména v posledních deseti až patnácti letech poměrně těsně spojená s kolísáním teploty, i když tam samozřejmě jisté odchylky vidíme.

Co je příčinou těchto změn albeda, je spíše nejasné, většinou se odhaduje nějaká změna oblačnosti, která také souvisí s různými klimatickými jevy, jako např. El Niňo. Samozřejmě, aktivisté klimaticko-průmyslového komplexu (CLIMAFIE, což je zkratka pojmu „CLIMAte FInance for Establishment) neustále tvrdí, že za změnami teploty stojí emise skleníkových plynů, protože na nezpochybnitelnosti tohoto tvrzení stojí jejich kariéra a také celá drahá politika tzv. dekarbonizace spočívající v prodeji emisních odpustků. Tedy, pardon, povolenek.

Jejich vysvětlení spočívá v hypotéze, že působení oxidu uhličitého bylo „maskováno“ antropogenními emisemi aerosolů („špiněním“ atmosféry z komínů elektráren, továren nebo i oceánských lodí), což podporuje vznik „odrazné“ oblačnosti a mlhy), které v posledních desetiletích zejména v Evropě a v Severní Americe znatelně poklesly. Tato hypotéza ovšem stojí hlavně na simulacích klimatickými modely, což je pouze indicie, nikoliv důkaz.

Zda je tato hypotéza vyčerpávající pro jednoznačné vysvětlení změn globální teploty v posledních desetiletích, ponechávám čtenáři, vyloučit uvedený vliv úplně nelze. Často se ovšem zapomíná, že klimatický systém má působením velkého množství vlivů svoji vlastní dynamiku, které zcela nerozumíme a možná nikdy zcela rozumět nebudeme, a která se schovává za odborný termín „přirozená fluktuace klimatického systému“. Je jasné, že v případě ochlazování přepínají propagandisté CLIMAFIE z módu „za veškeré oteplování mohou člověkem způsobené emise oxidu uhličitého a ostatních skleníkových plynů“ do módu „to je jen přirozená fluktuace teploty na pozadí člověkem způsobených negativních změn“.

I kdybychom připustili, že emise skleníkových plynů jsou hlavním hybatelem změn globální teploty, tedy že nějakým magickým způsobem mění planetární odrazivost (albedo), tak je zcela zřejmé, že tzv. dekarbonizační politika Evropské unie je ve své v podstatě nesmyslná. Na příkladu geograficky podobných zemí, Francie a Německa, je vidět, že největšího a nejefektivnějšího snížení emisí oxidu uhličitého lze dosáhnout hlavně pomocí masivní výstavby jaderných elektráren, pokud tedy (doufejme) vyloučíme klimatickou neutralitu podle vzoru kambodžských Rudých Kmérů. Francie nyní vypustí 10× méně oxidu uhličitého na vyrobenou kilowatthodinu elektřiny (a vlivem rozšířeného vytápění čistou elektřinou má menší lokální emise skutečných znečištěním v obcích) než Německo, které pod vlivem zelených fanatiků zlikvidovalo svoje jaderné elektrárny. A které vsadilo vše na masivní nasazení Občasných Zdrojů Energie (OZE), které někdy nedodávají téměř nic a někdy zase výrazný přebytek elektřiny, což nezdravě „rozhoupává“ elektroenergetiku i v sousedních zemích a celkově výrazně komplikuje a zdražuje zabezpečení stabilních dodávek elektřiny.

K tomu, aby měla Francie jedny z nejmenších emisí oxidu uhličitého v rámci Evropy, aniž by měla výhodu v dostatku vodní energie jako třeba skandinávské země, nepotřebovala žádné drahé grýn dýly, které by výrazně podkopávaly ekonomiku a hrozily celkovou destabilizací společnosti. Stačil jenom zdravý rozum.

To, že současná politika vlád Evropské unie a Evropské komise jednoznačně neupřednostňuje jadernou energetiku jako hlavní prostředek celé slavné dekarbonizace, je hlavním důkazem toho, že s námi CLIMAFIE hraje velmi nečistou hru. Hru, kdy je veřejnosti vnucována myšlenka, že sešněrováním ekonomiky a utažením opasků (všech kromě členů CLIMAFIE, samozřejmě) nějak měřitelně ovlivníme vývoj klimatu do stavu bez tolika nebezpečných povětrnostních jevů. Hru, jejíž součástí je převážná většina sdělovacích prostředků včetně veřejnoprávních, které papouškují hlavně zelenou propagandu (čest výjimkám). Hru, která polarizuje společnost a ve své důsledku hrozí destabilizací až rozpadem Evropské unie, což si členové CLIMAFIE ve své ideologické omezenosti až zaslepenosti neuvědomují.

Titulek článku zní, že boj Evropské unie proti oxidu uhličitému nemá smysl. Možná by slušelo upřesnění: Má velký smysl pro CLIMAFII, která prorostla orgány EU i mnohými vládami a na tzv. boji proti klimatickým změnám postavila svůj byznys, spočívající v propagandistickém šíření strachu. Byznys, jehož součástí je iluze jakéhosi boje proti klimatické změně ve formě výběru stále zvyšujících se poplatků (emisních povolenek) za využívání energie z fosilních paliv a nasměrování těchto vybraných prostředků do předem určených zájmových oblastí, např. na masivní dotace Občasných Zdrojů Energie nebo i pro tzv. neziskové organizace na propagandu této politiky. Snad jediným trochu smysluplným využitím těchto prostředků jsou investice do šetření energií (např. zateplování), ale je otázkou, zda by to celé nebylo všechno efektivnější bez těchto penězovodů. Plýtvat prostředky je vždy hloupé a dobrý hospodář počítá náklady a výnosy, proto v případě potřeby zateplí i bez dotací.

Možná jediný aspoň lokálně měřitelný vliv na klima je oteplování přízemních vrstev atmosféry vlivem ztmavování povrchu rozšiřujícími se plochami (bohatě dotovaných) solárních elektráren, čili zmenšování albeda zemského povrchu. Připomeňme, že změna albeda je pravděpodobně hlavní příčinou oteplování v tomto století, byť v tom solární elektrárny zatím globálně nehrají zásadní roli.

Vedlejším či možná i zamýšleným účinkem této „zelené“ politiky je a bude poškozování ekonomiky (a s tím související oslabování obranyschopnosti) a chudnutí velké části obyvatel, samozřejmě s výjimkou pravověrných či oportunistických členů klimaticko-průmyslového komplexu (CLIMAFIE). Je smutné, že to velká část politiků připouští nebo to dokonce aktivně prosazuje, nicméně aspoň částečnou korekci mohou přinést příští volby.

Připomeňme, že tuto politiku prosazovaly v tomto století všechny předchozí vlády včetně Babišovy, i když od budovatelských vyjádření „je to příležitost“ nyní přecházejí k výrokům „asi je to problém, ale už se s tím nedá nic moc dělat“ a Babiš se tváří, že jeho schválení Green Dealu byl „jenom souhlas s obecným rámcem evropské klimatické politiky“. Kdyby to nebylo vážné, byla by to komedie o tom, jak mnozí politikové přehazují odpovědnost jeden na druhého a tváří se, jako by Green Deal vlastně nikdy nechtěli. Bohužel, najít ty zástupce, kteří by se proti zelenému šílenství dlouhodobě stavěli a zároveň by nepoklonkovali autoritářským až diktátorským režimům, není jednoduché.

Jsem zvědavý, zda a jak pan Babiš, pravděpodobný vítěz voleb, prosadí zrušení či zásadní revizi Green Dealu, jak v poslední době naznačuje. Odhaduji, že svede vše na Fialovu vládu („už se s tím nedá nic dělat“) a s příslibem dotací pojede vše v nalinkovaných zelených kolejích. Ale mohu se mýlit, třeba překvapí.

Perlička na závěr: Americká agentura pro životní prostředí (EPA) navrhla vyřadit oxid uhličitý ze seznamu látek ohrožujících životní prostředí. Klima bude „zachraňovat“ už jenom Evropa …