Článek
Jednou z prvních prací na uvedené téma, publikovanou již před devíti roky, je článek v Nature s výmluvným názvem „Fotovoltaické tepelné ostrovy: Velké solární elektrárny zvyšují lokální teplotu“. Měření teploty ve výšce dva a půl metru ukázalo, že fotovoltaické panely ohřejí vzduch až o několik stupňů oproti okolnímu (pouštnímu) terénu. Možná poněkud překvapivě byl nalezen největší rozdíl teplot hlavně v nočních hodinách, a to až o 4 °C. Autoři také uvedli, že předcházející numerické modelování takový vliv na teplotu nepředpokládalo.
Důvodů vzniku fotovoltaického tepelného ostrova je několik. Asi nejdůležitějším vlivem je albedo (odrazivost slunečního záření), které je v případě fotovoltaické elektrárny velmi často výrazně nižší než okolí, takže absorbuje daleko více energie ze Slunce, i když je menší část spotřebovaná na výrobu elektřiny. Dále, solární panely stíněním zmenšují vypařování vody rostlinami (transpiraci) i tok tepla do půdy a také omezují dlouhovlnné vyzařování zemského povrchu, prakticky tedy lokálně zesilují tzv. skleníkový efekt. Tímto mechanismem se fotovoltaický tepelný ostrov trochu liší od vzniku tepelného ostrova města, kde hraje daleko větší roli akumulace tepla pevným povrchem, většinou betonem, zdivem nebo asfaltem, popř. i přímé emise tepla z dopravy a vytápění. Doplňme, že průměrné albedo zemského povrchu je zhruba 30 %, zatímco fotovoltaické panely mají podle zmiňovaného článku albedo kolem 5 %.
Další studie se zabývala modelováním výrazného rozšíření fotovoltaických panelů na střechách v australském Sydney. Ačkoliv fotovoltaické panely v podstatě pomáhají snižovat teplotu v budovách částečným stíněním střech i poskytováním energie na klimatizace, byla při předpokladu rozsáhlého nasazení fotovoltaických panelů na střechách vypočteno zvýšení teploty přízemní vrstvy vzduchu ve dne o 1,5 °C, zatímco v noci bylo vypočteno ochlazení o 2,7 °C. Pozoruhodné snížení teplot v noci je poněkud v rozporu s přechozím článkem, který byl ovšem založen na přímém měření, nikoliv na numerickém modelování, které, jak víme, nemusí vždy odpovídat skutečnosti.
Také japonští výzkumníci došli v minulém roce k závěrům, že fotovoltaické elektrárny oteplují místní klima. Konkrétně, průměrná teplota povrchu fotovoltaických farem byla v letních měsících až o 3,3 °C vyšší než jejich okolí.
Je zajímavé, jak málo pozornosti se tomuto jevu věnuje, ale vnímavý čtenář se jistě dovtípí důvod. Pokud bojujeme proti oteplování atmosféry faktickým oteplováním atmosféry (byť v lokálním měřítku, ale plocha solárních farem stále roste), nedává to valný smysl. Bohužel, propaganda klimaticko-průmyslového komplexu, kde významnou roli hrají také všemi občany povinně dotovaná tzv. veřejnoprávní média, nadále předstírá, že fotovoltaické elektrárny jsou jednou z důležitých zbraní proti oteplování klimatu prostřednictvím jakési redukce emisí sodovkového plynu. To, že hlavním hybatelem oteplování v tomto století, zejména v posledních 10-15 letech, je snížení albeda (kde hraje asi největší roli oblačnost), je většinou ignorováno, protože by to zpochybnilo současné povinné dogma údajného dominantního působení emisí oxidu uhličitého.
Hlavním důkazem naprosté iracionality politiky dekarbonizace přednostním prosazováním občasných zdrojů energie je absence jednoznačné podpory jaderným zdrojům, proti nimž většina zelených aktivistů a politiků dlouhodobě bojuje (čest výjimkám). Pokud přitom srovnáme elektroenergetiku „jaderné“ Francie s Německem, které vsadilo na občasné zdroje energie ve formě slunečního záření a větru, tak zjistíme, že Francie má měrné emise z elektřiny zhruba desetkrát menší než „zelené“ Německo, a nepotřebovala přitom kvůli tomu žádné Grýn Dýly a emisní povolenky, ale jen rozumná rozhodnutí. Bezhlavým rozšiřováním občasných zdrojů pod vlivem zelených závazků a mohutných dotací z emisních odpustků spíše nezdravě „rozhoupáváme“ elektroenergetiku, čehož důsledkem je celkové snížení bezpečnosti dodávek elektřiny, což nedávno zjistili Španělé i někteří Češi. V této souvislosti velmi doporučuji skvělý článek o našem nedávném (byť částečném) blackoutu.
Celá ta drahá taškařice ohledně boje proti oteplování prostřednictvím občasných zdrojů energie je vlastně vymyšlena geniálně. Pokud bychom uznali, že příčinou oteplování jsou emise oxidu uhličitého a je nutné je snižovat, tak racionálním rozhodnutím by bylo nasadit jadernou energii, resp. jí jenom neklást zbytečné překážky. Jenže tak by se snížily emise bez nějakých drahých emisních povolenek (protože z jádra žádné být nemohou), v důsledku čehož by naši zelení politici a aktivisté neměli zdroje pro sebe a pro svoje sociální experimenty. A tak, ve spojení se spřátelenými sdělovacími prostředky (pohříchu často veřejnoprávními) prosazují opatření, které nejenže problém neřeší, ale možná i zhoršují, čímž si zajišťují, že tento (pseudo)problém přetrvá i nadále, čímž bude setrvávat i nutnost „řešení“, přesněji drahé iluze jakéhosi řešení.
Žijeme v jakémsi klimatickém Matrixu, probuzení bude hodně drahé. Čína a Rusko ekonomickému sebepoškozování zemí Evropské unie mohou jenom tleskat.
