Článek
V článku uvedeném na Novinkách píše, cituji, že „popírání klimatické změny prosakuje do společnosti čím dál tím víc.“. Nevím o nikom, kdo by popíral vlastní klimatickou změnu, ale typickým a častým argumentačním faulem zelených aktivistů je lživě nálepkovat kritiky tzv. „klimatické politiky“ jako popírače vlastní existence klimatické změny. Už tohle tvrzení napovídá, že pana Kortuse je nutné brát spíše jako manipulujícího aktivistu než vědce.
Dále se v článku tvrdí, že „Podstata globálního oteplování je settled science. Není se vůbec o čem bavit.“. Možná by se divil, kdyby zjistil, že pořádně nevíme, proč začalo oteplování klimatu v první polovině minulého století. Možná by se divil, kdyby zjistil, že dominantním činitelem oteplení v tomto století je planetární odrazivost přicházejícího slunečního záření (albedo), a nikoliv zvýšený skleníkový efekt. I když je pravda, že občas vycházejí odborné články, které se snaží pokles albeda spojit právě se zvýšeným skleníkovým efektem, protože takto jsou nastavené klimatické modely.
Navíc, pokud je podstata globálního oteplování uzavřenou otázkou („settled science“) a je tak nad Slunce jasná a nezpochybnitelná, pak by byl zcela oprávněný požadavek financování výzkumu změn klimatu výrazně zredukovat. Otázkou je, zda by s tím klimatologové souhlasili a svoje vlastní výzkumné finance by nadšeně obětovali na oltář „boje“ proti klimatické změně a namísto účasti na drahých konferencí v exotických destinacích šli raději na střechy montovat solární panely.
Pan Kortus se ohání vědeckým konsensem, který je údajně drtivý. Za prvé je nutné zdůraznit, že „drtivý“ vědecký konsensus byl v minulosti občas dost mylný, např. v případě eugeniky nebo odmítání deskové tektoniky či teorie relativity. Za druhé je údajný vědecký konsensu velmi často používán jako berlička demagogického prosazování určitého vědeckého paradigmatu či spíše dogmatu, přičemž toto dogma je často velmi dobře udržováno politicky vhodně nastavenou dotační politikou i v oblasti vědy. Za třetí z něho vůbec nevyplývá, že současná klimatická změna je nějakým planetárním ohrožením.
Nicméně, souhlasil bych, že téměř jistě je konsensus na těchto bodech:
1) Za posledních cca 150 let se nerovnoměrně otepluje.
2) Skleníkové plyny v atmosféře rostou převážně lidskou činností.
3) Vlivem vyšších koncentrací skleníkových plynů o něco roste i teplota a tím logicky i teplotní maxima.
Kde ale konsensus není, a kde se názory liší:
1) Kolik procent z pozorovaného oteplení je způsobeno člověkem, resp. antropogenními emisemi skleníkových plynů.
2) Jak to bude pokračovat dál.
3) Zda, případně jak je to oteplení nebezpečné.
4) Jak k tomuto oteplování máme přistupovat, abychom přitom zlepšili nebo alespoň nezhoršili kvalitu života.
Typickou manipulací klimatických aktivistů je spojení výše uvedeného konsensu s hlásáním tzv. klimatické krize (což je i na základě poslední zprávy IPCC hlavně mediální záležitost pro získání publicity a sledovanosti) a následně s prosazováním potřeby dramaticky měnit společnost a ekonomické vztahy, samozřejmě pod jejich vedením.
Nyní uvedu další konkrétní příklad manipulace pana Kortuse. Ve svém videu na YouTube s titulkem „Jak víme, že změnu klimatu způsobujeme my“ tvrdí (v čase 1:33), že „vyšší průměrná teplota znamená, že se v atmosféře kumuluje větší množství energie, což vede k extrémnějším jevům počasí“. A hned to doprovází obrázky jedněch z nejnebezpečnějších povětrnostních jevů, což jsou tropické cyklóny a tornáda.
Právě zde vidíme příklad manipulující propagandy, vydávající se za vědu, které prý musíme bezmezně věřit a bez odmlouvání ji i platit. Ano, skutečně je pravda, že zvýšení tepla určitém objemu plynů v případě, že celá energie není spotřebována prací, vede ke vzrůstu vnitřní energie. Ale na straně druhé je transformace na energii kinetickou (vítr) dána především rozdílem (gradientem) teplot. Jinak řečeno, pokud platí, že se (možná i s částečným vlivem lidských emisí) oteplují hlavně studené polární oblasti, rozdíl teploty, tedy hlavní „motor“ atmosférická cirkulace, klesá. Už na to jsou odborné články, které pod vlivem antropogenní hypotézy příčiny změny klimatu dokumentují i předpovídají tzv. globální zeslabení větru (global stilling), viz např. zde, i když se i zde objevují krátkodobější a regionální fluktuace. Navíc není asi úplně jasné, zda je oteplení (především) velmi nehostinných mrazivých oblastí pro život (nejen) člověka tak zásadně negativním jevem; většina lidí upřednostňuje spíše teplo než krutý mráz. Ještě je asi vhodné dodat, že globální zeslabování rychlosti větru, byť nikoliv zásadního rázu, není asi úplně vítanou zprávou pro investory do větrných elektráren.
Kdyby měl chemik Kortus, který se nyní stal nadšeným klimatickým aktivistou a který je nyní často prosazován v médiích, aspoň částečné znalosti meteorologie a klimatologie, tak by věděl, že právě ty jevy, které uvádí jako příklad „nebezpečné“ klimatické změny, nevykazují žádný významný pozorovaný trend v oblasti četnosti nebo intenzity, což uvádí i poslední zpráva IPCC (AR6). Přesněji řečeno, klimatologové ve zprávě IPCC vyjadřují pouze nízké přesvědčení o nějakém globálním vzrůstu intenzity tropických cyklon a u tornád žádný objektivní trend pozorovaný není, hlavně se zvýšilo informační pokrytí těchto jevů. Ale pro klimatické aktivisty se i nízké přesvědčení klimatologů o nějakých trendech okamžitě transformuje v dogma o nezpochybnitelném vývoji k horšímu, které se pak vydává za „vědeckou“ pravdu. A uplatňují univerzální propagandistickou větu, že „s nárůstem teploty se zvyšují extrémy“. Ale pro jistotu neuvedou, které, takže to lidé, neseznámení s fakty, obecně vztáhnou na všechny jevy.
Co se týče grafů četnosti tropických cyklon a jejich akumulované energie, celkový trend je na úvodním obrázku a možné jej sledovat zde. Nedávná publikace o vývoji intenzity tropických cyklon potvrzuje velmi výrazné multidekádní kolísání s největší intenzitou v devadesátých letech minulého století, čili před třiceti lety.
Pan Kortus má pravdu v některých dílčích oblastech, např. v identifikaci nárůstu koncentrací CO2 lidskou činností pomocí izotopových podílů, kde se konečně uplatňuje jeho chemické vzdělání. V některých případech musím také souhlasit s kritikou činnosti a vyjadřování jistých politiků strany Motoristé sobě, kteří rozumné diskusi o tzv. klimatická politice svými až buranskými metodami komunikace (např. i vůči prezidentu Petrovi Pavlovi) moc nepomáhají a tím odrazují i mnohé racionální skeptiky.
Při uvádění dopadů klimatické změny se však pan Kortus dopouští výrazné manipulace, která nemusí být všem na první pohled zcela zjevná. Ve výše uvedeném článku tvrdí, že mu jde o objektivní pravdu, nicméně výše uvedené skutečnosti svědčí o opaku.
Jako problematické vidím i to, že vůči zcela zjevné manipulaci Daniela Kortuse v oblasti extrémních povětrnostních jevů se nikdo z klimatologů neozve. To také o něčem svědčí. Máme takto prezentované „vědě“, která má údajně v otázce změn klimatu zcela jasno a přitom zjevně manipuluje, bezmezně věřit?
Dodávám, že tento článek není určen na obranu politické strany Motoristé sobe, neboť někteří čelní politikové této strany panu Kortusovi i dalším zeleným aktivistům svými tvrzeními i chováním často nahrávají na argumentační smeče, čímž prokazují racionálnímu skeptickému hnutí medvědí službu.
