Článek
V neděli oznámený odchod Václava Moravce z České televize není velkým překvapením. Dal se očekávat po Moravcově rozhovoru v týdeníku Respekt z minulého týdne, v němž Moravec spálil mosty se svými televizními kolegy a s vedením České televize. Konec Otázek Václava Moravce je pro mne smutnou událostí, neboť tento pořad mohl být zachráněn, kdyby se o moderátorovi a vedení jeho debat vedla věcná - a nikoli osobně zaujatá a ideologicky podjatá - debata.
Že je Václav Moravec mimořádná osobnost, o tom jsem se mohl přesvědčit v průběhu minulých pětatřiceti let vícekrát. Poprvé 22. června 1992, když jsme seděli tváří v tvář u přijímací pohovorové komise, na což jsem už dávno zapomněl, nebýt zápisu v mém notesu, kam jsem si poznamenával jména a body, které komise uchazečům o studium přidělovala - Moravec získal maximum 100 bodů. Nebo když jsem vedl jeho vynikající diplomovou práci (tu rigorózní, později zveřejněnou v periodiku Svět rozhlasu vedl Jan Jirák). Nebo když jsem sledoval jeho kariéru rozhlasového moderátora, která začala ještě v době jeho studia, a která vrcholila v české redakci BBC. Poznal jsem to i v době, kdy jsme se na krátký čas stali kolegové, a spolupracovali při výuce rozhlasových a televizních novinářů na FSV UK.
Právě tato dlouhá osobní známost mně brání, abych se zapojil do současné diskuse jinak, než osobními vzpomínkami. Pamatuji se, jak jsem uvítal, když Václav Moravec přišel do České televize, neboť jsem věděl, že je absolutní profesionál, vždy vědomostně pečlivě připravený, s vhledem do problematiky a s otázkami mířícími k meritu věci. Ještě dnes stojí za to vracet se k rozhovorům, které po čtyři roky vedl v BBC, a kterými mapoval českou politickou scénu. Asi není náhodou, že česká redakce BBC je nechala přepsat do textové podoby a do dnešního dne jsou k dispozici na webu Pro televizní vysílání získal Václav Moravec ostruhy v pořadu Otázky a odpovědi regionální stanice Galaxie. Když se pořad přestal natáčet v Hradci Králové a přesunul se do Prahy, mohl do něj zvát i přední české politiky.
Zpočátku jsem nevěřil koncepci a projektu Otázek Václava Moravce. Měl jsem pochyby, zda uspěje nápad pojmenovat televizní pořad jménem moderátora, vybudovat a udržet jeho značku založenou na jediné osobnosti. Vícekrát jsem zažil, že když někdo v českém prostředí začal příliš vyčnívat, tak se mu brzy dalo najevo, aby si příliš nevyskakoval, a zařadil se zpět do zástupu. V případu Václava Moravce se tak naštěstí nestalo, vedení zpravodajství ČT projekt OVM podpořilo a Česká televize tak získala moderátora, který byl schopen na jednostranné, polopravdivé či zavádějící výroky politiků reagovat nastudovanými informacemi a věcnými argumenty, tedy ne - jak to bylo zvykem, a někdy ještě dnes obvyklé - nevšímavě přejít zjevné dezinformace bez nějaké reakce.
Tím nechci říci, že pořad OVM byl a je ve všech ohledech dokonalý, nebo že všechny rozhovory se Václavu Moravcovi povedly (viz debata s Martinem Shenarem, majitelem solární firmy Amun Re). Mně osobně se například dodnes nelíbí změny z ledna 2019, kdy vznikla nová podoba studia a také znělka, v níž Václav Moravec vystupuje jako ředitel zeměkoule. Namísto, aby studio bylo prostorem symbolizujícím otevřenost a přístupnost vedených diskusí, poloprůhledná síť uzavírá diskutující do uzavřeného místa, jakoby se dávalo veřejnosti najevo - tam jsou ti moudří, kteří vědí všechno lépe než vy.
Tenkrát před sedmi lety to ještě moc nevadilo. Svět byl bezpečným místem, theatrum mundi, který jsme shovívavě a občas pobaveně pozorovali. Jenomže doba se změnila, přišel covid, válka na Ukrajině, energetická krize, inflace, polarizace společnosti. Novináři se ocitli pod palbou, jejich prestiž klesla a dnes je pro ně mnohem těžší v očích veřejnosti obstát. Podle mého názoru se to daří lépe těm, kteří se staví do pozice služebníka žurnalistiky, tj. snaží se čtenářům, posluchačům a divákům zprostředkovávat co možná nejširší, nezkreslený, emocí a ideologií zbavený obraz světa, v němž žijeme, než těm, kteří svoji žurnalistickou službu chápou jako službu osvětáře, byť šíření hodnot, které zastávají, by si osvětu zasluhovalo.
Václav Moravec je bezpochyby jednou z významných postav české žurnalistiky, jehož profesionalita povýšila laťku moderování televizních debat natolik, že konkurence s ní musí počítat a nemůže ji nastavovat níže, z čehož dnes profitují diváci Primy i Novy.
Pamatuji se, jak ve svých začátcích Václav Moravec často citoval svůj britský vzor - moderátora pořadu BBC Newsnight Jeremy Paxmana, zvláště jeho trvání na jasných odpovědích na přímé otázky položené politikům. Myslím, že Moravec se Paxmanovi v průběhu času v mnohém vyrovnal.
Proto je škoda, že se nezachoval jako Paxman při odchodu z BBC. Paxman se rozhodl odejít poté, co mu vedení BBC začalo do pořadu zasahovat (cenzura pedofilního skandálu Jimmy Savila). Svůj odchod však pozdržel o několik měsíců, protože chtěl pomoci „překonat obtížné období svého pořadu Newsnight.“ Také Česká televize dnes stojí před „obtížným obdobím“, při němž bude muset bojovat o důvěru diváků a celé veřejnosti. Způsob, jakým se Václav rozhodl odejít, to vedení České televize ani jeho kolegům příliš neusnadňuje.
