Článek
Mezi léty 1961 a 2023 provozovalo Německo jaderné elektrárny. V době největšího rozmachu mezi koncem 80. let a rokem 2000 nedosáhla jaderná energie v elektrickém mixu ani jedné třetiny. Především díky vytvořenému zákonu o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů tento podíl začal stále klesat. V roce 2024 dosáhl podíl produkce elektřiny v SRN z obnovitelných zdrojů přes 60 %.
Solarzeitalter (SZA)
Proč se obnovila diskuse o využití jaderné energie právě v Německu, když velký podíl německých občanů souhlasí s výstupem z jádra a energetické hospodářství nevykazuje žádný zájem o opětovné spuštění jaderných elektráren? Nejenom s ohledem k těmto okolnostem, proti stojí i otázka ceny.
Mycle Schneider (MS)
Žiju ve Francii, nikoliv v Německu. Zdálky mi tato pseudo diskuse v Německu připadá jak z nějakého zombie filmu vytvořeného v Trumplandu. Ideologické otázky se mezitím staly absurdní. Platforma pro porovnání cen Verivox zveřejnila počátkem dubna 2025 text s titulkem „Většina Němců chce zpět jadernou energii“. Údajně podle studie Innofact pro Verivox, kterou ale nevytvořil ani Verivox, ani Innofact. Kdyby se dotazovaným předem sdělilo, že opětovné provozní jaderných reaktorů není technicky, organizačně ani právně prakticky možné, byl by výsledek pravděpodobně dramaticky jiný. Německé jaderné elektrárny mají již za sebou dekontaminaci primárního okruhu, tedy čištění velmi agresivními chemickými látkami. To znamená že potrubí primárního chladícího okruhu již nevyhovuje specifikacím pro jadernou elektrárnu.
Na tuto skutečnost upozornila také frakce SPD bavorského zemského sněmu. Provozovatelé opakovaně odložili a odmítli opětovné zprovoznění jaderných elektráren, protože personál byl buďto přeřazen jinam anebo si našel nové zaměstnání. Z právního hlediska nemají odstavené jaderné elektrárny podle definice žádné povolení k provozu. Proto by byl nutný nový povolovací proces, podle současného stavu vědy a techniky. Podle těchto kritérií by žádná z jaderných elektráren minulého století nemohla projít procesem povolení. Rozruch ohledně toho by měl v každém případě skončit. To není reálná debata, ale střet fantazie a reality. Ostatně koaliční smlouva CDU/CSU-SPD neobsahuje žádnou zmínku o jaderné energii.
SZA
Jakou roli podle Vás má v této diskusi vývoj v Číně a v jiných zemích?
MS
Přikrmují fantazie v Evropě a severní Americe. Samotný vývoj v Číně ale ukazuje, že jaderná energie je v mezinárodním měřítku pro výrobu elektrické energie irelevantní. V roce 2024 připojila Čína tři nové jaderné elektrárny s celkovým výkonem 3,5 GW. Ve stejném roce se zahájilo provoz 278 GW solárních panelů, což odpovídá dvou a půl násobku celkového instalovaného výkonu v Německu. I kdyby jedna jaderná elektrárna v produkovala v gigawattech sedminásobné množství proudu, nepotřebujeme být žádným expertem abychom pochopili směr vývoje. V roce 2024 vyrobila solární zařízení v Číně ve srovnání se všemi čínskými jadernými elektrárnami dvojnásobek kilowatthodin.
Spektakulárním příkladem může být extrémně konzervativní Texas. Tam bylo koncem roku instalováno nejenom přes 40 GW solární a větrné energie, ale také 20 GW bateriové akumulace.
V posledních 5 letech začala na světě výstavba 40 jaderných elektráren, 26 v Číně, jeden v Pákistánu – v gesci čínských firem – a 13 v různých zemích. Na celém americkém kontinentu, od severu až po jih není v současnosti ve výstavbě žádná jaderná elektrárna. V EU se dokončuje jeden reaktor ze sovětských dob na Slovensku… již od roku 1985. Ani v zemi s největší flotilou jaderných reaktorů, v USA, ani v největší atomové zemi v Evropě – ve Francii se v této době nic nestaví. Současně po Německu v roce 2023 odstavil Taiwan v květnu 2025 svůj poslední atomový reaktor, a tak dokončil svůj progresivní výstup z jádra.
SZA
Na základě uskutečnění cílů a požadavků světových klimatických konferencí, především z hlediska dohodnuté hranice jeden a půl stupně ke stabilizaci klimatu, se uváděla jaderná energie a její výstavba jako nezbytná. Jak vidíte tento způsob řešení?
MS
Ocitli jsme se v bodě, kdy by první otázkou mělo být co je průmyslově a hospodářsky reálné. Teprve pak bychom mohli diskutovat co lze za určitých předpokladů uskutečnit a co nikoliv. Celoplošná výstavba, rozuměj: masivní nová stavba jaderných elektráren není uskutečnitelná ani průmyslově ani hospodářsky. [Situaci jednotlivých firem, přicházejících v úvahu, jsem diskutoval v posledním interview (2-2023/1-2024)]. Možnosti jaderné energie k omezení klimatické hrozby nejsou ani dobré ani špatné, prostě neexistují.
Pojem klimatické nouze sebou nese časový faktor. Průměrná doba výstavby jaderné elektrárny je 10 let, přičemž nejsou započtena politická rozhodnutí, povolovací procesy, participace veřejnosti, potenciální právní procedury a úprava infrastruktury a stavebního místa jako výstavba silnic a výstavba sítí. Tam kde se ještě nezačalo stavět můžeme těžko počítat s tím že by k roku 2030 byl připojen k síti jediný nový reaktor. To je trochu pozdě pro klima. To také znamená, že každé euro, které půjde do výstavby nových jaderných projekt projektů nebude k dispozici pro existující levné a rychlé možnosti. Orientace na neexistující možnosti jaderné energie klimatickou krizi zhoršuje.
SZA
Na klimatické konferenci COP 28 požadovala skupina různých států ztrojnásobení jaderné energetické kapacity. Jak realistické jsou takové požadavky?
MS
Tento závazek není průmyslově do roku 2050 realizovatelný, a to jak hospodářsky či politicky, ale ani technicky. Na to jsem již upozornil ve svém posledním interview. Hrstka ještě aktivních podniků bojuje s dluhy, technickými problémy a politickými konflikty. Podstatný přínos nových jaderných elektráren ke klimatické neutralitě je tedy vyloučený.
SZA
V našem interview v roce 2021 jsme diskutovali o tehdejším návrhu Billa Gatese řešit emisní problematiku centrálními malými jadernými reaktory. Co se s tímto projektem v mezidobí stalo?
MS
Již tehdy jsem již poukázal na to, že Bill Gates ani 13 let po založení firmy nepředložil nikde na světě žádný podstatný návrh, žádný prototyp, žádný povolený design, ani design k povolovacímu proces. Čtyři roky později je jeho design právě v počátečním stádiu povolovacího procesu. V USA to není věcí americké vlády; administrativy Trump 1. 0, Biden a Trump 2. 0 jsou přes 8 let velkými zastánci atomové cesty a poskytli nesčetné subvenční programy. Mezitím se názory lidí tak změnily, že vznikl dojem, že neškodné malé…. SMR pro malé zázračné (Small Miraculous), pardon, malé modulární reaktory (Small Modular Reactors), připravené k provozu bude možné objednat u Amazonu.
SZA
V Německu se nově také hovoří o fúzní energii – s vysokým očekáváním budoucí technologie pro dlouhodobé a jisté energetické zásobování. Jak vidíte šance této technologie pro energetické zásobování v budoucnosti?
MS
Existuje staré úsloví: fúzní technologie bude za 50 let produkovat komerční elektřinu, a tak tomu bylo také již před 50 lety. Myšlenku mezinárodního projektu ITER si vymysleli před 40 lety Ronald Reagan a Michail Gorbačov. Před 20 lety padlo rozhodnutí o umístění tohoto projektu do Cadarache v jižní Francii. Plný fúzní provoz měl nejpozději začít v roce 2025 a podle posledního plánu v roce 2035 … tedy přesně 50 let poté, co vznikla americko – sovětská myšlenka. Odhadované stavební náklady explodovaly z 5 miliard euro až na 25 miliard euro. Ale zde nemluvíme o komerčním reaktoru ale o provozu výzkumného reaktoru. Koaliční smlouva uvádí „naším cílem je: aby první fúzní reaktor na světě stál v Německu“. Mnoho štěstí! Zbývající doba vlády koalice nepostačuje k tomu, aby bylo možné design certifikovat, natož k tomu, aby začaly pracovat bagry.
SZA
Diskuse o renesanci jaderné energie spadá v Německu a v Evropě do období politické proměny. Protiprávní napadení Ukrajiny Ruskem ukazuje heslo z poslední světové války „Nikdy více válku“ jako nereálné. Země se vyzbrojují a také jaderné zbraně ve smyslu teorie odstrašení – kterou nezpochybňujeme – jsou opět tématem. Jaderná energie pro nevojenské účely se povoluje každé zemi na světě. Přitom se vyvíjí know-how, které lze s výhodou využít pro obojí a vede aktuálně ke konfliktům. Jak vidíte tuto situaci?
MS
Každá země, která podepsala smlouvu o nešíření jaderných zbraní se může ve skutečnosti dovolávat na své nezadatelné právo na „výzkum, vývoj a aplikace jaderné energie pro mírové účely“. Reálně jsou ale dnes téměř všechny nové stavby jaderných reaktorů realizovány v zemích s atomovými zbraněmi a nebo jsou těmito zeměmi kontrolovány – jen tři firmy staví v zahraničí: Rosatom, francouzská EDF a čínská CNNC. Jedinými výjimkami mezi současnými 62 stavebními místy jsou 2 jaderné reaktory v jižní Koreji a jeden v Japonsku. Jinými slovy: v případě provozovatelů nových staveb nejde o žádnou tržní nabídku, protože prodejce musí vložit kapitál a současně se často jedná o státy s jadernými zbraněmi. Ty mají zájem na tom, aby udržely při životě své dodavatelské řetězy a aby mohly být spolufinancovány z vojenských prostředků. V některých zemích se rovněž jedná o vojenské souvislosti. Když se podepisují smlouvy jsou civilně vojenské zájmy ve státech vlastnících jaderné zbraně a jejich geopolitické strategie zdaleka nejmocnějšími hráči. Neexistuje žádná dlouhodobá smlouva mezi dvěma zeměmi pro projekt jaderné elektrárny, kde by byla nejenom byla zajištěna dodávka palivových článků ale jako v případě Rosatomu povinnost odebrání vypálených, vysoce radioaktivních palivových článků. Od uzavření smlouvy až po zpětné odstranění stavby se jedná o stoletý projekt vytvářející vzájemnou závislost jako excelentní příklad „lock in“ efektu. S energetickou a klimatickou politikou to má máloco společného.
Rozhovor vedla Irm Scheer-Pontenagel.
(přeložil Milan Smrž, EUROSOLAR)
