Článek
Reklama nás pořád bulíkuje, jak se obchody snaží nabízet naše české, kvalitní produkty. Za prvé: české ještě neznamená kvalitní. Za druhé kvalitní neznamená nic víc než slovo, označení, výrobci můžou napsat cokoliv.
Nedávno jsem se procházela po brněnském Zelném rynku a pročítala cedule pod zbožím. Španělsko, Itálie, Maďarsko, Polsko, nejblíž bylo Slovensko. Jenže bohužel díky způsobu pěstování, sklizni, skladování a převozu jsou produkty odjinud divné. I když některé dokonce voní a vypadají jako ovoce, které znáte, chuť tomu zdaleka neodpovídá. Klasickým příkladem jsou jahody. Když už i voní, jsou celé (!) červené, doma nás čeká zklamání -jakýsi červený produkt bez známé chuti.
Letos se údajně urodila spousta meruněk, budou i švestky, snad jablka. Ale kde jsou? Nedávno jsem skočila na lep meruňkám v Albertu, které dělaly dojem, ovšem v praxi to bylo něco skutečným meruňkám chuťově nepodobné.
Je opravdu takový problém (nebo trocha snahy?) spolupracovat s našimi pěstiteli? Není možná dohoda a pomoc s prodejem? Je moře krásných reklam, jak se valí české, krásné, zralé a voňavé produkty na náš stůl. Ale kde je postup od teorie k praxi? Že by byly dražší? Možná? Jako kdyby ty zahraniční náhražky ovoce a zeleniny byly kdovíjak levné a chutné.
Kdo chce českou kvalitu musí hledat jiné cesty. Složitější a taky dražší, bohužel. Samosběr, tržiště (kde často na první pohled rozeznáte prodejce se známým zbožím z velkoobchodu), nákup od farmářů, sousedů,… Je to časově někdy i finančně náročnější, ale vyplatí se to. Nejen v jídle. Raději méně a kvalitnější!
