Článek
Andrej Babiš v listopadu 2024 označil Donalda Trumpa za „nejlepší řešení pro Evropu“. Hnutí ANO má prý totožný program jako americký prezident. Podle Babiše se liší jen v tom, že Trump má na prvním místě Spojené státy, zatímco Babiš Českou republiku. Stranou ponechme, že Babišův idol nám vyhrožuje celní válkou, jde na ruku agresivnímu kremelskému režimu a rovněž tlačí napadenou Ukrajinu do podobné pozice, v jaké bylo Československo před druhou světovou válkou. Jaké rysy a strategie Andreje Babiše s Donaldem Trumpem spojují?
Ačkoliv se řadí mezi miliardáře a tvrdé kapitalisty, oba se snaží prezentovat jako sociálně citliví lídři, kteří se ze všech sil „starají o obyčejné lidi“. Oba muže také charakterizuje přebujelé ego, touha po moci a po pomstě, vyžadování absolutní loajality a náchylnost k mocenským čistkám. Neopomenutelnou paralelou je též impulsivní chování a chaotičnost, kdy další den už neplatí to, co platilo dnes. Pro oba je také typické vytváření univerzálního nepřítele a viníka. Zatímco v případě Trumpa za všechno může Biden, Babiš má zase Fialu a dříve Kalouska. A co je nejzásadnější? Trump i Babiš neradi prohrávají - a neštítí se lží, podpásovek ani dalších nekalých praktik pro dosažení vítězství.
Napadání demokratických principů
Trump i Babiš mají problém s demokratickými principy a pravidly. Vzpomenout můžeme, jak Donald Trump zpochybnil výsledky prohraných prezidentských voleb a prohlásil se za vítěze. Jeho přístup následně vyústil v útok na Kapitol v lednu 2021. S uznáváním výsledků demokratických voleb má problém i Andrej Babiš. Vzpomeňme třeba na jeho označování koalic za podvod, nelibost opustit Strakovu akademii po sněmovních volbách v roce 2021 či známý výrok „nikdy neodstoupím, nikdy! Nech si to všichni zapamatují“.
Babiš také označil Poslaneckou sněmovnu za žvanírnu, aby se v ní následně vedle Tomia Okamury jedním z největších žvanilů sám stal. Když byl nedávno při jednom ze svých zdlouhavých projevů napomenut, že má podle jednacího řádu mluvit k tématu, obořil se na předsedající, že může mluvit, o čem chce.
Útoky na novináře a média
Oba politici poměrně běžně cílí na novináře a média, která se k nim staví kriticky. Tiskové konference, na nichž Donald Trump útočí na zástupce médií kvůli nepohodlným otázkám, se v Americe už staly koloritem. V únoru 2025 Trump do Bílého domu například nepustil zástupce agentury AP kvůli tomu, že odmítla přejmenovat Mexický záliv na Americký záliv. Babiš média, která mu nejdou na ruku, zase označuje za provládní a novináře za „zkorumpovanou pakáž“. Také varuje před jakousi „novodobou totalitou“, což od prominenta bývalého komunistického režimu zní obzvlášť pozoruhodně.
Babiš i Trump se zkrátka s oblibou staví do pozice jakýchsi „bojovníků proti cenzuře“ a za svobodu projevu. Jejich přístup je ale selektivní. Svobodou projevu mají být chráněny pouze souhlasné názory, zatímco ty nesouhlasné mají být zadupány do země.
Populismus a izolacionismus
Společným jmenovatelem obou politických podnikatelů je i silný populismus. Trump slibuje zlatý věk Ameriky - a Babiš si jeho hesla modifikuje do sloganu „silné Česko“, což ale v překladu znamená spíše nekonečné slibování levnějších energií, levnějšího bydlení, vyšších důchodů a mnoha dalších závazků, na které jeho cílová skupina velmi dobře slyší.
Zatímco američtí prezidenti byli po druhé světové válce označování za vůdce svobodného světa (vzpomeňme například výroky Kennedyho „ich bin ein Berliner“ nebo Reagana “pane Gorbačove, strhněte tuto zeď”), v současném kontextu by to se Západním Berlínem evidentně dopadlo jinak. K tomu dodejme, že obě světové války vypukly v době, kdy Spojené státy vyznávaly právě politiku izolacionismu. K přehlížení problémů okolo nás vyzývá i Babiš, který za situace, kdy nedaleko od nás zuří největší konflikt od druhé světové války, razantně odmítá vyšší výdaje na obranu a nedorazil ani na nedávné jednání o bezpečnosti České republiky. Navíc dříve prohlásil, že našim spojencům by v případě jejich napadení nepomohl.
Naštěstí máme na výběr
Stejně jako Trump není nejlepším řešením pro Spojené státy, ani Babiš, u něhož jeho voliči mají jedinou jistotu, že vždy bude hlásat a slibovat to, co chtějí slyšet, není nejlepším řešením pro Českou republiku jako sebevědomou, bezpečnou, svobodnou a demokratickou zemi. „Kdo spí v demokracii, probudí se v totalitě,“ zní známé rčení. Proto je třeba využívat svých práv a chodit k volbám. V době, kdy této zemi vládli Kremlu loajální komunisté a estébáci, lidé takové štěstí neměli.
Autor článku: Roman Máca, člen analytického týmu Milionu chvilek
