Článek
Není to tak dávno, co Sociální demokracie tvořila páteř demokratické politiky v Česku. Strana, která vznikla v roce 1878, přežila totalitu, znovu se postavila na vlastní nohy po roce 1989 a ještě v roce 2013 vyhrála volby. A dnes? Poslední události ukazují, že z někdejších hodnot a úspěchů zbyl stín a pachuť. Současné vedení strany koketuje s myšlenkou, že poslední zbytky svého étosu vymění za pár míst na kandidátce hnutí Stačilo! – projektu řízeného šéfkou KSČM Kateřinou Konečnou.
Spojení se Stačilo! není „taktickým manévrem“. Je to lakmusový papírek politické krize, která přesahuje hranice jedné strany. SOCDEM, kdysi hlas demokratické levice, dnes vyjednává s uskupením, které zpochybňuje západní orientaci Česka, legitimizuje proruské narativy a nese znaky populismu.
Z hráče v čele k figurce v rukou jiných
Pád SOCDEM není pouze příběhem o volebních číslech, ale ilustruje rozklad stranické identity. Stranu rozežíraly spory mezi starými „zemanovci“ a modernizačním křídlem. V důsledku ztratila schopnost být čitelná a důvěryhodná. Dnes se část vedení v čele s Janou Maláčovou uchyluje ke kalkulaci: raději s někým, než vůbec. A právě tím si strana pod sebou podřezává větev.
Mluvit o záchraně je iluze. Takové spojení může odradit i poslední věrné voliče, a naopak otevřít dveře návratu komunistických struktur zpět do Sněmovny. A jaká by byla ve výsledku pozice SOCDEM? Hrála by roli užitečného štítu, pod kterým by si extrém připnul kravatu a tvářil se jako umírněnost.
Ztráta hodnot není výjimkou, ale je trendem
Tento příběh není o jedné straně. Je to vzorec, který vidíme napříč českou politikou. Strany ztrácí hodnotové ukotvení, přizpůsobují se davům, sklouzávají k populismu. Přestávají se ptát, co je správné a v souladu s hodnotami. Namísto toho počítají, s kým by to ještě šlo.
A SOCDEM není jediná strana s krátkou pamětí. Tak jako sociální demokraté zapomínají na svůj odpor ke komunistické minulosti, tak i další strany opomněly, vůči komu se původně vymezovaly. SPD se spojuje s Trikolórou, Svobodnými a PRO. Babiš si chystá zálohu v podobě Motoristů nebo právě Stačilo!. Jsou tyto strany a pozoruhodné slepence stále oporou demokratického systému? Nebo se staly jeho slabinou?
Politika bez páteře?
Zmatená levice, neschopná nabídnout jasnou odpověď na současné výzvy, začíná přebírat jazyk populistů. Místo boje za spravedlnost slyšíme, že je třeba „dát hlas utlačovaným“. Jenže kdo jsou ti utlačovaní? Dezinformátoři? Proruští nostalgici? Ti, kdo touží po návratu totality a autoritářství?
Tohle je forma populismu s novou nálepkou. Trik, který dnes vidíme v Česku, už známe ze zahraničí. Například ve Francii radikální levice spolupracuje s antisemity a dělá tím službu Marine Le Penové. V Německu bývalá levicová hvězda Wagenknecht zakládá proruskou „alternativní levici“, která bere voliče AfD. Všude tam, kde levice ztratila odvahu pojmenovat realitu a stát si za hodnotami, nastoupil extrém.
Volby nejsou matematika. Jsou zrcadlem charakteru.
Spojení SOCDEM se Stačilo! je víc než předvolební kalkul. Je to test, jestli v Česku ještě existuje politika, která se drží hodnot. A nebo už jen ta, která se za každou cenu snaží udržet nad vodou.
Když se demokratická strana bez váhání spojí s těmi, kdo zpochybňují západní směřování Česka nebo důležitost veřejnoprávních médií, není to taktika. Je to ztráta identity. Maláčová a další jsou užitečnými figurkami, které pomohou jiným zpět k moci, ale sami zůstanou mimo hru.
Ve výsledku je rozhodnutí na nás. Volby nejsou jen o číslech, ale o charakteru – politickém i našem. Kde je pro nás únosná mez? A komu 3. a 4. října 2025 svěříme naši důvěru? Nenechme se oklamat vábničkou komunistů a populistů v přestrojení za levici.
Autorka: Bernardeta Bučoková, vedoucí analytického týmu Milionu chvilek
