Článek
Podle vládní koalice jsou právě časté obstrukce důvodem toho, proč musí při projednávání svých zákonů volit cestu mimořádných schůzí, stavu legislativní nouze či přidávání neočekávaných pozměňovacích návrhů. Což následně vytváří prostor pro to, aby opozice podávala ústavní stížnosti. A celý demokratický proces přijímání zákonů tak kolabuje. Jak z toho kola ven? Koalice, která má většinu, by mohla změnit jednací řád Sněmovny. Nebo se o to aspoň pokusit.
Jak takové obstrukce v podání současné opozice vypadají, nám během prvního zářijového týdne ještě před projednáváním vládního konsolidačního balíčku opět předvedl předseda hnutí ANO Andrej Babiš. Během šestihodinového projevu se přiznal, že je majitelem společnosti Agrofert, několikrát zopakoval, že je tu „novodobá totalita“, urazil pár ministrů a hovořil asi tak plynně a k věci, jak jsme u něj zvyklí.
Ale proč vlastně? Cílů je u takovýchto obstrukcí několik. V první řadě se zástupci opozice zviditelňují před objektivy České televize. V druhém sledu pak skrze ně svým voličům předvádějí, že to s bojem proti vládě a jejím zákonům myslí opravdu vážně.
Grafika „Opoziční tanečky,“ archiv Milionu chvilek
To vše je legitimní, opozice má právo zdržovat a komentovat zákony, o které jí skutečně jde. Nemá ale z pozice menšiny právo Sněmovnu zablokovat. Každý v demokratické Sněmovně přece ví, že ten, kdo má většinu, svůj zákon nakonec prosadí. To se ostatně stalo i v případě vládního konsolidačního balíčku.
Byl to přitom právě předseda hnutí ANO, kdo Sněmovnu označil za žvanírnu, která všechno jen zdržuje, a byla to paradoxně jeho strana, která v roce 2014 zkoušela navrhnout změny jednacího řádu tak, aby Sněmovna, řekněme, „žvanila“ aspoň o něco méně. Proti zásadním změnám, jež by zabránily obstrukcím opozice, se tehdy napříč Sněmovnou ozvaly všechny strany a neprošly ani přes koaličního partnera ANO, tehdejší ČSSD Bohuslava Sobotky.
Teď se situace obrátila, ANO je v opozici, koalici se nedaří schvalovat zákony, mluví o bojkotu opozice a porušování dohod. A o změny v jednacím řádu se tentokrát pokouší pracovní skupina poslanců vedená místopředsedou Sněmovny Janem Bartoškem (KDU-ČSL). Ten na změnách pracuje od ledna a nyní už prý od května čeká na vyjádření opozice. Podle toho, co opozice ve Sněmovně předvádí, bude ale Jan Bartošek čekat zřejmě až do voleb.
Tři kroky pro efektivnější jednání
Aby se jednání ve Sněmovně odblokovalo, je podle odborníků na legislativu potřeba změnit především tři věci. Ty mimochodem popsali profesor ústavního práva a nově jmenovaný ústavní soudce Jan Wintr a jeho kolega z katedry ústavního práva PF UK, advokát Daniel Askari, v článku nazvaném Parlamentní obstrukce ve světle ústavněprávních diskusí už v roce 2017.
Nejproblematičtější je podle nich paragraf zákona o jednacím řádu Sněmovny, podle kterého třetí čtení, tedy definitivní schvalování návrhů zákonů, probíhají jen ve středu a v pátek od 9 do 14 hodin. To opozici přímo nabádá, aby tahle dvě okénka zablokovala dlouhými řečmi či přestávkami.
Na druhý problém názorně poukázal při projednávání vládního konsolidačního balíčku prostřednictvím své slovní ekvilibristiky Andrej Babiš. Jednání se dá ještě před samotným zahájením jednoduše blokovat „návrhy na změnu pořadu schůze“, které ovšem žádnými návrhy nejsou. Mohou je sice podávat pouze předsedové stran, poslaneckých klubů a funkcionáři Sněmovny, ale Andrej Babiš s Tomiem Okamurou, kteří se předhánějí, kdo délkou svých projevů předčí Fidela Castra, ukazují, že s tím nemají vůbec žádný problém.
Třetí překážka v konstruktivním jednání Sněmovny paradoxně nemá vůbec nic společného s jednacím řádem. Ve Sněmovně se stalo zvyklostí, že si jakýkoli poslanecký klub může kdykoli vyžádat přestávku, a to až na dvě hodiny. V praxi si tak opoziční strany žádají přestávky právě před schvalováním důležitých vládních zákonů. A to nejlépe tak, aby se po těch přestávkách chtělo už i vládním poslancům domů.
Stačí tedy dvě změny v jednacím řádu Sněmovny a zrušit jednu „džentlmenskou dohodu“, která se zneužívá, a jednání Sněmovny bude mnohem efektivnější. A celý legislativní proces pak také bude víc odpovídat tomu, jak rozhodli voliči v demokratických volbách.
Většina, kterou vládní koalice disponuje, tu možnost jednací řád změnit, má. Vyčkávat, zda se Andrej Babiš a Tomio Okamura budou chtít s vládními stranami dohodnout na tom, že koaliční zákony půjdou skrze Sněmovnu rychleji a efektivněji, je nesmysl.
