Článek
Výsledky voleb vyslaly vládní koalici jasný signál: „Takhle ne!“. Velká část lidí, kteří v roce 2021 volili ve sněmovních volbách strany vládní koalice, letos podle šéfa agentury STEM Martina Buchtíka k volbám vůbec nepřišla. Kdo naopak přišel, byli voliči a voličky hnutí ANO. Úspěch zaznamenali v krajských volbách i komunisté, skrytí pod značkou koalice Stačilo! Co si z toho odnášíme?
Problém č. 1: SPOLU nebylo spolu
V krajských a senátních volbách se koalice Spolu rozhodla, že do nich společně nepůjde. Tato koalice však vznikla před sněmovními volbami v roce 2021 právě proto, aby se zamezilo tříštění hlasů. Letos mohlo být řešením například to, že alespoň v senátních volbách by se strany koalice dohodly na nominaci jednoho kandidáta či kandidátky. Jako by nestačil, jako odstrašující případ z minulých senátních voleb, úspěch Jany Zwyrtek Hamplové, která patří mezi známé tváře dezinformační scény, právě kvůli postavení dvou kandidátů vládní koalice.
Letos podobný případ nastal v Prostějově, kde své kandidáty postavily ODS, KDU-ČSL i vládní hnutí STAN. Výsledek? Ani jeden z nich se nedostal do druhého kola a senátorem se stal František Jura z hnutí ANO. Pokud tedy chce vládní koalice ve sněmovních volbách znovu uspět, musí přestat házet klacky pod nohy sama sobě.
Problém č. 2: ANO se naučilo pracovat s dvoukolovým systémem
Poprvé v historii se hnutí ANO podařilo výrazněji uspět i ve dvoukolových volbách do Senátu. Znamená to, že ANO je postupně stále přijatelnější volbou pro větší a větší část občanů. Andrej Babiš se ale nezměnil, jen si osvojil vyhrocenější rétoriku. Z 27 křesel získalo ANO osm a deváté v koalici se sociálním demokratem Petrem Víchou.
V roce 2016 Babiš prohlásil, že Senát je zbytečný a že by jej nejraději zrušil. Na jeho názorovou gymnastiku jsme už zvyklí, nebylo tedy překvapením, že letos do senátních voleb postavil své stranické kolegy z celostátní politiky. Ze čtyř poslanců a poslankyní hnutí ANO ale uspěla jen Jana Mračková Vildumetzová na Sokolovsku. Úspěšnější cestou pro ANO byly regionálně známé tváře z místní a krajské politiky, které zajistily většinu mandátů.
Pro Babiše se tedy Senát stal najednou důležitým. Senátorský klub hnutí ANO a SOCDEM je po volbách třetím největším. Je to ale právě Senát, který v mnoha situacích může brzdit autoritářské choutky některých politiků či političek. Jak to dopadá, když takový kontrolní orgán neexistuje, můžeme vidět například na vládě Roberta Fica na Slovensku. Má to ale háček: aby Senát skutečně hájil demokratické principy, musí mít demokraté v Senátu většinu. Právě to se Andrej Babiš snaží změnit.
Problém č. 3: ODS koketuje s ANO
Koalice v krajských zastupitelstvech se od těch celostátních v mnohém liší. Nelze však popřít, že jsou také signálem toho, s kým jsou jednotlivé strany ochotny vládnout a co jsou pro to ochotni obětovat. Specifická je v tomto ohledu situace ve Středočeském kraji, kde těsnou většinu mají hnutí STAN a ODS. Ve hře o vedení kraje nicméně i přesto zůstává i hnutí ANO, které nabídlo ODS post hejtmana, což je podle lídra kandidátky v kraji Jana Skopečka pro ODS „zajímavá nabídka“.
Uzavření koalice ODS a hnutí ANO v momentě, kdy je možnost jít do koalice s vládním hnutím STAN, by znamenalo popření všeho, co ODS slibovala: tedy především to, že se s Andrejem Babišem nespojí. Nejde sice o celostátní politiku, sněmovní volby jsou ale už za rok. Zahrávat si tímto způsobem s již tak nízkou důvěrou občanů je zbytečným riskem, který se ODS i celé koalici Spolu může hrubě vymstít.
Řešení? Vláda musí dostát svým slibům
Pokud nechceme, aby se hnutí ANO příští podzim s velkou parádou vrátilo do Strakovy akademie, z (ne)úspěchů stran a kandidátů či kandidátek vládní koalice je potřeba vyvodit důsledky. Roztříštěnost demokratických sil a obrat směrem ke spolupráci s populisty by neměly být relevantní možností. S naší „Výzvou demokratickým stranám“ souzněly v roce 2021 všechny strany vládní koalice. Sliby, ke kterým se zavázaly, je ovšem třeba plnit. V opačném případě jde totiž o hazard se zbytkem důvěry demokratických voličů, kterým nedávné volební výsledky ani přestřelky mezi premiérem Fialou a ministrem Bartošem na jistotě rozhodně nepřidaly. Hlavním slibem Výzvy byl apel odmítnout „všechny nabídky na jakoukoli formu vládní spolupráce s hnutím ANO, extremisty a komunisty či jejich podporu“. Stále očekáváme, že tomuto slibu demokratické strany dostojí.
