Článek
Jana Maláčová si vytyčila za hlavní cíl návrat sociálních demokratů po volbách v roce 2025 zpět do Sněmovny a jasnější obrat k socioekonomickým tématům. Klíčovou součástí její strategie se stalo budování široké „levicové“ koalice, která zahrnuje i otevřenost vůči spolupráci s KSČM, respektive koalicí STAČILO!. Tím se také Maláčová odlišovala od svého hlavního protikandidáta bývalého ministra pro lidská práva a kandidáta na prezidenta Jiřího Dienstbiera, který potenciální spolupráci s KSČM označil za popření základních sociálně demokratických principů.
Maláčová obhajuje budování takové „levicové“ koalice tím, že v současné situaci je třeba se soustředit na socioekonomická témata a naopak témata kulturní či geopolitická je nutné upozadit. Ovšem otevřenost konzervativně-nacionalistickým subjektům jako jsou komunisté a jiné entity sdružené v koalici STAČILO! je problematická, nebezpečná a paradoxní hned z několika důvodů.
O co Maláčové skutečně jde?
Za prvé, aktivní budování předvolební koalice s komunisty je možná nejpřímějším porušením tzv. Bohumínského usnesení z roku 1995, které zakazuje jakoukoliv politickou (nejen vládní či celostátní) spolupráci SOCDEM a KSČM. Je pravda, že k jeho porušování už na nižších úrovních dochází roky, k explicitnímu porušení na národní úrovni ale dosud nedošlo.
Za druhé, pokud pomineme zásadně rozdílné pohledy na témata jako jsou migrace či ekologie, možná nejnebezpečnější hru hraje Maláčová v oblasti geopolitiky. Předsedkyně komunistické strany Kateřina Konečná totiž otevřeně bojuje za vystoupení z EU a NATO. Stejně tak je Konečná hlasitou obhájkyní dosažení míru na Ukrajině i za cenu ústupků vůči Rusku.
Důraz Maláčové na socioekonomická témata a explicitní zdůrazňování vztahu kvality demokracie a zvyšování životní úrovně většiny občanů je v něčem pro sociální demokraty logický a sympatický krok. Současně je jisté, že si Maláčová rozpory a paradoxy koalice s komunisty a STAČILO! uvědomuje.
Jak už ale ukázal Pavel Veleman nebo Saša Uhlová, koalice, kterou chce Maláčová budovat, ve skutečnosti nemůže být levicová a už vůbec ne demokratická. Je to koalice různých oportunistů a konzervativně nacionálních entit. Na to, že Konečné jsou bližší nacionálně konzervativní až fašistická uskupení před moderní demokratickou levicí poukaze i to, jak hlasovala v minulém volební období v europarlamentu nebo to, že v současném europarlamentu není součástí frakce Levice, ale raději vystupuje jako nezařazená.
Zatím není úplně jasné, jak strategii Jany Maláčové číst. Jde o opravdovou, i když nebezpečnou, snahu posílit sociální demokracii? Maláčová možná skutečně věří, že je dočasné upozadění kulturních a geopolitických témat nezbytnou cestou k uchování SOCDEM jako relevantní demokratické levicové strany. Jedním z možných vysvětlení může být také její čistě pragmatická snaha svézt se na vlně volebních úspěchů komunistů a STAČILO! a dočasně upozadit některé ze svých hodnot. Zůstává ovšem otázkou, zda není naivní si myslet, že socioekonomická, kulturní a geopolitická témata lze tak snadno a bez důsledků oddělovat a že podkopáním vlastních hodnot nepodřeže větev pod vlastní stranou.
Děsivý scénář
Druhé vysvětlení chování Maláčové je ovšem skeptičtější. Z vazeb Jany Maláčové na kruhy okolo Petra Druláka, by se totiž mohlo zdát, že spojení s konzervativně-nacionálními subjekty je jí možná bližší, než se zdá. Současná snaha o budování koalice možná nevychází z opravdové snahy o posílení sociální demokracie nebo pragmatického zapírání vlastních hodnot, ale z opravdového konzervativního obratu sociálních demokratů. Tomu by odpovídalo i vystoupení významných tváří sociálně demokratické politiky Tomáše Petříčka či Petry Buzkové ze strany, kteří tak vyjádřili svůj nesouhlas s jejím směřováním.
Co bude s českou demokratickou levicí?
Pokud v Česku chceme skutečně moderní demokratickou levici, strategie, kterou si Jana Maláčová vybrala, se nezdá tou správnou. Navíc se jedná o špatnou zprávu pro českou parlamentní politiku jako takovou. Nezapomínejme, že to byla právě Jana Maláčová, která v roce 2017 usilovala o aktivní účast tehdejší ČSSD ve vládě Andreje Babiše. To je scénář, který by se mohl po příštích sněmovních volbách opakovat, tentokrát už v otevřené koalici s komunisty a dalšími problematickými subjekty.
Doufejme tedy, že se u Maláčové ve skutečnosti nejedná o konzervativní obraz a že si uvědomí limity stavění koalice s komunisty, přehodnotí ji a obrátí se k budování koalice demokratických sil, které mají skutečnou šanci na ozdravení české levice. Ta je koneckonců pro kvalitní fungování demokracie nezbytná.
