Článek
Mělo jít o klíčový diplomatický moment – podpis dohody o vzácných nerostech mezi USA a Ukrajinou. Místo toho se setkání nejmocnějšího muže světa, amerického prezidenta Donalda Trumpa, s jeho ukrajinským protějškem Volodymyrem Zelenským proměnilo v politickou frašku. Společně s viceprezidentem J.D. Vancem, který ještě před pár lety patřil k Trumpovým kritikům, v Oválné pracovně Bílého domu zcela nepokrytě vyvíjeli politické nátlaky a zesměšňovali před zraky celého světa muže, který brání životy milionů. Oba nejvyšší představitelé Spojených států amerických se nezdráhali obvinit Zelenského například z toho, že „hazarduje s osudem světa“ a „tlačí na rozpoutání třetí světové války“.
„A teď mi poděkujte“
Vance svým nevybíravým slovníkem osočil Zelenského z nedostatečné vděčnosti za americkou vojenskou a ekonomickou podporu, zatímco Zelenskyj hájil postoj země, která už tři roky aktivně bojuje proti agresi Putinova Ruska. Americký prezident zároveň nezapomněl prohlásit, že ukrajinská snaha o vstup do NATO byla jedním z důvodů ruské invaze v roce 2022. Tento výrok, stejně jako řada dalších, se nápadně podobal narativu Kremlu, který dlouhodobě ukrajinskou snahu o začlenění do západních struktur označuje za ,,příčinu” své speciální vojenské operace. To však Institut pro studium války označil za pouhou zástěrku k ospravedlnění ruské agrese, která pramenila z Putinova strachu ze ztráty kontroly nad územím Ukrajiny.
Jestli bylo ještě donedávna možné spekulovat o tom, co je hlavní prioritou politiky Donalda Trumpa, pak po pátečním vyhroceném jednání můžeme s jistotou říci, že jí není demokracie ani bezpečnost Evropy, ale především vlastní ekonomický a obchodní zájem byznysového magnáta, který dohody domlouvá za zavřenými dveřmi - a neštítí se ani těch, které znamenají potřást si rukou s člověkem odpovědným za masakry nevinných na Ukrajině. Jedno je však jasné. Jestli se ze schůzky Trumpa a Zelenského někdo raduje, je to Putin a jeho posluhovači, ke kterým Trump ochotně dezertoval.
Spojme se, než bude pozdě
Evropané se nyní probouzejí do nové politické reality. V ní již zdaleka nejde jen o podporu Ukrajiny, ale především o budoucnost celého „starého kontinentu“. Donald Trump přestal být spolehlivým partnerem a Evropa musí hledat vlastní cestu, jak uhájit základní hodnoty svobody a bezpečnosti tváří v tvář sílícím autoritářům.
Donedávna to vypadalo, že evropští lídři jsou ochotni Trumpovy autoritářské výstřelky tolerovat, nebo je přinejlepším zamést pod stůl pod záminkou jakési „obchodní taktiky“. Je však na čase přestat se bát a začít zaujímat skutečně kritická stanoviska. Po pátečním jednání v Oválné pracovně to naštěstí vypadá, že řada českých politiků, včetně prezidenta Pavla, ministra zahraničí Lipavského či předsedkyně Poslanecké sněmovny Adamové Pekarové, nezapomněla na svůj morální kompas a chování prezidenta Trumpa jednoznačně odsoudila, společně s vyjádřením silné podpory Ukrajině.
Neměli bychom však zůstat jen u lamentování na sítích. Evropští lídři si musí uvědomit, že jedině společně mají šanci zajistit férové podmínky pro jednání s Bílým domem. A že napadenou Ukrajinu je nutné bezpodmínečně podpořit. Nesmíme totiž dopustit, aby se Ukrajina stala obětí geopolitických dohod mezi Trumpem a Putinem. Je nejvyšší čas, aby evropští lídři přestali přešlapovat na místě a začali jednat. Podobnou urgenci si zřejmě uvědomuje i francouzský prezident Emmanuel Macron, který svolal již dva neformální summity o bezpečnosti Evropy a Ukrajiny. Výsledkem druhého jednání je usnesení o dosud největší vojenské podpoře Ukrajiny ve výši 150 miliard eur.
Evropa musí ze svých karet vytáhnout eso
Svět se ocitl v turbulentním období, které nám ukazuje jediné: Už nejde jen o otázky vnitřních politických bojů nebo ideologických rozporů, ale o samotnou bezpečnost Evropského kontinentu. Ten bude navíc čelit nejen vnějšímu, ale i vnitřnímu nátlaku ze strany autoritářů, kteří k Trumpovi s obdivem vzhlížejí a jsou připraveni poslušně vyhovět jeho mocenským požadavkům.
Evropu čeká zkouška. Donald Trump celému světu ukazuje, kam vede jeho nepředvídatelná politika plná chaosu - k oslabení demokracie. On i jeho stoupenci horlivě vykřikují: ,,Fight, fight, fight” a my musíme bojovat jednotou a odolností tváří v tvář těm, kteří se budou snažit Evropu rozdělit. Ukázat ji budeme mít šanci už letos - ve sněmovních volbách. Nesmíme dopustit, aby se k moci dostali politici, kteří jsou jednáním americké hlavy státu fascinováni. Místo Trumpovy páté kolony potřebujeme proevropské lídry, kteří budou hájit demokracii.
Autorka: Bernardeta Bučoková, vedoucí analytického týmu Milionu chvilek
