Článek
Dezinformace. Pojem, se kterým se setkáváme stále častěji. A není to jenom zdání – prostředí, ve kterém se jim náramně daří, totiž ve velkém vzniká i u našich slovenských sousedů. Co za tím stojí? Podle slovenského experta Daniela Mila je cílem dezinformačních aktivit dostat společnost a politickou reprezentaci do stavu rezignace či podřízenosti. V takovém rozpoložení je pro ně těžší klást překážky zájmům mocností, jako je Čína nebo Rusko.
Na Slovensku je tento stav bohužel poněkud blíž realitě než u nás. Až 14 procent Slováků si například přeje, aby Rusko vyhrálo válku na Ukrajině. Celkem 69 % slovenských občanů je zároveň přesvědčeno, že vyzbrojování Ukrajiny je zbytečnou provokací Ruska, což je nejvíce ze všech zemí střední a východní Evropy v rámci loňského průzkumu Globsec. Podle slovenského sociologa Michala Vašečky je země „nejproruštější a nejproputinovštější v Evropě“.
Tyto společenské postoje se propisují i do politické reprezentace. Například Robert Fico označil Ukrajinu za „nesuverenní stát“, který je prý pod totálním vlivem USA. Šéf slovenské vládní strany SNS a místopředseda parlamentu Andrej Danko zase tvrdil, že Rusko není v konfliktu na Ukrajině agresorem. Hvězdou dezinformační scény je ale i současná ministryně kultury Martina Šimkovičová, která v posledních měsících provádí tvrdé útoky proti klíčovým kulturním institucím a dlouhodobě se vyjadřuje proti migraci, „LGBT ideologii“, „globalistickým médiím“ a dříve šířila covidové konspirace.
Jak je to u nás? Slabá vůle a neukotvenost
Situace na Slovensku, společně s výhledem do voleb u nás, jasně dokazují, že s přípravou boje s dezinformacemi bychom rozhodně neměli otálet. Milo zdůrazňuje, že před volbami je rozhodující především politická vůle premiéra a dalších vrcholných představitelů, kteří by se měli aktivně zabývat doporučeními expertů. Česko se ale kromě slabé politické vůle potýká především s nedostatkem formálního a jednotného přístupu. Chybí kvalitní legislativní ukotvení tématu. Zákony s termíny „dezinformace“ či „hybridní hrozby“ nepracují. Vláda sice začala v roce 2022 připravovat příslušný zákon, práci na něm ale dosud nedotáhla.
Česko má problém i s institucionálním ukotvením problematiky. V roce 2022 sice vláda vytvořila pozici Vládního zmocněnce pro média a dezinformace pod vedením Michala Klímy, rok na to ji ale nesystematicky zrušila a agendu převedla pod národního bezpečnostního poradce Tomáše Pojara. Od června tohoto roku pak ochranu Česka před dezinformacemi přejal Otakar Foltýn, vládní koordinátor pro strategickou komunikaci státu, který ačkoliv oficiálně spadá pod Vojenskou kancelář prezidenta republiky, vede tým spadající pod Úřad vlády.
Nefunkčnost v praxi: příklad vypínání proruských dezinformačních webů
Klíčovou ukázkou neukotvenosti českého přístupu při potírání dezinformací bylo medializované vypínání webů na začátku války na Ukrajině. V únoru 2022 vojenské zpravodajství Ministerstva obrany ČR vyzvalo sdružení NIX.CZ, které sdružuje poskytovatele internetových služeb, aby znemožnilo přístup k osmi proruským dezinformačním webům. Výzvu pak potvrdil i ministr vnitra Vít Rakušan. Institut H21 a Otevřená společnost později postup napadly žalobou, protože jej považovaly za nezákonný.
Zpravodajci totiž poskytovatele adresovali prostřednictvím „neformálního“ dopisu, ze kterého nebylo jasné, zda se jedná o prosbu či povinnost určenou státním orgánem, navíc vůči webům, které byly sice problematické, ale zdálo se, že neporušují žádný zákon. Kroky, které vláda podnikla, byly proto podle neziskových organizací nejen nelegální, ale také potenciálně nebezpečné pro budoucnost svobody slova. Žaloba pak sice prošla celou soudní soustavou, ale nebylo jí vyhověno. I tak se jí ale podařilo upozornit na nesystematičnost a možnou neústavnost státního přístupu.
Limity přístupu potvrdily i nezávislé analýzy. Například výzkumníci Ústavu mezinárodních vztahů Jan Daniel a Jakub Eberle dlouhodobě kritizují používání válečného jazyka obsaženého v termínech jako je „hybridní válka“, který je s českým chápáním dezinformací bezpodmínečně spojen. Termín původně označoval kombinaci boje vedeného neoznačenými vojáky a milicemi na Ukrajině s řadou aktivit doprovázejících bojové operace, jako např. kybernetické útoky, ale také využívání ruských médií a „nezávislých kanálů“. Postupně se z něj ovšem stalo označení pro dezinformace namířené proti liberálním hodnotám a jejich zastáncům. Tento černobílý koncept „hybridní války“ je podle Daniela a Eberleho třeba překonat zejména proto, že odvádí pozornost od příčin problémů. Prostřednictvím hybridní války prý totiž můžeme snadno hledat vinu u cizích agentů a domácích „kolaborantů“, a snáze se tak vyhneme zdravé demokratické debatě o společenských nerovnostech, rostoucí fragmentaci společnosti nebo tristně nízké důvěře v instituce.
Jak z toho ven? Nevládní organizace nabízejí (částečné) řešení
Zajímavé řešení české nesystémovosti boje s dezinformacemi poskytla koalice neziskových organizací zahrnující Rekonstrukci státu, AMO, Otevřenou společnost, Institut H21, Evropské hodnoty, De Iure a Frank Bold. Ty v reakci na zmíněné vypínání webů sepsaly šest základních principů toho, jak může stát a společnost v potírání dezinformací postupovat. Při potírání dezinformací zdůrazňují silné zapojení občanské společnosti pro „posilování demokratické odolnosti, abychom se s takovými projevy vypořádali bez porušování svobody slova a bez stupňování nedůvěry a izolace mezi příznivci antisystémových narativů.“
Rok do voleb: čas na komplexní politiku proti dezinformacím nebo slovenský scénář?
Současná česká vláda v programovém prohlášení slíbila, že: „obrana proti dezinformacím musí být rychlá a škálovatelná. Po vzoru zahraničí připravíme legislativní i nelegislativní opatření, která umožní lépe se bránit proti škodlivým dezinformacím, aniž by byla narušena svoboda slova.“ V praxi ale využila pouze represivní přístup, který rozhodně nepřispívá k tomu, že by se u nás dezinformacím nedařilo.
Do sněmovních voleb u nás zbývá méně než dvanáct měsíců. Podle posledních průzkumů by z nich mohla vzejít nová vládní koalice složená z nebezpečných populistů a extremistů. Na tento scénář, stejně jako na stupňující se dezinformační tlak Ruska a Číny, musí být náš systém připraven. V opačném případě nám hrozí, že se společnost vydá stejným směrem, jako u našich sousedů na Slovensku nebo v Maďarsku.
Šest principů, které nastínila zmíněná koalice neziskových organizací, rozhodně nejsou všespásným řešením. Hlavně proto, že stále postrádají hlubší reflexy širšího společenského kontextu, na které upozorňují Daniel a Eberle. Přesto by mohly být důležitým prvním krokem k nasměrování české debaty o potírání dezinformací a posílení legislativního rámce s cílem vyhnout se válečnické mentalitě a tupé represi. A to vše při zachování řádných procesů demokratického právního státu a svobody slova. Nyní záleží na tom, jestli vláda a další klíčoví aktéři rok před volbami najdou dostatek politické vůle a odvahy tyto kroky implementovat, nebo nás postupně přivedou na slovenskou cestu, kde sedí dezinformační celebrity v čele.
Za tým Milionu chvilek pro demokracii Jan Blažek
