Článek
Jsme vystaveni slovům, která jejich tvůrci právě vylovili z bahna. Z bahna lží a emocí. Z moci, která pramení často ze stejné krajiny. A tak není divu, že se krajina charakteru u nás mění. Připomíná mi to doby již minulé, doby, po kterých jiní touží, doby, kdy její služebníci prohlašovali, že když krev z mého neteče, je to v pořádku. Ať neteče ani dnes, a těm, kteří dnes krvácí naživo, říkají běž, běž domů a dej nám pokoj. Naštěstí jsou tu i takoví a není jich málo, kteří ví, že krev souseda, člověka nedaleko je mou krví. Že jejich bolest , je bolestí sdílenou, že jeho porážka je i mojí porážkou, a jeho vítězství je i moje vítězství . Jen v tomto společném lze agresora zastavit, jen tak, lze vzdorovat lžím a nenávisti. Jen tak lze války ukončit. Lze k tomu přispět i tím, co povím a udělám, zda se ozvu proti bezpráví, nebo navodím kvalitní duchovní cestu. Aby slova a lidé byli spolu v příjemném prostředí. Sdílní k sobě navzájem, hledajíce porozumění i tam, kde dosud schází. Věřím, že se k tomu dostaneme navzdory lidem, politikům, kteří umocňují jen to své, i to, co drží neprávem. Uvidíme jim pod prsty, protože nic není skryté, co jednou nebude zjeveno, jak dobře víme. Budeme pozorně sledovat jejich záměry a pokud na to budeme mít sílu, bránit jim. Hledat přitom duchovní cestu, cestu boží.
