Článek
Optikou této hlubiny lidství, a kdoví čeho ještě se lidé dívají a mnohým se točí hlava. Do této hlubinné terapie promlouvá propaganda z Ruska. Nechci polemizovat o úloze státu v tomto čase, protože stát, to jsou zase jen lidé ve svých konturách. Tvoří ho a fabulují zároveň. Ptám se, jakou my občané máme schopnost a s nimi míru odpovědnosti, abychom ze studny dokázali vystoupit? A žít. Myslet jinak. Tvořit. Politici by v tom mohli, měli sobě i jiným napomáhat. Zmíněnou nenávistí a averzí v tom ničeho nedosáhnou. Jen moci a prostředků, o ně tu především jde. Cesta dál bude trnitá, bolestná, ale snad i očišťující. Očišťující od vzájemné averze, od všeho co rozděluje. Co je v nás. Co si neseme . Ale přece nechceme podlehnout a dát karty do rukou Zlu. Pak to i ve státě, v politice bude vypadat jinak.
