Článek
Stejný krok je buď geniální, nebo skandální – záleží jen na tom, kdo ho udělá. A mezi tím se problémy neřeší. Proč jsme si nechali politiku zredukovat na fandění?
Představte si, že sledujete fotbalové derby. Váš tým může všechno, soupeř nic. Přesně tak dnes funguje česká politika. Já tomu říkám Babišovo síto – stejná věc je buď geniální tah, nebo nepřijatelný skandál, jen podle toho, kdo ji udělá.
Dnešní vláda čaruje s rozpočtem a čísly. Teď si zkuste představit, že by to udělala dvojice Babiš–Schillerová. Zpravodajství by běželo 24/7, opozice by se předháněla v pobouření a sociální sítě by vybuchly. Nebo jiný příklad: posledním ministrem spravedlnosti je člověk přijatý od osoby s pochybnou pověstí. Kdyby se tohle stalo za Marie Benešové? Byla by to morální krize století. Dnes? Ticho.
Současný politický boj připomíná návštěvu v autoservisu. Politik otevře „kufr“ státu a řekne: „Ten, kdo to dělal přede mnou, byl prase. Problém vám sice nevyřeším, ale přidám něco, co to celé ještě zhorší.“ Ukažme si to na příkladu Green Dealu: „Ano, tohle Babiš podělal. S tím už moc nenadělám… ale podívejte, já vám k tomu přidám ETS2, ať to bolí ještě víc. Ale hlavně už k Babišovi nechoďte, nebo to bude horší než se mnou.“
Politika by přitom měla zastupovat všechny názory – i ty, se kterými nesouhlasím. Možná jen vidí problém jinak než já. Nálepka „nepřítel“ ničemu nepomůže. Ve Voluntii jsem našel po mém angažmá ve Svobodných stranu, která nepředstírá, že má geniální recept na všechny problémy. Protože ty nejlíp zná vždy volič sám. Stát má dostat jen ty pravomoci, které má jednotlivec.
Mám právo rozhodnout, co budu jíst? Ano. Mám právo rozhodovat, co bude jíst soused? Ne. Totéž platí pro vzdělání, bezpečnost nebo zákazy všeho druhu. Stát má mít nezastupitelnou roli snad jen v obraně, policii, soudnictví a základních provozních věcech, jako je vydávání pasů.
Nebudu voliče strašit katastrofou, pokud nezvolí mě. Nebudu tvrdit, že všichni ostatní politici jsou hlupáci a jejich voliči ještě větší. Chci zastupovat lidi, kteří věří v sebe, ve schopnosti svých sousedů a spoluobčanů a jen některé věci delegují na stát.
Nezaručím vám blahobyt. Ale slíbím, že pokud se k němu dopracujete, nikdo vám nebude stát u dveří s povinností se o něj dělit. Požádat vás smí – ale rozhodnutí bude jen na vás.
Politika nemá být derby dvou nenávistných táborů. Má být servisní organizace, která nechá lidi žít podle jejich pravidel – dokud tím nešlapou po právech ostatních. Žít a nechat žít. A hlavně: neměřit dvojím metrem.
