Článek
Přijměte prosím pozvání k malému „fatimsko – medžugorskému“ zamyšlení o míru, o tomto ústředním tématu fatimských i medžugorských poselství. Medžugorské události navazují na předchozí události ve Fatimě a už od prvních zjevení Panny Marie v Medžugorje stojí slovo mír v samotném středu zdejších událostí. Jenže kde je, ten kýžený mír? Ačkoliv medžugorská poselství nabízejí zcela konkrétní cestu k míru, zdá se, že se mír vzdaluje kdesi v nedohlednu. Je snad Medžugorje centrem šíření falešných nadějí? Nebo příčinu vzdalujícího se míru hledat jinde?
Často více než tisíc abstraktních myšlenek dokáže situaci lépe nasvítit příběh. Na cestu po stopách jedné z možných příčin vzdalujícího se míru se proto nechme doprovodit známým biblickým příběhem o uzdravení Námana (pátá kapitola 2. knihy královské). Příběh velmi stručně shrnu v následujícím odstavci.
Náman, velitel vojska aramejského krále, byl malomocný a na doporučení izraelské služky své ženy jel požádat proroka Elizea o uzdravení. Když jeho spřežení zastavilo u Elizeova domu, Elizeus k Námanovi poslal posla se vzkazem: „Jdi se umýt sedmkrát v Jordáně a tvé tělo se obnoví; jdi a budeš čistý!“ Námana to velmi rozhněvalo – předpokládal, že mu prorok vyjde naproti a bude vzývat svého Boha, Hospodina, vztáhne ruku k nemocnému místu a uzdraví ho. Ale prorok ho jen poslal umýt v řece! A tak se Náman obrátil a s hněvem odcházel. Jeho služebníci mu však domlouvali: „Otče, kdyby ti prorok nařídil něco nesnadného, neudělal bys to? Tím spíše, když ti řekl: Umyj se a budeš čistý!“ Náman tedy sestoupil a sedmkrát se ponořil do Jordánu - jeho tělo se obnovilo jako tělo malého dítěte a byl čistý.
Od starého příběhu se nyní vraťme k našemu zamyšlení o míru. Medžugorská poselství slovo mír nepoužívají jen v úzkém významu, kterým toto slovo nejčastěji vnímáme v češtině, ale také ve smyslu mír jako pokoj. Poselství upozorňují, že každá válka začíná v lidských srdcích a že tedy i cesta zpět k míru vede skrze lidská srdce. Pokoj v lidských srdcích a mír ve světě jsou dávány do přímé souvislosti. Nejde o nějaké neuchopitelné teorie, ale o naléhavé konkrétní výzvy, že války je možné zastavovat modlitbou a postem.
Co má společného starozákonní výzva proroka Elizea k omývání nemocného Námana s medžugorskými výzvami Panny Marie k modlitbám a postům pro zastavení válek? Obě výzvy pobuřují svojí jednoduchostí. Opravdu toto může někdo myslet vážně? Vyléčit zákeřnou nemoc několika omytími v řece? Zastavovat války modlitbou a postem? Dokážeme si živě představit nahněvaného Námana, jak se obrací a odchází – hledal uzdravení, ale prorok ho odbyl výzvou k obyčejnému umytí v řece. A hlas zastavující odcházejícího Námana svojí naléhavostí jakoby dopadal až k nám do naší současnosti: „Otče, kdyby ti prorok nařídil něco nesnadného, neudělal bys to?“ Tím spíše, že se nařízení týkalo něčeho tak jednoduchého. Náman uposlechl a byl uzdraven. Tolik Náman – ale jak my? Jakým způsobem my sami zpracujeme podobné pohoršení ze skandálně jednoduchého návodu Panny Marie na cestu k míru? Když nahněvaní odcházíme, dali bychom na domluvy Námanových služebníků přenesené do dnešních dnů? „Kdyby vás Panna Maria vyzvala udělat něco velmi speciálního a nesnadného s příslibem míru, nepustili byste se do toho? Tím spíše, když vám řekla: Modlete se a postěte, protože modlitba a půst mohou zastavit války.“
Medžugorským výzvám se navzdory jejich skandální jednoduchosti nedá upřít vnitřní logika. Jestliže války rozdmýchává lidská pýcha, zdá se být srozumitelné, že války může zastavovat právě pokora. A pokory je na cestě ukazované Pannou Marií potřeba opravdu hodně – nejen k překonání vzpoury pyšného rozumu proti těm pobouřlivě jednoduchým výzvám, ale i pokory nezbytné k samotnému uskutečňování modliteb a postů. Vrátíme-li se opět ke starozákonnímu příběhu, vždyť i Námana uzdravila pokora, se kterou přemohl svoji pýchu, odložil generálský oděv a sedmerým ponořením do řeky Jordánu naplnil prorokovu výzvu.
Možná ještě nad jednou rovinou Námanova chování dává smysl se pozastavit. Náman odložil svůj generálský oděv, sám sestoupil do řeky a sedmkrát se ponořil. Ač velitel vojska, neudělal to za něho nikdo jiný. Je dobré na to pamatovat, kdykoliv my sami zůstáváme v generálském oděvu na břehu a ve snaze nějak vyjít vstříc medžugorským výzvám manipulujeme ostatními lidmi, abychom se sami vůbec nemuseli namočit, nebo abychom se nemuseli do vody ponořit opakovaně.