Článek
Město Barcelona má čtvrť Vallvidrera a v této čtvrti sídlí curlingový klub. Místní členové mají sympatický rituál. Jednou za rok se sejdou, aby zkontrolovali, jestli už konečně zamrzla městská vodní nádrž, aby na ní mohli trénovat. Vyrazí s prapory a nadšením. Jakmile dojdou k nádrži, hodí do ní kámen, aby se ujistili, zda je na hladině led. Jenže ouha. Hladina opět nezamrzla. Členové vědoucně pokývají hlavami a jdou do restaurace posedět u dobrého jídla a skleničky kvalitního vína. Připijí na své zdraví i na to, že jednoho dne si jistojistě zahrají.
Mohli by si zahrát hokej. Ovšem ne ten klasický, protože s takovým utkáním by to dopadlo stejně neslavně jako s curlingem. V teplých krajích mohou hokejisté sáhnout po variantě, jež se hraje na jednokolkách.
To se sejde pět hráčů na každé straně, každý třímá v ruce hokejku a jakmile rozhodčí pískne, vrhají se mužstva na opotřebovaný tenisák, který už neskáče jako za mlada, ale pořád drží v jednom kuse. Dokonce už máme jeden jednokolkový hokejový tým i v Praze ve Střešovicích.
No a koho by nebavil fádní hokej, má na výběr mezi honěním se za sýrem a extrémním žehlením. Na vrchu Cooperova kopce se seřadí běžci, vypustí se kolo sýra a pak se všichni kutálí z kopce dolů. Všichni se kutálí, i lidé, protože pokusy seběhnout kopec končí válením sudů a modřinami. Vítěz si domů neodnáší zlato, a už vůbec ne bramboru, ale svého největšího protivníka v závodě: sýr. No a žehlení je žehlení. Žehlíte na skále, na střeše jedoucího auta, pod vodou…
Pokud máte po tomto odstavci pocit, že lidem šplouchá na maják, tak vězte, že se loňské pařížské Olympiády zúčastnili i psí terapeuti, jejichž úkolem bylo uklidňovat lidské sportovce. Jako první přišel s tímto nápadem tým amerických gymnastů, jejich čtyřnohým terapeutem je zlatý retrívr Beacon.
