Článek
Na internetu mě zase jednou zaujala jedna myšlenka. Tentokrát šlo o názor, že právo volit by se nemělo pojit s narozením člověka, respektive dosažením plnoletosti, ale získávalo by se zkouškou. Otázky by byly z dějepisu a občanské nauky. Prostě jak nevíš, proč je 28. října státní svátek, tak se k urně ani nepřibližuj.
Nejdřív mě to popudilo. Zkoušky rozhodující o přijetí na střední školu, maturita, zkoušky rozhodující o přijetí na vysokou, státnice, pracovní pohovory, zkouška k získání řidičského oprávnění. Všude samé zkoušky a teď se tady vynoří tenhle člověk a má tu drzost navrhnout, aby do našeho životě, který si tak chytře zlehčujeme technologickými výmysly, vnesl víc těžkostí?! Fuj, že vám není hanba.
Vidíte, popudilo mě to značně, ale chtě nechtě mě to i zaujalo jako myšlenka, která se dá rozvést. Podělím se s vámi o to, co vše mě napadlo: Základní právo by zůstalo stejné: volí ten, kdo dosáhl plnoletosti. Zároveň by však byl zaveden institut Supervoliče. Supervolič nevolí jen za sebe, volí i za pár dalších občanů. Za pět či za deset. Maximum by stanovil stát.
K tomu volit za několik lidí, supervoliče opravňuje to, že absolvuje zkoušku a získá licenci. Ale ty hlasy navíc si nesype Supervolič z rukávu, ty pochází od spoluobčanů.
Řekněme, že by existovala možnost vzdát se volebního práva ve prospěch vybraného Supervoliče za možnost drastického snížení daní. To právo by nešlo zahodit, existovala by jen možnost, buď si právo ponechat a případně nevolit, ale platíš daně, nebo právo přenecháš tomu, kdo se ti zdá nejvhodnější
Važ dobře, jak se jednou rozhodneš, nepůjde to vzít zpět. Pokud „tvůj“ Supervolič nebude volit podle tvých představ, nemůžeš mu již jednou předané privilegium odejmout, tvé právo volit se ti zkrátka už nevrátí.
Existoval by seznam supervoličů. Samozřejmě veřejný, aby si ten, kdo chce převelet své právo mohl vybrat, komu je věnuje. Tento seznam budou také využívat politické strany k monitorování veřejného mínění, a hlavně během kampaní. Žádná kobliha na chodníku, ať si mě, supervoliče, zvou politické strany na speciální mítinky, kde si mě budou předcházet.
Řekněme, že uzákoní, že tak jako se starým lidem s vážnými zdravotními problémy odebírá řidičák, tak by se jim odebíralo volební právo. Pokud jsou rodiče příliš staří na to, aby volili, bylo by výhodné, kdyby mohli své volební právo přepsat na potomka. Samozřejmě za předpokladu, že zároveň platí podmínka, že potomek splní náležitosti k získání licence supervoliče.
To mi, jako jedináčkovi, zní jako slušná kompenzace za klesající kognitivní schopnosti rodičů. Už větřím i to tučné rodinné drama, které bude následovat v rodinách s více potomky:
„Rodiče na sestru přepsali svůj dům s rozsáhlým pozemkem za to, že bude pokaždé volit Řípu.“
Ano, i takové reakce by nás čekali. Tak co si myslíte? Nastínila jsem životaschopné řešení nebo se vám z vize možné budoucnosti udělalo mdlo a raději necháte vše při starém?
Než své rozjímání uzavřu, podělím se s vámi o jednu zajímavost. Základem je, že psychologové v několika různých studiích nezávislých na sobě potvrdili, že nedostatek spánku zvyšuje pocity úzkosti a vede k narušení duševního zdraví. Není divu. Selský rozum nám už dávno před odborníky napovídal, že unavená mysl není v ideálním stavu.
Nevyspalý člověk se hůř soustředí, je podrážděný a hůř si pamatuje nové informace. To není všechno. Jsou badatelé, kteří zkoumají teorie o tom, že nedostatek spánku může vést k tomu, že snadněji uvěříme konspiračním teoriím.
V konečném důsledku by pak demokracie nezávisela na kontrole toho, co si občané odnesli ze základní školy nebo jakého jsou věku, ale jak dlouhý a kvalitní mají během roku spánek. Na závěr perlička od badatelů: Zkuste to brát s klidem. Samotné nervování o kvalitě spánku vám ho může zhoršit.
