Článek
Chlapci sledovali, jak se káča točí na své kovové nožce na vrcholu sudu. Když jí došla setrvačnost, začali skandovat: „Ještě jednou, ještě jednou.“ Wapol uchopil špičku káči mezi prsty a silně ji roztočil. Chlapci jásali.
„Kolik stojí ta hračka?“ zeptal se unavený otec tónem, který prozrazoval jeho vnitřní úvahy, zatímco kalkuloval, zda se více vyplatí koupit další hračku, nebo poslouchat své syny, jak o ni už hodiny prosí. „50 berri.“ Rozumná cena za klidné poledne, pomyslel si otec, když se loučil se svými penězi.
Větší chlapec neztrácel čas a hračku sebral, i když se ještě točila. Věděl, že i jeho bratr si ji bude chtít vyzkoušet, a tak v tu ránu zvedl svůj poklad vysoko nad hlavu, mimo dosah svého malého bratříčka.
Ten menší se ji pokusil vzít, ale jeho bratr byl příliš vysoký a ani když vyskočil, jak nejvýše mohl, tak na hračku nedosáhl.
Wapol s úsměvem sledoval, jak se bratři perou o káču, kterou původně vytvořil z nudy a aby zjistil, zda dokáže vytvořit něco malého a přesného. Když menší chlapec přestal zkoušet vytrhnout hračku svému bratrovi, zavolal na něj: „Hej.“
Chlapec se otočil k neznámému muži a s údivem otevřel ústa, když sledoval, jak ten muž otevřel svá vlastní ústa z kovu a vyplivl kopii káči, kterou právě prodal jeho bratrovi.
Wapol hodil hračku zírajícímu klukovi: „Tohle je pro tebe.“ Chlapec ji chytil a utíkal pryč, dychtivý vyzkoušet nový poklad.
„Viděla jsem dobře, že jsi právě vyplivl hračku?“ zeptal se známý hlas. Uplynuly tři dny a Kinderella i Wapol si na sebe celkem zvykli.
„Mí nepřátelé nejsou to jediné, co mi leží v žaludku,“ pokrčil Wapol rameny a vstal.
„Myslela jsem si, že tvůj žaludek je bezedná jáma, takže mě překvapuje, že věci, které do sebe nacpeš, se z něj vůbec dokážou vrátit.“
„Můj královský apetit je skutečně impozantní,“ Wapol překlenul vzdálenost mezi nimi. „A neomezuje se jen na jídlo,“ chytil ji za loket. Jeho pohled padl na náramek, který Kinderella nosila na pravé ruce. Byl to jednoduchý zlatý kroužek. „Mohu si půjčit tvůj náramek?“
Kinderella zvedla obočí: „Je s tím něco v nepořádku?“ Wapol se ušklíbl: „V nepořádku? Kdepak. Tedy pokud ti stačí obyčejné cetky,“ sundal jí náramek z ruky a zamával s ním před ní, „ale podle mě bys měla dostat to nejlepší.“ Pak ho spolkl jako hrozen. Kinderella se na něj podívala s mírnou nejistotou.
Jeho výraz se mění z uvolněného na soustředěný. Oči má otevřené, ale jako by se soustředil na něco, co se odehrává uvnitř něj.
Otevře ústa a s mírným lapáním po dechu vyprodukuje náramek, který je nyní ozdoben dokonale kulatou bílou perlou a několika menšími, čirými drahokamy kolem ní. „Tady,“ řekl pyšně a podal jí ho zpět. „Mnohem lepší.“
Kinderella pomalu otáčí náramek mezi prsty a prohlíží si změny, které na něm provedl: „Je krásný, ale… Jak je to možné?“
„Cokoli sním, dokážu v těle zkombinovat a přeměnit.“
Kinderella se zamyšleně dívá na svůj nově zdobený náramek.
„Neděsí tě to?“
„Je to svým způsobem neobvyklé. Ale děsit mě? Ne, neděsí mě to.“
„A chceš vidět něco opravdu divného?“ zeptá se nonšalantně.
Kinderella se zarazí a podezřívavě se ptá: „Tohle není další pokus vlákat mě do postele, že ne?
„A co když to vyjde?“ Wapol hravě zakmital obočím.
Kinderella si povzdechla: „Když jsi říkal, že dokážeš zkombinovat cokoli, co sníš, myslel jsi to vážně?“
„Vyzkoušej si mě,“ upřel na ni pohled a jeho hlas se snížil do hlubokého, chraplavého tónu.
„Dobře. Za chvilku se sejdeme v naší kajutě.“
Wapol se usmál, přesvědčený, že dříve či později podlehne jeho bezkonkurenčnímu šarmu.
∞
Kinderella se objevila s rozbitou dřevěnou deskou, hřebíkem a zápisníkem. „Stejná káča, jakou jsi vyrobil pro kluky.“
Wapol vzal prkno a několikrát do něj kousl. „Sleduj, jak vezmu tohle obyčejné dřevěné prkno…“
A bylo to tu zase. Směsice nepřítomného pohledu a soustředěného držení těla. Když skončil, uchopil hotový výrobek do dlaně.
„…a proměním ho v důkaz řemeslného umění.“
Položil káču na stůl a roztočil ji.
„Ta proměna není náhodná,“ zamumlala Kinderella.
„Ne,“ zavrtěl hlavou a usmál se.
„Můžeš ovládat její strukturu. Až do nejmenších detailů,“ spěšně si poznamenala do zápisníku.
„Připravená na další?“ Proměnil svou ruku v ruční kotoučovou pilu, která se roztočila. „Už jste ohromená, sločno?“
„Králi Wapole, velmi podceňujete rozsah podivných jevů, které jsem v životě viděla,“ řekla stroze. Jejich pohledy se setkaly a Kinderella měla na okamžik pocit, že ve Wapolových očích zahlédla jiskru šibalství. Na krátký okamžik měla Kinderella pocit, jako by vyslovila tajný kód, který probudil číhající šelmu. Král otevřel ústa a roztahoval je čím dál víc…
Jeho čelisti nerostly organicky, ale sestavovaly se z kovových desek, které do sebe samy od sebe automaticky zapadaly. Jeho ústa, nyní spíše připomínající hroší tlamu, se se skřípěním kovu o kov prodloužila na dobrý metr a půl.
Kinderella na vteřinu vykulila oči, ale rychle se vzpamatovala, i když ji zradil hlas, který prozradil, že je její zdrženlivost povážlivě nalomena: „Bravo, králi Wapole, právě jste se zařadil do elitní skupiny mužů, kterým se v mém životě podařilo mě překvapit.“
Obrovské kovové čelisti se otřásly bohatým smíchem jejich majitele. „Chvilku takhle vydržte.“ Kinderella nečekala na Wapolův souhlas a bez okolků vlezla do jeho pořádné tlamy, aby si ji prohlédla. „Úžasné. Kov s vlastnostmi organické hmoty. Ale také nějakým způsobem vylepšený, běžná organická hmota nezvětší svou velikost dvacetkrát za minutu.“
Wapol byl zaskočen. Nejenže mu ta žena vlezla do úst, ale ani se ho nezeptala na svolení. Byl zvyklý na strach a pohrdání, ale Kinderellin vědecký zájem byl pro něj něčím novým. Něčím nečekaným. Zevnitř mu poklepala na patro a dásně: „Cítíte to?“
Ozval se dutý zvuk: „Jo.“
Země se pod Kinderellou otřásla, když Wapol stáhl jazyk, a dáma, fascinovaná jeho ústní dutinou, si toho včas nevšimla a zakolísala. „Cítím i to, jak se mi vaše podpatky zarývají do jazyka,“ zamumlal s nelibostí bývalý monarcha.
„Vlastnosti materiálu, z něhož je tvořena vaše čelist, jsou fascinující. Ale prosím, prosím, řekněte mi, že jste se takhle nenarodil,“ řekla Kinderella, když vystoupila z tlamy, která se brzy začala zmenšovat a přetvářet zpět do lidské podoby.
„Vlastnosti materiálu, z něhož je tvořena vaše čelist, jsou fascinující. Ale prosím, prosím, řekněte mi, že jste se takhle nenarodil,“ řekla Kinderella, když vystoupila z tlamy, která se brzy začala zmenšovat a přetvářet zpět do lidské podoby.
„Snědl jsem ďáblovo ovoce,“ usmál se Wapol a zkřížil ruce na hrudi. Ďáblovo ovoce je ovoce, které tomu, kdo ho sní dá zvláštní schopnost. Někdo se dokáže proměnit ve zvíře, někdo získá neviditelnost. Každé ovoce je úplně jiné a jeho požití je loterie, protože informace o tom, které ovoce dává, jakou schopnost, jsou dostupné jen malému kroužku lidí.
„Díky Matce moří, to je opravdu úleva. Na chvíli jsem se bála o tvou matku a kojnou, když jsem si představila novorozence s půl metru dlouhou kovovou tlamou.“
Wapol vydal zvuk, který byl něco mezi odfrknutím a zasmáním. Pak si všiml, že si Kinderella dělá poznámky do sešitu. „Co to je?“ Než stačila odpovědět, vytrhl jí sešit z rukou a letmo si stránku prolistoval.
„Ty mě studuješ,“ řekl zmateně. Líbí se mu ta pozornost, vždycky se mu líbila; nemůže se však zbavit pocitu, že tohle není ten druh pozornosti, který očekával.
Kinderella se ohradila: „Studuji účinky ďábelského ovoce, které jsi snědl, pokud mi vrátíš můj zápisník. V hlavě se mi rodí nápad a potřebuji shromáždit dostatek dat, než přistoupím k dalšímu kroku v procesu.“
Wapol lehce zavrtěl hlavou, ale pak jí ten zápisník stejně vrátil. Tahle žena je fakt podivínská a on nemá tušení, o čem to mluví, ale je příliš zvědavý a touží se předvést, než aby ji zastavil.
∞
Večeře. Kapitán Ferring procházel od stolu ke stolu a všem cestujícím opakoval totéž: „Zítra připlouváme do Alabasty.“
Wapol se po vydatném jídle spokojeně opřel v křesle: „Ach, Alabasta. Mám z toho místa smíšené pocity, ale bude to příjemná příležitost protáhnout si nohy. To je nevýhoda malých ostrovů a ještě menších lodí. Člověk se v nich brzy cítí jako v kleci.“
Starý kapitán dodal: „Slyšel jsem, že tam mají krásná muzea a jejich knihovna nabízí nepřeberný výběr knih. Zní to fantasticky, že, slečno Kinderello?“
Kinderella se omluvně usmála. „Slyšela jsem to samé a ten plán s prohlídkou města zní lákavě, ale alabastanské slunce je na mou pokožku příliš silné. Nemluvím o běžném spálení, ale o červené, svědivé vyrážce po celých rukou a obličeji.“
Kapitán Ferring soucitně přikývl a odešel.
Kinderella se naklonila k Wapolovi: „Nechtěla jsem o tom mluvit před kapitánem Ferringem, ale nesmím vkročit na Alabastu.“
Wapol se narovnal: „Nesmíš?“
„Nemůžu riskovat, že narazím na Baroque Works.“
„Ty je znáš?“ Wapol zvedl nevěřícně obočí.
„Slyšela jsem dost na to, abych věděla, že čím větší vzdálenost mezi mnou a jakýmikoli agenty, tím lépe.“
Wapol zkřížil ruce: „Promiň, ale zní to, jako by Baroque Works mohlo mít zájem o takovou milou, ale obyčejnou knihomolku, jako jsi ty.“
„Neprovokujte mě, nic vám neprozradím. Kladete otázky, na jejichž odpovědi ještě nemáte nárok.“ Kinderella vstala ze židle.
Wapol zůstal sedět na místě a sledoval ji pohledem, jak odchází. Zamyšleně si přejel prstem po okraji své kovové čelisti.
Pak si Wapol vzpomněl, že každou noc spí se škrtícím drátem a že ji jen máloco dokáže šokovat, i když zrovna jemu se podařilo ji před pár hodinami zaskočit.
Na rtech se mu objevil úšklebek. Vítaný balzám pro jeho ego.
Možná je moje malá knihomolka mnohem záhadnější, než dává najevo.
Zdá se, že ho ráda studuje, ale nepočítá s jeho zvědavostí a odhodláním odhalit její tajemství. Slečna Kinderella by možná také stála za prozkoumání, a Wapol tím nemyslel jen její hezkou tvář a luxusní postavu.
