Článek
Vzpomínáte, jak se k sobě chovali vaši prarodiče? A jak kontrastní ta vzpomínka je v porovnání se současností? Už jen při koukání na film pro pamětníky, musí být každému jasné, že došlo ve společnosti k zásadním změnám.
Chování, dnes označované za mužské a ženské stereotypy, dostalo bohužel za poslední roky pejorativní nádech. Ignorování biologických předpokladů, které jako muži a ženy máme, jejich popírání a násilné transformace, mimo jiné negativně přispívají k enormně nízké porodnosti, která v České republice prokazatelně je. Co je špatně na jemné ženě, mající v úctě svého muže, nevyužívajíc ho, neponižujíc ho a starajíce se o domácnost? A co je špatně na mužích, kteří se i přes svou zjevnou sílu, dokážou k ženě chovat jako ke zranitelné, slabší bytosti, která potřebuje chránit? Ano, máme citlivé muže a silné ženy, ale bonton, postavený na vzájemném respektu, je cesta, protože muž a žena byli stvořeni pro sebe, ne proti sobě.
Dnešní ženy? V touze po nezávislosti a uznání, atakují nejvyšší manažerské pozice firem, kde dokazují kolegům-mužům, že to zvládnou také. Často to pro ně znamená, pokračovat ve studiích na vysoké škole a pak roky budovat pracovní pozici. Během té doby se z ženy stane soběstačná, nezávislá, emancipovaná bytost, která postupem času začíná mít problémy k sobě najít adekvátního partnera, protože jsou všichni jaksi hloupější a ke všemu vydělávají i méně peněz. Takže roky stráví budováním a další dobu hledáním. To vše na úkor svých plodných dnů a než se naděje, má všechno a nic.
A dnešní muž? Zkusím si to představit. Jsem třicátník a líbí se mi žena. Ale ne ta současnosti, která mě v podstatě nepotřebuje, protože co nezvládne sama, si zaplatí. Já chci být užitečný, chci, aby mě potřebovala alespoň trochu, abych pro ni nebyl jen zábavou na dlouhé večery, kdy mě ráno pošle domů, protože chce své pohodlí a co se mnou, když už jsem posloužil. Nechci přehnaně ambiciózní madam, která bude pískat a já poslouchat, ale ani hlupačku bez vize. Co s tím? Mám čas čekat, až si ženy znovu uvědomí svou podstatu?
To půjde, ze začátku není ani nutné mít róby, jako prvorepublikové herečky. Muži, zkuste, až půjdete příště do obchodu/práce/benzinky, podržet ženskému pohlaví dveře a popřát hezký den. Kontrast mezi silou muže a uměním ji ovládat, ženy přitahuje. A dámy, vy zapomeňte na reakci typu: „Cože?“ Bude stačit: „Děkuji, Vám také.“ Ani to nebolelo, že? Pánové to v sobě mají, jen k tomu potřebují příležitost a když už na to dojde, tak se s nimi o ty dveře ambiciózně nepřetahovat. Všichni zúčastnění ví, že za tu kliku dokážete vzít také, je to v podstatě hra, kdy vy dáte prostor muži, být gentlemanem. A víte, co? Gentlemani jsou zatraceně sexy.
