Článek
Jako řadový zaměstnanec jsem se setkala s několika kolegyněmi, z Ukrajiny a Moldavska. A měla jsem z nich pocit, jako by tu naši krásnou, sesterskou profesi začaly dělat v ten den, i když tvrdily, že ji provozují léta a mají diplom. Každá, nově nastoupivší kolegyně/kolega absolvuje adaptační proces, který se mnohdy přizpůsobuje možnostem respondenta. Ale vždy bylo na čem stavět. U cizinců mám vážné obavy, že mnoho z nich dokládá své vzdělání falešnými dokumenty, protože jinak si neumím vysvětlit, že jsou přijati do pracovního procesu v tak zodpovědném odvětví, jako je zdravotnictví.
Když pomocný personál nerozumí pacientům, že chtějí napít, na wc, něco podat, cokoliv…, tak je to velký problém. Ale jako extrémní riziko pro pacienty vnímám přijímání do pracovních poměrů na pozice sester cizince, kteří nejen, že neumí český jazyk (slovem i písmem), ale nemají ani základní teoretické znalosti, týkající se medikací, označení léků, fyziologických hodnot, praktických dovedností aplikací všech forem léků, apod. Je mi skutečně stydno, když přijdu na sesternu, kde uprostřed nástěnky visí papírek, že normální tlak krve je 120/80 a teplota do 37°C. Ta informace tam není pro české sestry. Česká sestra absolvuje velmi zdlouhavý a podrobný proces vzdělání, aby byla řádně kvalifikovaná a mohla sloužit samostatně.
Bohužel, máme plošně takový nedostatek zdravotnického personálu, že jsou najímány nekvalifikované síly z ciziny, které svou nekompetentností přímo ohrožují pacienty po celé zemi. Své tvrzení nemohu opřít o žádný důkaz typu evidentní falzifikát konkrétního dokladu, ale za léta praxe a studia vidím jasně, že odborné znalosti najímaných cizinců do našeho zdravotnického systému zdaleka nedosahují norem vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků, nastavených Evropskou unií a respektovaných Českou republikou.
Konkrétní situace? Moldavská sestra v nejmenovaném domově seniorů místo, aby respektovala potřeby konkrétních klientů drtit léky, protože jejich zdravotní stav neumožňoval polykat léky vcelku, léky rovnou vyhazovala. Standardně podává sestra léky 70ti klientům 1,5-2 hodiny čistého času. Zmíněná sestra měla vše hotové za 20min. Netajila se tím, že např. antikoagulancia, která měla být aplikována s.c., vůbec neaplikovala se slovy „Stejně to nepotřebujou.“ Ukrajinská sestra, i přes jasnou ordinaci lékaře, podávat antikoagulans do hodnoty INR 2, si svévolně tuto hodnotu upravila na 5 a přesvědčovala nově nastoupivší sestry, že ona to má správně a lékaře neposlouchat.
Na celém světě využívá medicína latinu, protože je to mrtvý jazyk, dále se nevyvíjí. Pokud dostane sestra ordinaci od čínského lékaře, tak jí bude rozumět stejně, jako kdyby ji dostala od amerického. Pokud se vás ukrajinská sestra zeptá, co znamená i.m., i.v., s.c., což jsou způsoby podání léčby, které se učí v prvních ročnících středních zdravotnických škol, neumí respektovat ordinace lékaře, při pokusu o aplikaci i.v. infuze fyzicky poškodí pacienta, protože ji aplikuje, jako kdyby to nikdy nedělala, tak jste jako odborník vyděšeni a ptáte se v první chvíli sami sebe, je toto vůbec sestra?
A já se na to konto ptám veřejně, kdo v naší zemi zodpovídá za kontrolu pravosti dokladů o vzdělání cizinců? Proč se jednotlivé firmy nebojí na kvalifikované a velmi zodpovědné pozice najímat sílu, kterou osobně vnímám spíše jako hrozbu?
Být sestrou není jen celoživotní vzdělávání a smysl pro zodpovědnost. To je jen začátek. Je to velmi náročné a krásné povolání, které dokáže dát vašemu životu smysl. Ohlédnete se za sebou a řeknete si, jo, pomohla jsem pár lidem, aby jim bylo lépe. Nebyl ten můj čas tady zbytečný. V kooperaci s lékaři, pečovateli, fyzioterapeuty, … množstvím lidí v teamu, jehož cílem je, aby někomu přestalo být zle. A to je fajn motivace k práci, nemyslíte? Nemocný člověk vám věří, je odkázán na vaši pomoc a hlavně - vědomosti. Mám vážné obavy, že přijímání nekvalifikovaného personálu není řešením situace s jeho nedostatkem a úroveň poskytované ošetřovatelské péče bude v důsledku toho rapidně klesat.
