Hlavní obsah
Názory a úvahy

Toto není svět, ve kterém chci zemřít

Foto: Miri Walker

Často si říkám, že patřím do jiné doby. Že jsem zde omylem. Kdybych dostala na výběr, tak si snad vyberu i jinou planetu. Ale co s tím? Když už jsem tady.

Článek

Jak v něm žít? Jak se smířit s tím, co se děje a jde to vůbec? Můžeme dělat, že nic nevidíme, hrabat si na svém políčku a o nic se nezajímat. Jen si říkám, jestli právě to není ten přístup, který nás dostal tam, kde jsme. Ignorace. Netýká se mě to? Tak mě to nezajímá. Nevydělám na tom? Tak proč bych to měla řešit. Je ti zle? A co já s tím? Platíš si pojištění, tak navštiv lékaře. Žijeme v dekadentní době, ale kontra čemu? První republice? Když budeme současnost srovnávat s… a dá se to vůbec?

Navzdory všemu kolem nás, my samotní, se neměníme. Naše charaktery a povahy se generacemi točí, jako módní výstřelky. To, s čím se potýkáme, jsou stejné boje, jako zažívali lidé staletí před námi, jen přizpůsobené modernímu prostředí. Milovali, nenáviděli, kradli, zabíjeli, záviděli,… liší se pouze scéna, herci zůstávají, i se svými charaktery. Nebo spíše bezcharaktery?

Jsem hráč s Aspergerovým syndromem a s identifikací některých lidí mi hodně pomáhá herní praxe. Když váhám, jestli je člověk kladnou, nebo zápornou postavou, celou situaci si představím ve virtuální podobě. Ale dokonalé to není. Např. při nástupu do nového zaměstnání očekáváte, že se stáváte členem jednoho teamu a ten je rád, že vás má. To, že s vaším příchodem přišli všichni o přesčasové hodiny, s 25% přirážkou k platu a ve skutečnosti vás tam nikdo nechce, vám s tou virtuální vizí úplně nekoresponduje. Nakonec vám to ale dojde a vy alespoň víte, proč jsou tak odměření. Motivace – zásadní motor mezilidských vztahů, existence, všeho. Když máte deprese, tak jde motivace do háje a vy ten důvod ráno vstát, bez pomoci často nenajdete. Potkáte-li zajímavou osobu, tak vás donutí vstát už jen to, že budete chtít vědět, jak dotyčná/ý zvládá svůj den. Gratuluji, právě jste získali motivaci (vtip).

Mou motivací není lepší celý svět, ale naše krásná země a lid v ní. Přála bych si, aby ten chaos a agrese za hranicemi, tam také zůstali. Abychom to naše čecháčkovství udrželi, protože nás to paradoxně chrání. Jen tu sobeckost a nepřejícnost trochu obrousit, a vnímat naši republiku jako společný projekt (Res publica = věc veřejná, nás všech - ano, i tvá).

A co je vaším životním motorem? Nemáš žádný a jen přežíváš? Napiš do diskuze.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz