Článek
Narodili jste se krásní, optimisticky nalazení a díky skromnosti se považujete za úspěšné z toho mála, co se vám podařilo. Šíříte kolem sebe pozitivní energii, jste vděčni za vše, čeho se vám dostává a to, že vás ostatní lidé nechají bez konfliktů žít, považujete za samozřejmost.
Ne. Už jen to, jak vypadáte, reálně naštve tolik lidí, že byste se divili. Nic jste jim neprovedli, nepomlouvali, nevšímáte si jich, ale oni vás nemohou vystát. Dumáte, co za tím je a v první chvíli vás ani nenapadne, že vzhled. Partner vaší kolegyně vás opravdu nezajímá, ale vy jí to nevysvětlíte. Vzhledem ohrožujete vztahy všech žen kolem sebe už od počátku věků. Ženy extrémně žárlí na jiné ženy. Soutěží mezi sebou, která je krásnější, chytřejší, lépe se vdala, vypadá mladší, apod. Odjakživa. Pro muže je krásná a zároveň vzdělaná žena problémem teprve cca 130 let.
Ženám bylo umožněno se vzdělávat až koncem 19.stol.
Le Bon přirovnává ve své Psychologii davu ženy k dětem, nižšímu stupni vývoje, apod. Nejdříve jsem mu to měla za zlé, ale uvědomme si, že konkrétně Psychologie davu vyšla v roce 1895, pouze pět let po vzniku prvního dívčího gymnázia ve střední Evropě (zásluhou Elišky Krásnohorské). Do té doby ženy absolvovaly pouze povinnou školní docházku, založenou Marií Terezií roku 1774. Na vysokou školu si dámy u nás musely počkat do roku 1897 (Univerzita Karlova fungovala však již od roku 1348, takže 549 let). Díky Le Bonovu dílu si můžeme celkem dobře představit vnímání žen v minulosti. Popisuje je jako děti, hloupoučké, naivní,… roztomilé? Teď si trochu domýšlím. V každém případě snadno ovlivnitelné.
Dobře vypadat, reprezentovat muže, rodit
V minulosti byla společenským ideálem žena krásně vypadající, ovládající bonton, neremcající, poslušná a plodná. Volební právo získaly ženy na našem území až v roce 1919. Absolutní prioritou byla tradiční rodina. Dnes se nám tento vzorec trochu bortí a zjistit, do jaké míry na to má vliv vzdělávání žen, je v kompetenci sociologů. Mám obavy z tendencí omezit vzdělávání žen v budoucnu. Umím si představit, že by tento nesmysl někdo v rámci podpory sociálního systému, chtěl prosazovat. Když to napadlo mě, tak i někoho jiného.
Krása jako prokletí?
Díky vzdělávání dnes „krásná a blbá“ paušálně rozhodně neplatí. Máme nespočet inteligentních, vzdělaných a zároveň krásných žen. Jestli je to dar, nebo spíše prokletí, je otázka. Stojí muži vůbec o vzdělané ženy, nebo preferují, jako před více, než sto lety, submisivnější zázemí a pasováním krásek na hlupačky jen upevňují svou maskulinní, historicky dominantní pozici?
