Článek
Feminismus měl u nás v minulém století smysl. Díky němu mohou ženy volit, studovat, pracovat ve vědě, vlastnit podniky, apod. Ale stačí. Byla narušena rovnováha a má to zásadní následky. Máme zde ženy, které tvrdí, že muže k životu vůbec nepotřebují a muže, kteří otevřeně nenávidí ženy. Co to je? Čeho jsme se to dožili? Muž a žena byli stvořeni, ať už jakkoliv, tvořit pár. Ne proti sobě bojovat a předhánět se v tom, kdo koho méně potřebuje. Jakýkoliv extrém je špatně. Nechci se dožít toho, že poprosím muže, aby mi pomohl s něčím fyzicky těžkým a on mě pošle k šípku se slovy, že jsme to takhle chtěly. Být silné a nezávislé.
Nechtěly jsme být nevzdělanými služkami, to je pravda, ale to, že máme vzdělání, můžeme řídit auto a budovat kariéru, z nás nedělá muže. Nikdy nebudeme jako muži. Je čas to přijmout a nesnažit se muže překonat ve všem. Nebojujme s nimi, milujme je a obdivujme, protože nevíme, s čím se v průběhu života musí ještě potýkat. Nezneužívejme je a neponižujme, buďme pro ně oporou.
Instagram je plný matek na mateřských dovolených, prezentujících, jak to mají těžké. S jedním dítětem. Dámy, dovolte, abych s nadsázkou připomněla časy, kdy žena během práce na poli si odběhla porodit do strouhy, uvázala dítě do šátku a pokračovala v práci. Ano, úmrtnost matek i dětí při porodech v minulosti byla enormní, ale stěžovat si v tomto kontextu na péči o jedno dítě, porozené s medicínským servisem, následnou péčí v klidu domova, v zázemí vydělávajícího a ochraňujícího manžela, je postavené na hlavu.
Jen, abychom se k těm dětem vůbec dostali. Žijeme v době 63+ genderových identit a osobně to na mne působí, jako by se sexuologické oddělení psychiatrické nemocnice dostalo k moci. Jako zdravotník jsem zvyklá respektovat jakoukoliv diagnózu, ale také si nemyslím, že by určitá skupina pacientů, měla mít zásadní vliv na většinovou populaci. Upřímně jsem ráda, že se má sexualita formovala v době, kdy gender nikdo tak rozsáhle neřešil, protože být teenagerem v současnosti, je velmi náročné.
Představme si ten zmatek v hlavě 15tiletého jedince, dejme tomu kluka. Líbí se mu spolužačka, docela obyčejná holka a vlivem lobby psychicky nestabilních jedinců začne pochybovat, jestli je to vůbec v pořádku. Jestli je normální, když je normální. A existuje ještě normalita? Nebo se z přirozených věcí staly nežádoucí stavy.
Děti se nerodí, mladé páry nemají na bydlení a do toho je veřejně rozmělněna sexuální identita, že jsem opravdu překvapena, když vidím mladou rodinu. A nutno dodat, že velmi mile. Rodina by pro náš stát měla být absolutní prioritou. Proč není? Jako bych cítila za poslední roky spíše tendence tento staletími ověřený koncept muž + žena + děti, sabotovat již od útlého pubertálního věku, implementováním zmatků do už tak zmatené a nervózní sexuality pubescenta. K tomu přidejme vliv sociálních sítí, uzavřenost, nespolečenskost, následné střety s pracovním a realitním trhem a já se vůbec nedivím, že máme tak tristní porodnost.
Ať už Bible, nebo Darwin, dvě zásadně odlišné teorie vzniku člověka, mají něco společného – samce a samici. Jsme tu jeden pro druhého a když nebudeme plýtvat energii nenávistí mezi sebou, dostaneme se jako společnost mnohem dál.
