Hledá Marek Wollner novinářské dno?

Jsem technicky vzdělaný člověk, svět kolem sebe nevidím černobíle. Ve své profesi používám i analytické nástroje. Nevyčnívám z davu, ale tentokrát jsem se rozhodl udělat výjimku. Spouštěčem byla vášnivá diskuze části pracovního kolektivu nad článkem novináře Marka Wollnera, ve kterém se zabýval okolnostmi sebevraždy Lenky Šimůnkové – maminky Elišky Šimůnkové, jedné z obětí řádění psychopatického vraha na Filozofické fakultě UK.

Marek Wollner napsal článků k danému tématu několik. Pročetl jsem je a začal přemýšlet nad autorovou motivací. Jak vykresluje barvitě některé skutečnosti a současně se zbavuje své odpovědnosti, neboť „jen cituje“. Kdo vlastně je Marek Wollner?

Absolvent FSV UK (obor žurnalistika) prošel několika redakcemi, až v roce 1999 zakotvil v České televizi. V roce 2003 na večírku TýTý „profackoval“ tehdejšího ředitele ČT Jiřího Balvína a zanedlouho (2004) se stal redaktorem pořadu Reportéři ČT, později jeho dramaturgem. Hospodské manýry jako kvalifikace? Těžko soudit. Hledal jsem investigativní reportáže s Markovým rukopisem, ale stačily by mi na ně prsty všech končetin. Přesun časoprostorem a jsme na konci roku 2022, obvinění Marka Wollnera z bossingu a sexuálního obtěžování a jeho konec v ČT. Poměrně nechutné podrobnosti jsou k nalezení na internetu, např. zde anebo zde, kde se Marek dokonce svěřil, že měl suicidiální myšlenky. V záchvatu sebereflexe pravil „Každému sebevětšímu frajerovi a jurovi se může stát, že padne na kolena. Já si to nemyslel, tak jsem byl malinko pyšnej a pýcha předchází pád. V tom smyslu mi to dalo pocit pokory nad tím, že v životě jsou situace a síly, které člověk prostě sám nezvládne,“ dodává. Marek Wollner poté zakotvil v přístavu s názvem Forum 24. Své pocity popsal v rozhovoru pro uvedené médium. Je jistě rozdíl dělat dramaturga a moderátora publicistického pořadu a dělat investigativní novinařinu.

Krátkodobá pokora?

Markovi pocit pokory dlouho nevydržel. Bezprostředně po sebevraždě Lenky Šimůnkové napsal Marek Wollner článek, kde popsal pocity maminky Lenky Šimůnkové. Alibisticky, v podstatě bez ověření, s odkazem na emotivní výpověď zraněné ženy, která ze smrti dcery viní bývalého policistu. Článek Marek Wollner umocnil ve stejný den ještě rozhovorem pro DVTV. V rozhovoru uvedl, že „informace konzultoval s velice důvěryhodným člověkem, jehož jméno nechci zveřejnit, ale je to člověk, který dělá právního zástupce rodiny, je to člověk s množstvím významných pozic v tomto státě v minulosti“. Člověk nemusí být Sherlock, aby po chvíli přemýšlení nedospěl k závěru, že Wollner měl s 99% jistotou na mysli senátorku Hanu Marvanovou, která zastupovala (údajně zdarma) některé rodiče obětí vraha z fakulty.

Objektivita na prvním místě u novináře na vedlejšák?

Celý rozhovor vedl v podstatě stylem, že je přeci jasné, kdo je padouch. Zaujala mě pasáž, kde Marek vyzývá nepřímo k akci ostatní kolegy novináře slovy „já se domnívám, že teď to samozřejmě převezmou novináři, kteří se tím budou zabývat a zakousnou se do toho“. Otázka Martina Veselovského: „Jsou to domněnky?“ Odpověď Wollnera: „Je to bezprostřední výpověď ženy, která přišla o dítě“. Následoval závěr: Veselovský: „Pochopil jsem to správně, že se tomu tématu budeš dále věnovat?“ Wollner: „Pokud mi můj čas dovolí, protože já jsem teď takový novinář jenom řekněme jaksi na vedlejšák“. Osobně jsem postrádal kvalitní fact-checking, ale přiznám se, že neznám styl práce Marka Wollnera, patrně upřednostňuje tah na branku, opravdu nevím.

Co si člověk neudělá sám

Novináři nezvedli téma, jak by si Marek přál, proto pokračoval v započatém díle. Následovaly další články. V jednom z posledních jsem se dočetl, že „Pavla Štěpána se nám nepodařilo kontaktovat. Změnil telefonní číslo“. Tím jsem začal. Sedl jsem k PC a číslo jsem našel do 2 minut. Vzal jsem telefon, vytočil telefonní číslo a hovořil jsem s Pavlem Štěpánem. Obsah rozhovoru zveřejňuji s jeho souhlasem: „Ano, Marek Wollner mi volal, bylo asi 21:45, přišel mi zvláštní tón jeho hlasu – direktivní, odměřený, tušil jsem problém. Po třetí otázce jsem se s ním slušně rozloučil. Ano, byla to z mého pohledu naprosto stupidní otázka, jestli jsme byli s Lenkou u Roberta Šlachty na chatě. Na chatě jsme nikdy nebyli, otázka nedávala vůbec žádný smysl a přišlo mi to v té chvíli opravdu trapné a směšné od novináře. Otázka na úrovni bulvárního pisálka. Články jsou účelové s řadou polopravd i lží. Asi tak.“

Znovu pročítám pasáž o pocitu pokory Marka Wollnera. Články tohoto pokorného novináře působí jako červený hadr na býka a lidé na sociálních sítích mají okamžitě jasno. Ten fízl ji zmanipuloval, jak odporné, chudák žena. Mediální lynč se rozjíždí. Komentující řeší hyenismus expolicisty (expolicista je slovo, které přitáhne pozornost) a zapomínají na policejní vytáčky -například o zastaralém kamerovém systému na Filozofické fakultě, o tom, že policie hledala sebevraha, ne psychopata se zbraní. Vše Wollner korunuje na síti X, kde s jistotou píše o manipulaci.

Když nevíš, označ jako dezinfo

Wollner Štěpána zařadil do cituji „širšího proudu, kterému my novináři říkáme dezinformační svět“. Poslechl jsem si některé rozhovory a musím konstatovat, že pokud vše Wollner šmahem označil pojmem dezinformační svět, pak je nejspíš sám ještě v nějakém rauši. Například rozhovor o covidových kšeftech s antigenními testy je za mě výborně zpracovaný.

Support jménem Johana Hovorková

Není bez zajímavosti, že vzápětí po téměř každém Wollnerově článku vyšel na stejném serveru (Forum 24) komentář Johany Hovorkové, kde dštila oheň a síru se svazáckým zápalem. Z expolicisty udělala kamaráda ruské páté kolony a proruské scény. Svá tvrzení ničím nepodložila, asi to není třeba, neboť jak Johana pravila u Obvodního soudu pro Prahu 1: „Není to u nás v redakci tak, že musíme oslovovat každého člověka, my to neděláme, jsme názorový web.“ Vida, co vše lze zahrnout pod pojem názorový web. Zajímavé je, že názorový web vede pravomocně odsouzený člověk za řízení vozidla pod vlivem alkoholu.

Cui bono?

Otázka na závěr - jaký smysl má „novinářská práce“ Marka Wollnera v případu Lenky Šimůnkové? Myslím, že účelem je odvést pozornost veřejnosti od pochybností kolem práce policie v případu střelby na Filozofické fakultě. Téma se nehodí před podzimními volbami, veřejnost je stále senzitivní k danému tématu. Mám za to, že Wollnerova „práce“ vykazuje nízkou úroveň novinařiny a vysokou úroveň účelovosti. Primárně atakuje emoce čtenářů. Pozorný čtenář s kritickým myšlením jistě přemýšlí i nad Wollnerovou motivací k takovému počinu. Motivace bývá zpravidla finanční anebo formou protislužby. Nízká úroveň díla také může nepřímo svědčit o absenci nezávislosti. Ať je to jakkoliv, můj pocit je, že Marek Wollner hledá své dno.

Otázka na závěr

Marku, kde jste byl 21. 12. 2023? Kde je Vaše novinařina věnující se tragické události na Filozofické fakultě? Nebo jste měl v té době novinářskou pauzu? Proč se zajímáte až nyní?

Mňau