Článek
Tak vidíš, zas máš fůru času
A vo něco míň špinavýho nádobí
Jenže co s tím časem v prázdnym bytě
To ti už nikdo nepoví
-
Vodešel jednou takhle k ránu
Jak stará loď do mlhy tiše vodplouval
A zbylo po něm nedopitý kafe
Špinavej ručník a deska, co ti jednou dal
-
Tak si tu desku pouštíš a čekáš, že se třeba vrátí
A v lednici máš dycky aspoň dvě tři lahvový
A všichni sou na tebe teď ňáký hodný
Dyť vopuštěná ženská, ta ví asi svý
-
Jó, s náma to máš, holka, někdy těžký
Kolikrát sami nevíme, co vlastně chcem
A když to máme, začne nás to tlačit
A potom koukáme, jak z toho ven
-
A tak máš zas fůru času
A vo něco míň špinavýho nádobí
Jenže co s tím časem v prázdnym bytě
To ti ten tvůj už nepoví
