Novela zákona o národních parcích: Hrozba pro přírodu, nebo potřebná reforma?

Vládní návrh novely zákona o ochraně přírody a krajiny vyvolává vášně mezi odborníky i veřejností. Zatímco ministerstvo životního prostředí argumentuje potřebou vyvážit ochranu přírody s rozvojem regionů, kritici upozorňují na riziko systematického oslabování ekosystémů a podřízení správy parků politickým zájmům.

Jádrem sporu jsou tři kontroverzní změny: povolení těžby v bezzásahových zónách, posílení rozvojových aktivit na úkor ochrany biodiverzity a reorganizace rozhodovacích struktur, která může paralyzovat odbornou správu parků.

Navrhovaná úprava umožňující těžbu „suchého dřeva“ v bezzásahových zónách národních parků představuje podle vědců přímý útok na klíčové přírodní procesy. Odumřelé dřevo, které tvoří až 30 % biomasy v přirozených lesích, je životně důležité pro 40 % lesních druhů bezobratlých a 60 % druhů hub. Ředitel Centra pro otázky životního prostředí Jan Frouz zdůrazňuje: „Mrtvé dřevo je základem koloběhu živin a mikroklimatu lesa. Jeho odstranění narušuje schopnost ekosystémů zadržovat vodu a regenerovat se po disturbancích“.

Proponenti novely argumentují požární bezpečností, avšak data z požáru v Českém Švýcarsku (2024) tuto logiku vyvracejí. Analýza Hasičského záchranného sboru ukazuje, že oheň se šířil rychleji v oblastech se smrkovými monokulturami (až 50 m/min) než v přirozených bučinách (15 m/min). Paradoxně právě zásahové zóny s převahou suchých smrků vytvořily „hořlavý komín“, zatímco bezzásahové oblasti s druhovou diverzitou sloužily jako přirozená bariéra.

Kontroverzní je i nové pojetí národních parků jako motorů regionálního rozvoje. Zatímco současné parky generují ročně 5 miliard Kč z turismu, navrhované změny umožňují výstavbu infrastruktury i v nejcennějších zónách. Poslanec Jan Bureš (ODS) explicitně požaduje, aby správy parků „nebránily rozvoji obcí“, což v praxi otevírá cestu projektům typu lanovek nebo hotelových komplexů.

Tento přístup odporuje mezinárodním standardům IUCN, které požadují, aby v jádrových zónách národních parků platil přísný režim ochrany bez komerčních aktivit. Zkušenost z NP Šumava přitom dokazuje, že právě zachovalá příroda láká turisty - 68 % návštěvníků uvádí, že přijelo právě kvůli unikátní divočině. Rozvojová lobby však tlačí na změnu zonace: v připomínkách k novele se objevují požadavky na snížení podílu bezzásahových ploch z aktuálních 43 % na 25 %.

Největší odbornou kritiku vyvolává návrh na zavedení dvoukomorového systému rad národních parků, kde by zástupci obcí a odborníci měli parity. Ředitelé všech čtyř českých národních parků v otevřeném dopise varují, že tento model povede k „paralýze rozhodování“. Dosavadní praxe ukazuje, že z 12 klíčových hlasování o strategiích parků byli zástupci obcí přehlasováni pouze jednou - a to kvůli své neúčasti.

Problémem je i navrhované rozšíření pravomocí obcí na úkor správ parků. Například pozměňovací návrh Petra Bendla (ODS) chce odebrat správám pravomoc schvalovat stavby v území, což by podle Hnutí DUHA vedlo k „masivní zástavbě chráněných lokalit“. Tento trend kopíruje neblahé zkušenosti z Polska, kde podobné změny v roce 2023 vedly k výstavbě 17 km sjezdovek v Tatranském národním parku.

Debatu o novele ovlivnila i manipulativní rétorika spojující bezzásahový režim s požáry. Přestože analýza požáru v Českém Švýcarsku jasně ukázala, že hlavním faktorem byly smrkové monokultury založené v 60. letech, někteří politici stále opakují mýtus o „příliš velkém množství mrtvého dřeva“. Data z NP Šumava přitom dokládají, že přirozené lesy s odumřelým dřevem zadržují o 35 % více vody než hospodářské porosty.

Klimatičtí experti současně upozorňují, že frekvence požárních dnů v ČR vzrostla od roku 2000 o 40 %, což vyžaduje systémová opatření na úrovni krajiny - nikoli ad hoc zásahy v chráněných územích. Řešením by mohlo být posílení preventivních opatření v okrajových zónách parků, jak navrhuje lesnický think-tank Czech Forest.

Plánované vyhlášení NP Křivoklátsko odhaluje hlubší rozpor v přístupu k ochraně přírody. Zatímco studie České zemědělské univerzity varuje před roční ztrátou 72 milionů Kč v lesnickém sektoru, data z existujících parků ukazují opak: obce v národních parcích mají o 22 % vyšší příjmy z turismu než srovnatelné lokality mimo ně. Problémem zůstává nedůvěra místních, kterou vláda řeší až zpětně - 78 % obyvatel Křivoklátska v anketě vyjádřilo nesouhlas s vyhlášením parku.

Navrhovaná novela představuje zásadní odklon od vědecky podloženého managementu chráněných území. Místo aby reagovala na výzvy klimatické změny a úbytku biodiverzity, podřizuje ochranu přírody krátkodobým ekonomickým a politickým zájmům. Jak shrnul ředitel NP Šumava Pavel Hubený: „Některé návrhy jsou tak radikální, že by vedly k faktické likvidaci národních parků v jejich současné podobě“.

Odpovědí by mělo být posílení kompetencí správ parků, větší investice do prevence požárů v kulturní krajině a systémová podpora udržitelného turismu. Bez těchto kroků hrozí, že české národní parky přijdou o svůj mezinárodní prestiž - a hlavně o schopnost plnit své klíčové poslání: chránit přírodní dědictví pro budoucí generace.

Zdroje: