Článek
Jako kluci školou povinní jsme nacvičovali na první spartakiádu, ale nedosahovali jsme potřebné secvičenosti a tak jsme byli vyřazeni.
V letech 1964 - 1967 jsem po maturitě sloužil v Bratislavě v Ženijním technickém učilišti. Část nás byla vybrána jako cvičenci a zažili jsme nácvik. Část necvičících byla nasazena na havárii v Zemjanských Kostolanech a později na povodních kolem Iži. Nácvik nebyl žádná legrace. Tu a tam došlo i ke zranění. Cvičili jsme na ocelové konstrukci podobné bradlům. K tomu patřila sada žíněnek, takže když ji cvičící družstvo neslo, pěkně si zafunělo. Protože většina z nás před vojnou sportovala, byli jsme více, či méně odolní jak fyzicky, tak psychicky. Byli jsme parta, kdy se každý musel spolehnout na druhého, aby mu neskončil za krkem. Prošli jme i řadou okresních spartakiád. Zvlášť památeční vzpomínky mám na guláš v Seredi. Pěkně se nám protáčeli oči. Nicméně jsme se propracovali až do Prahy. Ubytováni jsem byli ve stanech na letišti ve Kbelích a nácviky probíhali na ploše v Proseku. V závěru můžu jen říci, že to byla dřina, ale i legrace a zážitek na zbytek života. Autora článku musím potěšit několika perličkami, aby věděl, že si své peníze zasloužil. I stalo se nám, že jako svačinu, v době, kdy jsme nacvičovali a byli jsme pouze v trenýrkách, dostali konservu. (Teď přemýšlím o slovosledu). Široko, daleko nebyl jediný otvírák. Podle hesla :"Voják se stará, voják má." jsme vytahali ze značek hřebíky a svačina byla. Ovšem obzvláště na nás ideově působil „kolotoč“ jinak polní velko WC. Kruhová stavba s děrami na zadky obsloužila jednorázově kolem patnácti osob. Jak určitě novinář ví, tak všichni jsme v té chvíli mysleli na stranu a vlast. No a po odcvičení jsme se ve cvičební ústroji účastnili spartakiádního průvodu, spolu s ostatními cvičenky a cvičenkami. Po skončení průvodu, jsme se cítili ideologicky patřičně okovaní.
Pamatuji jak si naši rodiče dělali srandu:"Jo za první republiky bylo deset deka salámu deset deka. Ale dnes?" Přesně s těchto intencích pracují novináři z ministerstva propagandy. „Daj Bohu dušu a nám peniaze“
