Článek
Monroeova doktrína se dnes často zmiňuje, ale Evropa jí nepřikládá žádnou skutečnou váhu. A přitom právě ona ukazuje, jak zásadní je schopnost velmocí vymezit si své sféry vlivu a jednat podle dlouhodobých strategických zájmů, nikoli ideologických iluzí.
Pokračování války proti Rusku postrádá smysl. Nejenže Evropa nemá vojenskou, ekonomickou ani politickou sílu tento konflikt rozhodnout, ale zároveň se tím sama oslabuje. Místo nekonečného prodlužování války je nezbytné hledat cestu ke spolupráci. Rusko nelze porazit ani izolovat – je geografickou, surovinovou i civilizační realitou evropského kontinentu.
Jak dlouho ještě potrvá evropským politikům pochopit, že svět si už mocnosti rozdělily? USA, Čína a Rusko jednají jako suverénní hráči s jasnými zájmy. Evropa naproti tomu zůstává roztříštěná, závislá a strategicky bezmocná. Evropská unie v současné podobě není a nikdy nebude skutečnou mocností – a to zejména proto, že ignoruje geografii i historii.
Evropský kontinent sahá až k Uralu. To není ideologický názor, ale fakt. Evropa bez Ruska není kompletní a bez Ruska nikdy nebude geopoliticky samostatná. Pokud chce Evropa přežít jako významný aktér, musí se odvážit zásadní změny: ukončit nesmyslnou válku na Ukrajině a začít budovat nový politický rámec společně s Ruskem.
Evropská unie by se měla rozpustit a nahradit ji nový formát – například konfederace evropských států včetně Ruska. Historie nabízí precedens. Spojené státy americké také nevznikly okamžitě jako pevný stát. Nejprve prošly konfliktem, poté konfederací a teprve následně se vyvinuly ve federaci, v níž jednotlivé státy existují samostatně, ale pod jedním společným názvem a strategickým vedením.
Bez podobné odvahy k zásadnímu přerodu zůstane Evropa pouze bojištěm cizích zájmů. Se spoluprací s Ruskem má šanci stát se znovu civilizačním a geopolitickým centrem. Bez ní bude dál jen reagovat – nikdy rozhodovat.
