Článek
První mistrovství světa a cesta až do finále
Když českoslovenští fotbalisté v roce 1934 odjížděli na mistrovství světa do Itálie, málokdo očekával, že budou bojovat o zlato. Pro Československo šlo o první účast na světovém šampionátu. Na prvním mistrovství světa v Uruguayi v roce 1930 československá reprezentace nestartovala.
Mužstvo navíc nevedl trenér v dnešním slova smyslu. O tým se staral asociační kapitán Karel Petrů, sportovní novinář a funkcionář, jehož jméno dnes zůstává ve stínu slavnějších hráčů tehdejší reprezentace.
Československo zahájilo turnaj vítězstvím 2:1 nad Rumunskem. Ve čtvrtfinále porazilo Švýcarsko 3:2 a v semifinále přišel jeden z největších výkonů mužstva. Německo podlehlo Československu 1:3.
Hrdinou semifinále se stal Oldřich Nejedlý, který vstřelil všechny tři československé góly. Celkem dal na turnaji pět branek a stal se jeho nejlepším střelcem.
Československo tak čekalo finále proti domácí Itálii.
Šampionát ve fašistické Itálii
Mistrovství světa v roce 1934 nelze oddělit od politické situace země, která jej pořádala. V Itálii vládl fašistický režim Benita Mussoliniho a sport představoval jeden z prostředků, který mohl režim využít k demonstraci síly země.
Italský stát se na organizaci šampionátu výrazně podílel a případný úspěch domácí reprezentace měl také politický a propagandistický význam.
To samo o sobě samozřejmě nedokazuje manipulaci sportovních výsledků. Okolnosti některých zápasů Itálie však později vyvolávaly otázky, které nezmizely ani po desetiletích.
Jednou z nejdiskutovanějších postav turnaje se stal švédský rozhodčí Ivan Eklind. Řídil italské semifinále proti Rakousku a následně dostal na starost také finále s Československem.
Československo proti Itálii
Stylizovaný černobílý souboj ve finále MS 1934. Nezobrazuje konkrétní okamžik. Ilustrace vytvořena pomocí OpenAI.
Finále se hrálo 10. června 1934 v Římě. Proti sobě nastoupili domácí Italové a československý tým vedený kapitánem Františkem Pláničkou.
Na stadionu byl také Benito Mussolini.
První poločas skončil bez branek. Ve druhém poločase se ale československým fotbalistům podařilo něco, co desetitisíce domácích diváků nechtěly vidět.
Antonín Puč překonal italského brankáře Gianpiera Combiho a Československo vedlo 1:0.
Titul mistrů světa byl náhle velmi blízko.
Itálie však zásluhou Raimunda Orsiho vyrovnala. Zápas skončil po devadesáti minutách nerozhodně a pokračoval prodloužením.
V něm rozhodl Angelo Schiavio.
Itálie zvítězila 2:1 a stala se mistrem světa.
Rozhodčí, Mussolini a pochybnosti
Právě způsob, jakým bylo finále rozhodováno, se stal jedním z hlavních důvodů pozdějšího pocitu československé křivdy.
České zdroje připomínají, že se rozhodčí Ivan Eklind před utkáním setkal s Mussolinim. Během samotného zápasu pak podle dobových svědectví a pozdějších hodnocení toleroval velmi tvrdou hru domácích.
Česká televize uvádí, že finále bylo výkonem rozhodčího patrně silně ovlivněno a že během utkání byla tolerována místy až brutální hra Italů. Podobně Český rozhlas připomíná sporné rozhodování a okolnosti italské vyrovnávací branky.
Je však důležité oddělit silné indicie od toho, co lze skutečně dokázat.
Neexistuje spolehlivý důkaz, že Mussolini Eklindovi přímo nařídil, jak má zápas rozhodovat, ani že byl konečný výsledek předem stanoven. Proto by nebylo historicky korektní jednoduše napsat, že Itálie měla vítězství předem zajištěno.
Pochybnosti o nestrannosti rozhodování jsou ale součástí historie tohoto mistrovství dodnes.
Stříbro, které Československo slavilo jako zlato
Stylizovaný černobílý poslech přenosu z MS 1934. Nejde o konkrétní domácnost. Ilustrace vytvořena pomocí OpenAI.
Porážka musela bolet o to více, že československé mužstvo vedlo a od titulu jej dělila jen závěrečná část utkání.
Po návratu domů však hráče nečekalo přijetí poražených.
Naopak.
Podél železniční tratě se shromažďovali lidé, kteří chtěli vicemistry světa pozdravit. Při příjezdu do Prahy vítaly mužstvo obrovské davy. Fotbalisté se stali národními hrdiny.
Historik Martin Pelc ve své odborné studii o finále roku 1934 popisuje, že československé mužstvo bylo doma přijímáno jako morální vítěz turnaje. Významnou roli sehrál také rozhlas.
Finálový zápas z Říma zprostředkovával československým posluchačům Josef Laufer. Přímý rozhlasový přenos změnil utkání ve společenskou událost, kterou sledovaly široké vrstvy obyvatelstva.
Stříbro z Itálie se díky tomu stalo něčím větším než pouze sportovním výsledkem.
Mohlo Československo získat titul dodatečně?
Příběh mistrovství světa 1934 má ještě jednu pozoruhodnou kapitolu.
Po desetiletích se skutečně objevil návrh, aby Itálie o titul přišla.
Nešlo však primárně o nápravu rozhodování finálového zápasu.
Podle Českého rozhlasu přišla v polovině 90. let Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistik, známá pod zkratkou IFFHS, s návrhem, aby FIFA Itálii titul z roku 1934 odebrala.
Důvodem byly pochybnosti spojené s udělováním italského občanství hráčům pocházejícím z Jižní Ameriky.
Italská reprezentace skutečně využívala několik fotbalistů narozených mimo Itálii. FIFA dnes například uvádí, že v mistrovském mužstvu roku 1934 bylo sedm hráčů narozených v zahraničí. Mezi nimi byli argentinští rodáci Luis Monti, Raimundo Orsi nebo Enrique Guaita.
Luis Monti představuje mimořádně zajímavý případ. Ve finále mistrovství světa 1930 nastoupil za Argentinu proti Uruguayi. O čtyři roky později hrál finále světového šampionátu za Itálii proti Československu.
Návrh na odebrání titulu však neuspěl.
FIFA nadále oficiálně vede Itálii jako mistra světa roku 1934 a Československo jako poraženého finalistu.
Ukradený titul, nebo jeden z největších československých úspěchů?
Na otázku, zda bylo Československo v roce 1934 připraveno o titul, asi nikdy nedostaneme odpověď, kterou by bylo možné považovat za definitivně prokázanou.
Politické využití šampionátu Mussoliniho režimem je historickou skutečností. Kontroverze kolem rozhodování zápasů domácí reprezentace jsou rovněž dobře známé. Přímý důkaz, který by umožňoval jednoduše prohlásit finále za zfalšované, ale chybí.
Výsledek proto zůstává stejný.
Itálie 2, Československo 1 po prodloužení.
V historických tabulkách je mistrem světa Itálie.
V československé sportovní paměti však mužstvo Františka Pláničky, Oldřicha Nejedlého, Antonína Puče a jejich spoluhráčů získalo něco, co se administrativním rozhodnutím změnit nedá.
Na svůj první světový šampionát přijelo jako outsider.
Odjíždělo jako vicemistr světa.
A doma bylo vítáno téměř jako mistr.
Poznámka
Při přípravě článku byl využit nástroj AI pro jazykovou kontrolu textu a rešeršní podporu při ověřování vybraných údajů.
Odkazy na použité zdroje
Česká televize, ČT edu: Stříbro bez trenéra, Karel Petrů
https://edu.ceskatelevize.cz/porad/stribro-bez-trenera-karel-petru
Česká televize, ČT edu: Fašismus a fotbalové mistrovství světa 1934
https://edu.ceskatelevize.cz/video/14382-fasismus-a-fotbalove-mistrovstvi-sveta-1934
Česká televize, ČT sport: Zlatí hoši proti Mussolinimu
https://sport.ceskatelevize.cz/clanek/ostatni/zlati-hosi-proti-mussolinimu-aneb-politika-az-na-prvnim-miste-od-pamatneho-finale-uplynulo-90-let-61918
Český rozhlas, iROZHLAS: Fotbalový šampionát v Itálii 1934: Stříbro a sudí u Mussoliniho
https://www.irozhlas.cz/sport_fotbal/fotbalovy-sampionat-v-italii-1934-stribro-a-sudi-u-mussoliniho_201005261728_sport
Sport.cz: Přesně před 75 lety vybojovali českoslovenští fotbalisté na MS v Itálii stříbro
https://www.sport.cz/clanek/fotbal-reprezentace-presne-pred-75-lety-vybojovali-ceskoslovensti-fotbaliste-na-ms-v-italii-stribro-151408
FIFA: Czechia FIFA World Cup history and records
https://www.fifa.com/en/articles/czechia-team-profile-history
FIFA: Italy's champions in stats, 1934 and 1938
https://www.fifa.com/en/tournaments/mens/worldcup/articles/italy-1934-1938-champions-stats
Martin Pelc: The World Cup Final 1934 as a Defining Moment in Czechoslovak Football Culture, Soccer & Society
https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/14660970.2021.1918677
Martin Pelc: Rozhlasové reportáže Josefa Laufera z mistrovství světa ve fotbale 1934 a jejich ohlas v Československu
https://publikace.nm.cz/file/258537878d56038bd02c89b2b793362d/19945/NM_ACTA_historia_c1_2017_web_pelc.pdf
