Hlavní obsah

17. listopad: český příběh, který se stal světovým

Foto: Miroslav Uhlíř, vytvořeno pomocí OpenAI.

Symbolické zobrazení českých studentů v okupované Praze roku 1939. Ilustrace byla vytvořena pomocí OpenAI a je pouze ilustrativní.

Sedmnáctý listopad si spojujeme především s rokem 1989. Jeho příběh však začal o padesát let dříve tragédií českých studentů, která nakonec překročila hranice země.

Článek

Příběh nezačal v roce 1989

Sedmnáctý listopad patří k nejvýznamnějším datům českých moderních dějin. Dnes si jej nejčastěji spojujeme se studentskou demonstrací v roce 1989, brutálním zásahem na Národní třídě a následnými událostmi, které vedly k pádu komunistického režimu.

Datum studentského shromáždění v roce 1989 ale nebylo vybráno náhodně.

Přesně o padesát let dříve zasáhla nacistická okupační moc mimořádně tvrdě proti českým vysokoškolským studentům. Událostem 17. listopadu 1939 předcházely demonstrace při výročí vzniku Československa, smrt pekařského dělníka Václava Sedláčka a studenta medicíny Jana Opletala a Opletalův pohřeb, který se proměnil v další protest proti okupaci.

Následovala nacistická odveta.

Její důsledky ale překročily hranice českých zemí. Z tragických událostí se během druhé světové války zrodil Mezinárodní den studentstva.

28. říjen v okupované zemi

Když si Češi 28. října 1939 připomínali jednadvacáté výročí vzniku samostatného Československa, žili již více než sedm měsíců v okupované zemi.

Německá armáda obsadila české země 15. března 1939 a následujícího dne byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Připomínka vzniku republiky proto dostala zcela jiný význam. Už nešlo pouze o výročí roku 1918. Stala se příležitostí projevit nesouhlas s okupací.

V Praze vyšly do ulic desetitisíce lidí. Univerzita Karlova uvádí, že jejich počet mohl dosahovat až sta tisíc.

Demonstranti dávali najevo české vlastenectví, nosili trikolóry, zpívali a provolávali protiněmecká hesla. Okupační moc proti shromážděním zasáhla.

Právě během těchto událostí vstoupila do historie dvě jména, která dnes připomíná společná pamětní deska v pražské Žitné ulici.

Václav Sedláček a Jan Opletal.

Václav Sedláček, první oběť

Václavu Sedláčkovi bylo dvaadvacet let. Nebyl vysokoškolským studentem. Pracoval jako pekařský pomocník a do Prahy přijel z Ústí nad Labem.

Dne 28. října 1939 se také účastnil demonstrací proti okupaci.

V Žitné ulici byl večer zasažen střelou do oblasti srdce a na místě zemřel.

Jeho smrt dnes stojí poněkud ve stínu osudu Jana Opletala. Přispěla k tomu také skutečnost, že okupační úřady dokázaly Sedláčkův pohřeb udržet bez větší veřejné manifestace.

Při připomínání událostí podzimu roku 1939 by ale jeho jméno nemělo být opomíjeno.

Jan Opletal nebyl první mrtvou obětí demonstrací 28. října.

Tou byl Václav Sedláček.

Jan Opletal, student medicíny

Jan Opletal se narodil roku 1915 ve Lhotě nad Moravou nedaleko Litovle. Pocházel z početné rodiny a vyrůstal ve skromných poměrech.

Po studiu na gymnáziu v Litovli a absolvování vojenské služby nastoupil v roce 1936 ke studiu medicíny na Univerzitě Karlově.

Bydlel v Hlávkově koleji v Praze, která poskytovala zázemí především nemajetným a nadaným studentům. Zapojoval se také do studentského života a působil ve studentské samosprávě koleje.

Okupaci českých zemí nesl těžce.

Také 28. října 1939 vyšel do pražských ulic.

Večer byl v prostoru Žitné ulice vážně postřelen do břicha. Přestože byl operován a lékaři se snažili jeho život zachránit, jeho zdravotní stav se později zhoršil.

Dne 11. listopadu 1939 Jan Opletal zemřel. Bylo mu čtyřiadvacet let.

Kdo jej skutečně postřelil, není dodnes bezpečně doloženo. Historické prameny umožňují popsat místo a okolnosti zranění, nikoli však s jistotou určit střelce.

Právě tuto nejistotu je dobré respektovat i dnes.

Pohřeb, který přerostl v protest

Rozloučení s Janem Opletalem v Praze se konalo 15. listopadu 1939.

Na Albertově se shromáždily tisíce lidí, především studentů. Rakev byla poté převezena na Moravu, kde byl Opletal pohřben v Nákle.

Pražská část pohřbu však nezůstala pouze pietním aktem.

Shromáždění se postupně změnilo v další protiněmeckou demonstraci. Zpívala se československá hymna a studenti znovu veřejně vyjadřovali odpor vůči okupaci.

Nacistické vedení se rozhodlo reagovat mimořádně tvrdě.

Tentokrát už neměla být cílem pouze demonstrace.

Terčem se stalo české vysoké školství jako celek.

Noc ze 16. na 17. listopadu

V noci ze 16. na 17. listopadu 1939 začala rozsáhlá akce německých bezpečnostních složek proti českým studentům.

Obsazeny byly vysokoškolské koleje. Studenti byli zatýkáni v Praze i dalších vysokoškolských centrech.

Následovalo rozhodnutí, které zasáhlo celou jednu generaci.

České vysoké školy byly uzavřeny.

Původně mělo jít o dočasné opatření. Výuka na českých vysokých školách se však během okupace již neobnovila a jejich skutečný návrat k činnosti přišel až po skončení druhé světové války v roce 1945.

Přibližně 1 200 českých vysokoškoláků bylo deportováno do koncentračního tábora Sachsenhausen. V jednotlivých historických pramenech se přesné počty zatčených a deportovaných mírně liší, rozsah represe je však nesporný.

A devět mužů bylo ještě 17. listopadu popraveno.

Devět jmen

Často se o nich hovoří pouze jako o devíti popravených představitelích českého studentstva.

Měli však svá jména:

Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šafránek a Jan Weinert.

Byli bez soudního procesu zastřeleni v ruzyňských kasárnách.

Nešlo přitom pouze o devět studentů v dnešním významu tohoto slova. Josef Matoušek byl historik a vysokoškolský pedagog Univerzity Karlovy. Naopak Václav Šafránek byl velmi mladý začínající vysokoškolák.

Spojovalo je působení ve studentském prostředí a organizacích, které české studenty reprezentovaly.

Nacistická moc tak nezasáhla náhodně vybraných devět lidí. Útok směřoval proti osobnostem, které byly schopny české studentstvo organizovat a zastupovat.

Cesta do Sachsenhausenu

Zatčení studenti byli po raziích shromážděni a více než tisíc z nich bylo odvezeno do koncentračního tábora Sachsenhausen nedaleko Berlína.

Ještě několik dní předtím chodili na přednášky, připravovali se na zkoušky a žili běžným vysokoškolským životem.

Nyní se ocitli v koncentračním táboře.

Část z nich byla postupně propouštěna. Někteří se však domů už nikdy nevrátili.

Současně přestalo v Protektorátu Čechy a Morava prakticky existovat české vysoké školství. Univerzitní budovy byly zabrány a tisíce mladých lidí ztratily možnost pokračovat ve studiu.

Některým českým studentům se ale podařilo odejít do zahraničí.

A právě tam začala další, překvapivá kapitola příběhu.

Jak vznikl Mezinárodní den studentstva

Foto: Miroslav Uhlíř, vytvořeno pomocí OpenAI.

Symbolické setkání studentů v Londýně roku 1941. Ilustrace vytvořená pomocí OpenAI, nejde o přesnou historickou rekonstrukci.

Čeští a českoslovenští studenti v zahraničí se snažili udržovat vzpomínku na nacistické represe z roku 1939.

V britském exilu obnovili Ústřední svaz československého studentstva a usilovali o to, aby se 17. listopad nestal pouze českou vzpomínkou.

Jejich snaha uspěla.

V listopadu 1941 se v Londýně konala mezinárodní připomínka druhého výročí nacistického zásahu. Na manifestačním shromáždění v Caxton Hall byl 17. listopad přijat jako Mezinárodní den studentstva.

Z tragédie českých studentů se tak stal mezinárodní symbol studentské solidarity a odporu proti nacismu.

Právě zde se nachází jedna z nejpozoruhodnějších skutečností spojených se 17. listopadem.

Univerzita Karlova jej označuje za jediný mezinárodní den, který pochází z českého prostředí.

Kořeny tohoto dne jsou tedy české. Jeho mezinárodní prosazení však probíhalo v prostředí československého válečného exilu.

Svátek, který se vrátil do Prahy

Po skončení války se Mezinárodní den studentstva připomínal v mnoha zemích.

Jeho význam se v dalších desetiletích proměňoval a politické režimy jej používaly také k vlastním účelům. Původní události roku 1939 ale zůstaly jeho historickým základem.

A potom přišel rok 1989.

Padesáté výročí nacistických represí proti českým studentům připadlo na pátek 17. listopadu.

V Praze byla povolena studentská manifestace.

Její účastníci se sešli na Albertově. Ústav pro studium totalitních režimů uvádí, že průvodu z Albertova na Vyšehrad se účastnilo přibližně 25 tisíc studentů. Poté se velká část lidí vydala směrem do centra Prahy a počet účastníků dál rostl.

Na Národní třídě byl průvod zastaven bezpečnostními jednotkami.

Následoval brutální zásah proti demonstrantům.

Represe, která měla shromáždění ukončit, vyvolala opačný účinek. Informace o zásahu se rychle šířily. Začaly studentské a divadelní stávky, vzniklo Občanské fórum a do ulic postupně vycházely statisíce lidí.

Komunistický režim během několika týdnů ztratil monopol moci.

Dva listopady

Roky 1939 a 1989 byly historicky velmi odlišné.

Nacistická okupace a komunistická diktatura nepředstavovaly totožné režimy a ani rozsah represí v obou listopadech nelze jednoduše srovnávat.

Přesto je mezi nimi pozoruhodné spojení.

V obou případech se studenti ocitli mezi těmi, kteří veřejně vystoupili proti nesvobodě.

A především, 17. listopad 1989 přímo navazoval na připomínku událostí z roku 1939.

Historie tak vytvořila neobvyklý oblouk.

V roce 1939 se pohřeb mladého studenta stal jedním z podnětů k brutální nacistické represi.

V roce 1941 se vzpomínka na české studenty změnila v mezinárodní studentský den.

A v roce 1989 se právě při připomínce padesátého výročí těchto událostí rozběhl proces, který přispěl k pádu dalšího autoritářského režimu.

Český příběh, který překročil hranice

Od roku 2019 zní celý zákonný název českého státního svátku Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva.

Do názvu svátku se tak výslovně vrátila i připomínka jeho starší historické vrstvy.

Když si dnes 17. listopadu vybavíme Národní třídu, svíčky a události sametové revoluce, stojí za to vzpomenout také na příběh, který začal o padesát let dříve.

Na Václava Sedláčka, mladého pekařského dělníka, jehož život skončil v Žitné ulici.

Na Jana Opletala, čtyřiadvacetiletého studenta medicíny.

Na devět mužů zastřelených v ruzyňských kasárnách.

Na české studenty deportované do Sachsenhausenu.

A také na studenty v exilu, díky nimž jejich osud nezůstal pouze domácí tragédií.

Sedmnáctý listopad je proto mnohem více než připomínkou jediného dne.

Je to český příběh, který se stal světovým.

Poznámka

Při přípravě článku byl využit nástroj AI pro jazykovou kontrolu textu a rešeršní podporu při ověřování vybraných údajů.

Odkazy na použité zdroje

Ano, kamaráde. Určitě bych pod článkem dal všechny zdroje klikací, stejně jako u Tvých předchozích článků. A přednost bych dal institucionálním a odborným zdrojům, Wikipedii až jako doplňkový zdroj.

Pod článkem bych tedy měl například tuto podobu:

Odkazy na použité zdroje

Univerzita Karlova: Jan Opletal
https://uk100.cuni.cz/UK100-37.html

1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy: Revoluční roky na 1. LF UK
https://www.lf1.cuni.cz/revolucni-roky-na-1-lf-uk

Ústav pro studium totalitních režimů: Polozapomenutý Listopad
Tohle je pro náš článek mimořádně hodnotný odborný text. Zabývá se přímo historií Mezinárodního dne studentstva a jeho mezinárodním rozměrem.

Oblastní muzeum v Ústí nad Labem: Objev fotografie vrací tvář ústeckému souputníku Jana Opletala
https://www.muzeumusti.cz/clanky-archiv/objev-fotografie-vraci-tvar-usteckemu-souputniku-jana-opletala/

Český rozhlas Plus: Jan Opletal nebyl první obětí demonstrací z října 1939. Proč se o Václavu Sedláčkovi příliš nemluví?
https://plus.rozhlas.cz/jan-opletal-nebyl-prvni-obeti-demonstraci-z-rijna-1939-proc-se-o-vaclavu-8111154

Security Magazín: Neohrožený Václav Sedláček. Neuvěřitelný příběh první a zcela zapomenuté oběti německé okupace

Ústav pro studium totalitních režimů: Chronologie listopadu 1989
Obsahuje mimo jiné průběh 17. listopadu 1989, přibližně 25 000 účastníků průvodu z Albertova a následný zásah na Národní třídě.

Zákon č. 48/2019 Sb.
Tímto zákonem byl název státního svátku rozšířen na „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva“.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz